Výlety

Čínská zahrada

24. srpna 2012 v 16:12 | Janah
Když jsem před nedávnem zjistila, že asi 60km od nás se nachází zajímavá čínská zahrada, nelenili jsme a hned se do ní vydali. No, nebylo tak jednoduché - Švédi mají jeden iritující zvyk - a to, že takováhle místa označují jen velmi liknavě a lajdácky a moc je nepropagují, takže na spoustu zajímavých míst jsme přišli jen náhodou, a skoro všechny místa jsme obtížně hledali, což byl i tento případ.

Po hodině bloudění nás spasila navigace v mobilu, a my jsme si mohli zklidnit nervy rozjímáním ve snové čínské zahradě, která byla vybudovaná v údolíčku vzniklém po těžbě křídy.


Okouzlila nás jezírka...

...se svými lekníny

Poseděli jsme v síni osmnácti sloupů...

...a přešli jsme po kamenných můstcích tůňku.

Tam na nás se svým požehnáním čekal Buddha, spokojený a usmívající se.

Za můstkem schovaným uprostřed stromů...

..jsme objevili další skrytá zákoutí.


Všechny poklady a místa tu hlídal čínský lev.

Ještě jednou jsme se pokochali krásným altánem uprostřed jezírka,...

...abychom po posledním mostě přešli zpátky do rušné a zmatené civilizace.


Kousek toho ticha a klidu jsme si ale s sebou odnesli domů - snad se to smí :-)

Rosarium v Noře

10. srpna 2012 v 18:51 | Janah
O oblíbeném městečku Nora už jsem psala, například v článku o jeho proslulém trhu. Do města rádi zajíždíme několikrát do roka, tradičně navštěvujeme trh, ale až letos jsme si všimli, že město před námi skrývalo ještě jednu atrakci - Rosarium, růžovou zahradu.


Když jsem se o Rosariu dočetli na rok starém letáčku, nelenili jsme a vyrazili.

Tahle tabule u vchodu nám oznámila kolik druhů růží dnes kvete.

Zahrady máme moc rádi, a tahle nás v očekávání nezklamala.

Kvetly a rostly tu pochopitelně nejen růže, ale ty tu rozhodně hrály prim.


Dal se tu najít dokonce i domeček pro děti, ke kterému vedla zarostlá pěšina.

Hned za ním nám pod nos zavoněly francouzské venkovské růže.

Z hlavní pěšinky byl výhled na jezero, bylo na dosah ruky.

Břeh jezera hlídal velký barevný opeřenec v levanduli.

Asi hlídal ty nejkrásnější růžové květy.

Po prohlídce jsme poseděli v růžové kavárničce/prodejně u kávy,...

...abychom probrali, kdo je ona záhadná postava v posteli????

Já tvrdím, že je to Šípková Růženka, kterou nějak minul princ, a tak tu chudák leží nepolíbená. Co myslíte vy? Je to Růženka nebo ne? Jsem zvědavá na vaše komentáře.

Strömstad - safari a odjezd

5. září 2011 v 16:12 | Janah
Po prospané noci, která kupodivu na takový kemp (viz předchozí článek), byla nezvykle klidná, jsme šli od chatky odevzdat klíče a velmi nás překvapilo, že po nás nikdo chatku nezkontroluje, ba že můžeme klíče klidně vhodit do připravené krabice a v klidu odjet.

Loď na safari byla v přístavu už hodinu před vyplutím, sympatický starší mořský vlk nás srdečně přivítal a my začali vybírat místo. Když byla loď zaplněná německými turisty (nám to tak připadalo, ale byla tam jen jedna rodina, co ale vydala za deset švédských) vypluli jsme a já se odebrala ven na příď, abych náhodou nepodlehla pokušení použít těch pár slov, co z němčiny znám.


Venku byl navíc lepší vzduch a zevnitř nešlo dobře fotit, takže příď byla jasná volba. Safari bylo zaměřené hlavně na lachtany, ty jsme zatím viděla jen jezdit na skluzavce v ZOO, tak jsem byla natěšená, až je uvidím v jejich přirozeném prostředí. Cesta za lachtany byla dlouhá, hodně jsme míjeli majáky, tu staré ....

...tu nové, moderní.

Zprvu jsme se drželi pobřeží, i když to je tak členité, s tolika ostrovy a ostrůvky, že s ním vlastně nikdy neztratíte kontakt.

Vousatý mořský vlk nám začal cestu i oblast popisovat, ale vzhledem k větru, vlnám a mým znalostem jsem z jeho dlouhé řeči pochytila jen málo. Projížděli jsme přírodní rezervací, ale zatím jsme viděli jen všeliké ptactvo,...

...které v těchto místech mělo neobvyklou tendenci se řadit do fronty.

A pak nám bylo řečeno, že už jsme v lachtaní oblasti a musíme být tiše a pozorně hledět. Hleděli jsme hleděli ... a hleděli ...a hleděli a... nic!
Mořský vlk zasakroval, odplivnul si do moře a prohlásil, že je to prekérní situace, protože normálně tu prý bývají desítky, ba co dí, stovky! lachtanů, jen právě teď tu není ani jeden. Nálada na lodi poklesla, děti se začaly nudit, psi výt a já jsem si přestala lámat hlavu s tím, jestli všechny ty lachtany narvu do foťáku.
Mořský vlk to zaregistroval, a navrhnul, že jestli nám nevadí si safari prodloužit asi o hodinu, takže nás vezme ještě jinam. Všichni souhlasili, a tak jsme vyrazili mezi skály.

Všichni jsme viseli přes palubu a v každé vlnce, v každém šplouchnutí, v každém kameni jsme začali vidět lachtany. Loď se nakláněla hned na tu, či onu stranu, podle toho, jestli byl vykřikující fantasta na levoboku nebo na pravoboku. Připadala jsem si jak námořník, co po dlouhé době na moři vyhlíží vytouženou zemi. Po další půlhodině, kdy už jsme všichni propadli depresi a otupělosti, se konečně lachtani objevili. Nebyli jich stovky, ba ani desítky, ale tady je všechny, oba dva, máte v plné kráse a na špatné fotografii. Kvalitu fotografie prosím omluvte, musela jsem kvůli ní riskantně vylézt na bok lodi a nenechat se shodit dětmi, co po mně šplhaly a snažily se mě všemi prostředky svrhnout do moře. Mí první lachtani ve volné přírodě! Tady jsou.

(Nápověda: ty dva hnědé válečky v popředí). Dojatý mořský vlk si oddechl, otřel si své orosené čelo modro-bíle pruhovaným šátkem, a vyrazili jsme na cestu zpět, stejně jako tenhle racek.

Safari se nám ze dvou hodin protáhlo na více než tři, ale všichni jsme byli spokojení, alespoň nějakého toho lachtana jsme viděli, i když to byli asi největší troubové z celého svého společenství, protože před námi nezmizeli v moři, a nebo to možná byli největší exhibicionisté a nebo hluší staříci, kdoví, ale mořský vlk i my jsme měli splněno. Doufám, že někdy příště spatřím ty desítky, ba co dím, stovky lachtanů, musí to být krásný zážitek, když už jen kvůli dvěma jsme prožili extázi.

Na cestě zpět kolem nás proletěl katamarán - místní autobus. Rozhoupal loď, a následná obrovská vlna plácla přes pusu ukřičené turisty, kteří díky tomu konečně zmlkli, už ani to moře to nemohlo vydržet!

Na pohoupaný žaludek jsem si dala lososa v místní restauraci, a protože se počasí začalo rychle zhoršovat, a také kvůli problémům s ubytováním, jsme se rozhodli, že svůj pobyt ve Strömstadu ukončíme. Ale také, že se sem rozhodně ještě vrátíme na trochu delší dobu ( a s dopředu objednaným ubytováním).

Tentokrát jsme se domů vraceli přes Norsko, přes osamělé farmy a statečky, od Osla jsme byli asi padesát kilometrů. Říkali jsme si, jaké to asi je žít takhle daleko od civilizace, od všeho toho ruchu a problémů, a do toho nám cvrkali cvrčci... Bylo brzké ráno, 22.7. a nedaleko nás se právě Breivik připravoval na svou zvrhlou misi, která navždy změnila Skandinávii.




Aktualizováno 13.9. 2011- Ze spolehlivých zdrojů jsem se dozvěděla, že pozorovaní byli tuleni, jelikož se nepohybovali pomocí velkých předních ploutví - jednoduše proto, že je neměli. Lachtany ale v textu ponechávám, vzhledem ke komentářům a vrozené nechuti zasahovat do starších článků.

Strömstad - všichni už jsou v campingu

22. srpna 2011 v 15:42 | Janah

buenos dias, i ty si tu!

Svůj první článek o výletu do Strömstadu, jsem zakončila tím, že jsme se začali rozhlížet po ubytování. Procestovali jsme tak celou Evropu, jeli jsme na "blind", a ubytování hledali vždy až na místě kde se nám líbilo. Fungovalo to v plné sezóně ve Francii, Španělsku, Německu i v Alpách, ne tak ve Strömstadu.

Plni odhodlání a nadějí jsme vešli do místní turistické kanceláře s optimistickou představou, jak si budeme z ubytování vybírat, a hned jsme narazili na první problém, v oblasti bohužel obvyklý, totiž že anglicky tam nikdo nemluví, nebo jen velmi špatně (o porozumění nemluvě). Trochu nás to v mezinárodně turisticky oblíbené destinaci zaskočilo, a náš pobyt se od té doby zvrhnul v intenzivní výuku švédštiny.
To by bylo to nejmenší, na náš dotaz po ubytování, nám dívka laxně hodila brožuru, že jsou tam čísla a ať si tam brnknem! Po mém protestu, že jsem naivně očekávala, že otevře databázi v PC a aspoň nám řekne kde je plno, znechucena klikla jednou na klávesnici, otevřela katalog a škrtla první ubytování, s tím, že tedy tady mají plno a s přáním hezkého pobytu se k nám otočila zády. Na víc protestů mi nestačil dech ani švédština.

Rozhodli jsme se nejbližší hotely objet a všude jsme se setkali s neochotou personálu podívat se do databáze, zda jim třeba někdo neodřekl nebo nepřijede. Ono je jaksi pohodlnější říct, že máme plno. Když jsme neuspěli, vzdálenější hotely jsme obvolali, přičemž soukromí ubytovatelé byli pokaždé udiveni, proč nám v turistické kanceláři neřekli, že mají obsazeno neb tam povinně každý den musí volat a nahlašovat stav.
Zkraťme to - v jednom kempu, se jedna osvícená dívčina na naše zoufalé naléhání do databáze podívala a místo našla - chatku s vlastním sociálním zařízením a sprchou. Sice jsme za ni zaplatili tolik jako za nocleh ve čtyřhvězdičkovém hotelu se snídaní, ale zato jsme mohli po sobě ještě uklidit. :D

Camp nás překvapil svou rozlehlostí a vybaveností. My jsme od recepce bydleli víc jak jeden kilometr, přičemž kemp naší chatkou zdaleka nekončil. Nejvíc bylo stání pro přívěsy, to je tady koneckonců státní sport (o campingu a přívěsech tu vychází asi pět časopisů, nepočítajíc v to sezonní přílohy). Na obou koncích ulice byly umývárny, našli jsme i stánek s občerstvením. Při hledání naší chatky jsme objevili i prodejnu potravin, půjčovnu her, myčku aut a cosi jako kosmetický salon. Nechyběl ani bazén či plovárna a rozlehlá restaurace.
A přímo před naší chatkou bylo nezbytné dětské hřiště.

Večer jsme si vyšli na procházku po kempu. O rozlehlosti kempu nás přesvědčila i jeho rozměrná mapa a také ukazatele, tenhle ukazuje k naší chatce. Všimněte si počtu přívěsů 600 a 900! A to byla skutečně jen docela malá část kempu.

Trochu nás to bydlení pohromadě nahromadě vyděsilo, takové bydlení na letním panelovém sídlišti naležato. Na druhé straně kempu byl kopec, a když jsme na něj vylezli, táhly se přívěsy, kam oko dohlédlo. Odhadem jsme spočítali, že v kempu bydlí kolem pěti tisíc lidí!

Pod kopcem nebo spíš skálou byl úzký fjord a k večeru tam na molu všichni vystrkovali zadnice, jak se ohýbali a cosi z vody lovili. Jednou jsem zahlédla něco jako mušle a podruhé snad kraby nebo krevety, bylo to malé.

Při cestě zpátky jsme narazili na zajímavě zabydlené přívěsy. Moc by mě zajímalo, zda si to vozí s sebou a staví, nebo jestli si to místo koupili a každoročně tam jezdí...? Nevím, na něco takového jsem u nás nikdy nenarazila. Posuďte sami.

Pro nevěřícně zírající (znám to) opakuji, že to vepředu je stan, to zadní je přívěs. A takový "přívěs" tam nebyl jediný, ale desítky.

My jsme šli to naše udivení z kempu zaspat, protože nás druhý den čekalo safari na moři, ale nebojte vezmu vás s sebou. Jen mi ještě před spaním v komentářích odpovězte na otázku, zda by se vám bydlení v takovém kempu zamlouvalo. Líbilo by se vám mít rodinu i cizí tak blízko a vychutnávali byste si tu pospolitost nebo byste po týdnu v takovém kempu byli zralí do blázince?

Strömstad - den první

8. srpna 2011 v 0:09 | Janah
V druhé půli července jsem konečně navštívila Riviéru! Bohužel, jen tu švédskou, na západním pobřeží. Ale i ta stála za to, a já se vám pokusím zprostředkovat zážitky co nejvěrněji.

Po měsíci přesvědčování manžela, že to bude zábava, vyčkávání na to správné počasí (vysedávání u webcam a vystrkování dlaně z okna), jsem se rozhodla, že dne XY nastal den "D". Překvapilo mě, že zavazadel je na tři dny stejné množství jako na tři týdny v Česku. Určitě to bylo manželovými bateriemi a nabíječkami k tabletu, neboť moje boty (jenom čtvery), šaty, plavky, sexy trička, šálky a klobouk! nemohly tolik místa zabrat, to dá rozum, a fotografická výbava se taky vešla jen do jednoho batohu. Nebo to bylo tím, že s námi tentokrát jela i naše čivava Bilbo.

Cesta do Strömstadu je z Örebra dlouhá něco přes 300km a máte na výběr dvě trasy - pod jezerem, nebo nad jezerem (Což je tady mimochodem nejčastější varianta, při přemýšlení "kudy?" podjet jezero-jakékoli, či nadjet? ). Cestou tam jsme se rozhodli podjet, tedy naše navigace se rozhodla. Cestou jsem se bavila překladem názvů vesnic, zaujala mě například Studená brada ( proč ne nos?), Trolí čepička a speciálně pro Liberečáky zajímavá vesnice s názvem Syner.

Do Srömstadu jsme dorazili brzy odpoledne v krásném počasí. Město plné lázní a turistů nám ukázalo vlídnou tvář.



Nechali jsme se zlákat promenádou, kolem přístavu, stejně jako další desítky lidí. V přístavu nás zaujala loď s názvem Lech Walesa s norskou vlajkou na zádi, asi nějaký polský Nor. Norů tu vůbec bylo soustu, Strömstad totiž patří mezi města, jež stojíc na hranicích, připadá hned té, a tu zas oné zemi. Dnes je město švédské, ale Norsko je odsud vzdáleno jen něco přes 20 km.

V přístavu zněla hudba, a když jsme přišli blíž, zjistili jsme, že zaznívá z lodi, a že jsou to náboženské písně.



Mýlka byla vyloučená, na lodi stál duchovní, a kdybychom snad ještě pochybovali, stačilo si přečíst nápis na lodi.


Po molu jsme došli až ke staré plovárně. Plula si jen tak na moři...


...připoutaná k pevnině silnými řetězy.


Vstup na ní se platil stejným automatem jako u nás jízdenky MHD. Vstup stál na celý den 20 SEK. Odvážila jsem se nahlédnout dovnitř, a zjistila jsem, že jediným, kdo se ve starých lázních koupe jsou medúzy, což mě, narozdíl od Švédů, co nakukovali se mnou, velmi potěšilo. Strávila jsem v lázních příjemnou hodinku s fotoaparátem v ruce.


Schylovalo se k večeru, a začaly se zaplňovat restaurace. Tahle nebyla ničím zvláštní, jen se v ní čepoval Litovel, jak potvrzuje fotografie. Nápis Litovel v podstatě nad sebou drží ten malý klučina v zeleném.


V prosklené restauraci na ukotvené lodi se na večeři stála fronta, byl to takový hogo fogo podnik, a mne na něm zaujalo, že je zasazen pod věž kostela, takže ve mně strávníci vyvolávali pocit, že slouží svou soukromou mši konzumu.


Po večeři nastalo šírání, což je neklamné znamení blízké noci, takže jsme se vydali hledat nějaké ubytování, ale o tom až příště. Předzvěstí dalších událostí mohou být tyhle výhružně vztyčené stěžně v přístavu.

Nyköping

6. července 2011 v 22:02 | Janah
Chvíli jsem váhala, zda reportáž z Nyköpingu zařadit do rubriky Okolí Örebra, ale nakonec jsem usoudila, že 250 km z pohledu Čecha už okolím není, a vytvořila jsem tedy novou rubriku Výlety.

Nyköping leží na východním pobřeží Švédska, na jih od Stockholmu. Rozkládá se na místě, které bylo osídlené už 2000 let před naším letopočtem a v době našeho letopočtu sloužilo bezpočtukrát jako hlavní město různých malých království. Kolem roku 1300 se začala v městě stavět pevnost, která jej měla chránit před útočníky z moře.

V roce 1317 pozval král Birger Magnusson své dva bratry do Nyköpingu na banket, ti, nic netušící, přijeli, aby se vzápětí ocitli v hladomorně, kde bídně skonali, alespoň to praví legenda. Dnes se na nádvoří pevnosti každoročně koná představení, které se tomuto tématu věnuje.




Z dob nájezdů a útoků se zachovaly tyto hlásky, dnes už dávno nefunkční a většinou neschopné "dohlédnout" dál než pár desítek metrů.




V podvečer jsme narazili na místní zábavu - jednou týdně tu městem projíždějí veterány, stále dokola, dokud je to baví. Posádky hulákají na kolemjdoucí a protijedoucí auta, neřidiči (ale mám podezření, že i někteří řidiči) se posilňují alkoholem a jinými návykovými látkami, a to vše stále dokola, až do setmění (a zblbnutí). Švédům stačí k zábavě málo :-)




Město ale přeje i romantikům a nabízí i takováhle zákoutí, kde jsem si, nevím proč, v vzpomněla na Máchův Máj.



Ale pospěšme k moři, k hlavní atrakci pro nás Středozemce (jak ve Švédsku, tak v Česku). Z města se táhne molo, které se táhne, koce nemá..., ale v tom je právě ta zrada, když už po houpavém molu ujdete pořádný kousek (kilometr, spíš víc), zjistíte, že náhle končí, a nezbyde vám než se obrátit a pohoupat svůj žaludek o něco víc a déle. Nebo také můžete těch pár metrů ke břehu doplavat, to je právě na molu nejvíc iritující, že končí pár metrů od břehu. My jsme, vzhledem k teplotě vody a vzduchu, zvolili otočku.




Tohle je ovšem jen takové rybníkovité, městské moře. Šli jsme tedy hledat, a našli jsme to moře s velkým "M" nebo spíš "B ", protože je to moře Baltické, kterému tady ovšem nikdo neřekne jinak než Východní jezero.





Moře na mě zapůsobilo tím spíš, že se přibližovala bouřka a nad mořem to hřmělo a blýskalo a vzduch byl plný vody a elektřiny...




Je libo strávit léto v chatě na útesu? Značka vlastní maják k dispozici. :-) Na chatě s majákem (a zvonicí!) skutečně visela nabídka k letnímu pronájmu, dokonce nebyla ani nijak finančně přemrštěná, mělo to jen jednu vadu na kráse - nesmíte nikomu bránit v přístupu na váš pronajatý pozemek a vzhledem k tomu, že je oblast hojně navštěvována, moc klidu byste si neužili.


Naše putování po Nyköpingu zakončím dotazem - Níže uvedenou mísu jsem objevila v místní obchůdku s uměním, kromě toho, že byla předražená, mne zaujala i tím, že zprostřed mísy vyrůstají chlupy. Žádné historicky tradiční použití nám dotázaní Švédi nepotvrdili, tak je to na vás - Proč a nač tam vlasy/chlupy/štětiny jsou? Napadá vás nějaké praktické použití, nebo co tím případně umělec chtěl říct?



Jsem zvědavá na vaše komentáře pod článkem. Popusťte uzdu své fantazii.
 
 

Reklama