Vejrárna

Nomen est omen?

29. března 2017 v 13:26 | Janah
Nedávno jsem tu psala, jak lze ve Švédsku omládnout, a už tu máme úroveň dvě - jak se stát někým jiným.

Už v červenci tohoto roku půjde úřady požádat o změnu jména (příjmení) jen z toho důvodu, že nezní dostatečně švédsky. Má to prý všem lidem se získaným občanstvím pomoci na trhu práce a odstranit diskriminaci. Údajně se švédsky znějícím jménem máte o 50 % vyšší pravděpodobnost, že vás zaměstnavatel pozve na pohovor. No, nevím, jak to bude v praxi fungovat, otázka je, jestli to neskončí tím pohovorem. Ale uvidíme.


Podmínkou získání švédského jména je jen občanství, a jméno, které jste si vybrali, musí mít ve Švédsku nejméně 2000 nositelů. Takže například můžete vybírat z těchto jmen (žebříček deseti nejčastějších příjmení ve Švédsku, mimochodem, v překladu jsou to všichni synové ( Erika, Karla, Gustava...)):

1. Andersson
2. Johansson
3. Karlsson
4. Nilsson
5. Eriksson
6. Larsson
7. Olsson
8. Persson
9. Svensson
10. Gustafsson


Takže poté, co se nechám rodným číslem omladit, počítám i s tím, že se také přejmenuji, abych lépe zapadla, a aby moje příspěvky na blogu měly větší váhu. A vezmu to z gruntu i křestním jménem. Takže se s vámi pro dnešek loučím

Vaše Svea Andersson (v překladu: Švédka Ondrysynová!) Tack!

Kapitán

25. ledna 2017 v 16:24 | Janah
Tak se stalo, že našemu známému v Česku, urazil nějaký "ohleduplný" řidič boční zrcátko. Následně se zjistilo, že koupit takové zrcátko, nebude až taková legrace, jelikož je to kousek vskutku originální a netypický. A v tuto chvíli napadlo našeho známého obrátit se na nás, neb auto vyrábí nejmenovaná švédská automobilka (nebudu Volvu dělat reklamu zadarmo!).

Strávila jsem na tom večer, jelikož zrcátko mělo navíc i specifikaci cenovou, ale nakonec se mi podařilo jedno takové objevit, a dokonce blízko nás, tak jsme se rozhodli pro něj přímo zajet.

Už samotný objekt nás zaujal - něco jako tři garáže vcelku, obklopené ojetými a bouranými auty ze všech stran. A všude led. Na budově nápis, že nám auto sešrotují bez poplatku (děkujeme nechceme). Uvnitř dva pracovníci, jeden důchodce s handsfree na hlavě a psem u nohy, a mladší, který tu fungoval jako prodavač/podavač. Ten nám také sdělil, že zrcátko mají, ale dosud se nachází na bouraném autě. Odvětili jsme, že tedy počkáme a zacouvali někam mezi autobaterie a výfuky, zatímco podavač zmizel někde na dvoře.

Když se vrátil, zeptal se ho starší, kdo to bude dělat? Ale prý: "Lars a Kapitán." "Hergot, když jsou na tom dva, to bude cvrkot," otočila jsem se na manžela. "Pokud si ovšem nebudou překážet," poznamenal lakonicky manžel (to je celý on). Mezitím dorazil další zákazník a dožadoval se karburátoru (či čeho). Mladík odběhl a staršímu hlásil, že se toho ujmul Mike, a Kapitán mu pomáhá. Po chvíli Mike přišel a předal tu divnou věc, ať už to bylo cokoliv, zákazníkovi, ten sotva zaplatil, a už se objevil nový žadatel o náhradní díl. Podavač/prodavač se vrátil, a hádejte - zase na tom dělal ten výkonný chlapík jménem Kapitán. Zjevně se tady bez něj nic nepohne a je duší podniku - naše úcta k němu začala vzrůstat. Navíc je evidentní, že jakmile odešel od "našeho" Larse, začal to Lars flákat, jelikož zrcátko pořád nikde. Ten samý dojem patrně získal i starší z mužů, a vyslal mladšího podívat se, kde to vázne. "Lars už jde," hlásil. "Řekni taky Kapitánovi," doporučil starší. "Je to docela dost unikátní díl," otočil se na nás a stáhnul si handsfree s mikrofonem frajersky dolů na krk, "víte, to?" "Áha, tak proto přijde Kapitán," pomyslela jsem si, a v duchu se mi vybavila vysoká autoritativní mužská postava a obvyklá spojení, jako - kapitán národního mužstva, kapitán lodi, kapitán průmyslu,...




...a pak přišel Lars a za ním - kocour!
Nebyl to ledajaký kocour - vypadal, jako když právě posnídal naši čivavu, a když plavně vyskočil na pult, co mi dosahoval k hrudi, pult to rozhodně pocítil. Pes u nohou staršího muže se vmáčkl hlouběji pod stůl. Ale pořád jsem nemohla uvěřit svým očím a s nadějí vyhlížela ke dveřím, když Lars řekl: "Uhni Kapitáne, ať to mám kam položit!" Kapitán si nejdřív s Larsem vyjasnil, kdo to tu vede (jasně že on), a pak mi blahosklonně nabídl svůj hřbet k pohlazení. Poté pozoroval celou naši debatu, souhlasně mhouřil oči, když Lars popisoval v čem je zrcátko unikátní, a že ač použito, je v bezvadném stavu. Ostřížím zrakem pohlédl na moji platební kartu (asi je-li pravá), a přísahám, že nepatrně zavrtěl hlavou a protočil oči, když jsem kartu poprvé nevložila správně. Když jsme za oboustranného přání hezkého dne odcházeli, Kapitán nás zdvořile doprovázel až k autu (anebo se jen chtěl ujistit, že už konečně vypadneme z jeho pozemku).
Inu Kapitán!

Smrkati zakázáno!

30. listopadu 2016 v 15:28 | Janah
To jsem tak jednou byla v hobby obchodě, venku bylo zima, vevnitř teplo, a tak se mi celkem logicky spustila rýma. Vytáhla jsem tedy kapesník, přiložila ho k nosu, lehce se nadechla a ...v tu chvíli vybuchla v obchodě puma!
Nebo alespoň myslím, že musela, soudíc podle reakcí ostatních zákazníků.


Po mém, podotýkám, že decentním vysmrkání, se totiž všichní vymrštili zpoza regálů jak vyplašená surikatí směčka. Vyděšenýma očima na mne hleděli a odhadovali, co se bude dít dál - povraždím je všchny ukrutným a hrozným způsobem? Vezmu si je jako rukojmí a budu chtít výměnou letadlo? Zavřu je ve skladu a nechám je tam zemřít pomalou smrtí vyhladověním? A budu se navíc ďábelsky smát?



Ač jsem to tehdy ani zdaleka netušila, moje vysmrkání je zjevně k takovým truchlivým úvahám opravňovalo. Ve Švédsku se totiž nesmrká, tečka. Je to vrchol nevychovanosti, znak potomků barbarů a cesta k vydědění ze společnosti. Ve Švédsku si leda tak POTICHU! můžete utřít nos. Ještě lepší je otřít si ho decentně otočen k nějaké stěně, aby nikdo ani jen koutkem oka nezahlédl bílou barvu, jasně signalizující, že jde o kapesník.

Kupodivu tu není nijak trestné popotahování, takže jaro a podzim jsem si tu pro sebe přejmenovala dny popotahujících nosů a dlouhých nudlí. Nudle různé délky se tu běžně objevují u dětí, protože je vlastně nikdo neučí smrkat. Smrkání je přeci neslušné. Obzvlášť za chladných dnů se v obchodech, kavárnách a úřadech ozývá symfonie synchronizovaného frkání, občas akcentovaná kýchnutím. Mimochodem, kýchá se tu do ohbí lokte, pokud nechcete být úplně společensky vyděděni.

V důsledku výše popsaného se ze mne stala flexibilní akrobatka, přičemž si ke své exhibici vybírám temná zákoutí supermarketú a obchodů, následována povětšinou podezřívavou ochrankou. Ve vrcholném čísle pak visím jako netopýr pod regálem, držíc se ho jednou rukou a druhou...jaká hrůza, smrkám (tiše) do kapesníku!
Ano, ač se v této společnoti pohybuji už dlouho, stále mám zábrany hlasitě popotahovat a nudle u nosu mi vadí ještě víc. Asi si budu muset najít nějakou podpůrnou skupinu anonymních smrkačů. Ahoj, jmenuji se Janah a SMRKÁM!

Jak si změnit den narozenin?

29. dubna 2016 v 21:39 | Janah
Jednoduše - přestěhujte se do Švédska! Došla nám tu rodná čísla!

Problém není s nově narozenými dětmi, tam čísla stačí, ale u dospělých, tam čísla došla. A tak vám úřednice prostě nějaké přiřadí. Koukne na vás a řekne: "Leden..., leden..., vy vypadáte tak asi na 14". A šup, už vám to píše do občanky.

No dobře, zase tak jednoduché to není - měli byste nejspíše být narozeni v padesátých nebo šedesátých letech, ideálně 1. ledna, 1. července nebo 21. března. Jestli to chápu dobře, tak ještě dnes existují země, kde se půlka obyvatelstva "narodila" 1.1. a druhá polovina 1.6. daného roku. U některých států ještě přichází v úvahu jejich Nový rok - tedy 21.3. V těchhle zemích je vlastně důležitý jen rok narození, maximálně která jeho jeho půle.



Švédský systém rodných (osobních) čísel se od toho našeho liší. Osobní číslo člověka narozeného 23.8.1964 tady vypadá například takto: 640823- 3234. Když jsem tady na začátku používala české rodné číslo, dívali se tu na mě jako na prosťáčka chudého duchem - přece neexistuje žádný 51. měsíc, že? A musela jsem to vždy složitě vysvětlovat. Švédi mají také v rodném čísle rozlišení muže a ženy, ale až v posledním čtyřčíslí, což byla chyba, jak se ukázalo. Proto mají Švédi na každý den jen 499 kombinací pro ženy a 500 pro muže.

A jsme u jádra pudla - 999 čísel stačí u novorozených dětí, ale nestačí pro dospělé příchozí. V zoufalství si tedy úředníci vypomohli nejbližším možným dnem, ke skutečnému dni narození - tedy pokud došla čísla k 1. lednu, dostali tak nově příchozí datum 2., po vyčerpání 3. apod. U všech je ale v záznamech uveden skutečný den narození, který ale není jasný na první pohled. Úředníci se už teď děsí dne, kdy takový den narození přesáhne měsíc...

Změna narozenin se týká zatím asi 2 560 lidí, a může jim zkomplikovat život při zařizování řidičského průkazu, při nástupu do povolání, při volbách a podobně.

Všechna řešení jsou velice drahá a zdlouhavá, přemýšlelo se také o přidání číslice, ale to by se zcela musel přebudovat systém. A nové číslo bychom pak navíc museli mít všichni.

Pokud by se někdy Švédsko odhodlalo ke (spíše hypotetické) změně, volilo by prý systém náhodných čísel.

Jak tak přemýšlím, asi si chvíli počkám, a pak se nechám znovu zaregistrovat - s trochou štěstí bych mohla o pár měsíců (nebo třeba i let!) zázračně omládnout! Přece, co je psáno, to je dáno!

Stometrový trhák na trhu

5. června 2015 v 20:22 | Janah
Máme tu trh za trhem, ale tenhle nebyl jen tak obyčejný, totiž normálně by byl, nebýt jedné maličkosti, no, maličkosti... Ale k tomu se za chvíli dostaneme.

Včera na nás konečně ráčilo trochu shlédnout slunko, tak na trhy vyrazily davy lidí.


Mnoho návštěvníků, tradičně, vyrazilo na kole.


A na vše dohlíželi bdělí strážci pořádku.


A dohlíželi také na to, aby se lidé neušlapali, až si půjdou pro svůj dort zdarma. A že to nebyl dotr ledajaký - zdejší skanzen Wadköping a trh slavily své 50. narozeniny, tak místní pekárna upekla dort stometrový. Na hlavním náměstí se snědla půlka na počest trhu, a ve skanzenu dalších padesát metrů zase na jeho oslavu.

Tady je ukázka toho, jak vypadá padesát metrů "prinsess stubbe" (princeznina roláda), před konzumací na náměstí.


Na výrobu rolády bylo použito 200kg zeleného marcipánu, 1200 vajec, 30kg cukru, 30kg mouky, 200 litrů šlehačky, 40kg malin a 40kg vanilkového krému (něco jako puding). Celý dort můžete v jeho celé stometrové kráse shlédnout na následujícím videu.



Trh se vydařil, všichni jsme se stali návnadou pro sladkomilný hmyz, všude voněla vanilka, marcipán a maliny...Pospolu jsme pak trhovcům osahávali zboží ulepenými prstíky, děti brečely, že jim jejich dort upadl, kavky se staly drzými uklízečkami zbytků, a k tomu všemu hrála hudba a svítilo sluníčko. Prostě sukces!
Snad ani nemusím dodávat, že dnes se moc dortů v Örebru neprodalo.

Po večerníčku do školky

30. září 2013 v 15:03 | Janah
"Tak děti, vyčurat, umýt a ...do školky!" Také nějak takhle by mohla probíhat večerní rutina ve Švédsku. Školky tu totiž jsou otevřené i přes noc!

Je ovšem nutné říci, že ne všechny školky a ne všude. Tyhle školky se vyskytují ve velkých městech nebo v oblastech s provozem, kde se pracuje na směny. Běžná školka je otevřená od šesti do šesti, a dítě je možné, narozdíl od nás, vyzvednout kdykoli v průběhu otvírací doby, nebo ho také kdykoli do školky umístit. Výjimkou je rok před školní docházkou, kdy děti musí být ve školce v osm hodin, aby stihlo školní přípravu (která ale není povinná).

Otevírací doba školek se může lišit město od města, protože se přizpůsobuje potřebám rodičů, když například v obci funguje dvousměnný provoz, může školka zavírat třeba až v osm hodin večer, aby o děti bylo postaráno. Noční školky (nattis, denní se jmenují dagis) využívají například lékaři, hasiči a podobně, a děti si vyzvedají až ráno.

Na rozdíl od nás se v denních školkách nespí, (tedy pokud na tom dítě netrvá), nevyrážejí na procházky okolím (mají velkou zahradu), ale jídlo děti dostanou.


Věk pro nástup do školky tu také není pevně dán, věk dětí částečně překrývá i naše jesle, viděla jsem u nás ve školce, i roční děti, ale běžnější prý je umisťovat dítě do školky ve dvou letech, případně později.

Dítě do školky může umístit i v průběhu rodičovské dovolené s druhým (třetím,...) dítětem, pak je pobyt dítěte ve školce omezen na tři dny týdně. Za školku se platí až po nástupu do zaměstnání, pokud nevyděláváte, máte školku zdarma.
Další zvláštností je, že školky většinou nestojí jako samostatná budova, ale dost často jsou součástí areálu prvního stupně základní školy a "výuka" předškoláků většinou probíhá už ve škole, aby si děti snáze zvykly.

Školky jsou tu opravdu luxusní, a neexistuje, že by se rušily, když je dětí po nějakou dobu méně. Školky jsou tu vnímány jako základní právo rodičů na pomoc v případě návratu do práce po rodičovské dovolené. Školky a první stupeň školy jsou v každé, i relativně malé obci a nehrozí, že by vám dítě do mateřské školky nevzali. Narozdíl od Česka, kde zoufalé matky mnohdy vozí děti do školky přes celé město, mají-li to štěstí.

Dali byste svoje dítě do noční školky nebo radši po našem, k babičce? Dáváte přednost vycházkám a spánku dětí ve školce, před možností dítě si kdykoli vyzvednout? Jsem zvědavá na vaše komentáře.

Surströmming - delikatesa nebo biologická zbraň?

26. února 2013 v 15:02 | Janah
Surströmming jsou vlastně zkvašení sledi v plechovce. Tak proč ten divný nadpis, u něčeho tak normálně nudného, ptáte se asi, ale nebojte, hned vám poskytnu vysvětlení.

Vše začalo někdy ve 16. století, kdy se král Gustav I.Vasa nějak nepohodl s hanzovním městem Lübeck, které dodávalo do Švédska sůl. Švédi tedy byli postaveni před otázku, jak sledě uchovávat bez použití soli a zvolili fermentaci. A pak se nějak stalo, že to Švédům zachutnalo, a tak se tradice v podstatě shnilých sleďů uchovala až dodnes.

Velkým mínusem této lahůdky je jeho vůně, no ono se to vůbec vůní nazvat nedá, řekněme raději pach, nebo ještě lépe strašný smrad! Ale opravdu hrozný. Na internetu tu koluje spoustu veselých historek, jak si někdo otevřel plechovku se zkvašenými sledi, a zničil si oblečení. Nejvíc se mi líbí příhoda o tom, jak švédský hokejový tým zničil těmito rybkami své i soupeřovy dresy a zápas v důsledku zápachu musel být odložen, dresy zlikvidovány, škody nedozírné.


Osobně jsem sledě neochutnala, a upřímně po tom ani nějak zvlášť netoužím, protože jsem je jednou cítila, a to mi bohatě stačilo. Byli jste někdy u moře, a našli na břehu vyvrhnutou mrtvou rybu, co tam zrála aspoň den na slunci? Tak to je ono! Ale ještě trochu umocněné a koncentrované. A další věc, co mě od požití této delikatesy odrazuje, je to, že následující týden po konzumaci páchnete jako pravý mořský vlk ze škuneru (a to nemám teď namysli rum). Že to příliš neladí s voňavkou od Diora nemusím, myslím, zdůrazňovat.

Pokud Švédi surströmming jedí, činí tak většinou v srpnu a v září, kdy se do obchodů dostává nová várka na jaře nalovených a naložených sleďů. Tradičně se pojídá mandlovými brambůrkami, a s cibulí, k tomu ještě přikusují chléb. Zapíjí se kořalkou. Zvyklostně se konzerva neotvírá doma, ale někde venku, nejčastěji tedy na chatě či na lodi, prostě na čerstvém vzduchu.

Jsou ale místa kam s konzervou fermentovaných rybiček v vstoupit nesmíte - například do letadla. Zkvašené rybky mají zákaz vstupu nejen na palubu, ale i do zavazadlového prostoru. Je to i proto, že sledi v plechovce nadále kvasí, a plechovka by mohla v důsledku toho vybouchnout. Výbuch samotný by až tak problematický nebyl, ale umíte si představit ty následky na oblečení, zavazadlech,... a já sama si myslím, že pokud by to pilot neučinil sám dobrovolně, posádka a cestující by ho jistě donutili k nouzovému přistání.

Také my máme ve smlouvě k používání bytu dodatek, že zde nebudeme lahůdkové rybky konzumovat. Všichni to naštěstí dodržují (ono by případné vystopování pachatele přestupku bylo jednoduché). Tím lze také odpovědět na otázku jednoho mého čtenáře, totiž kde se na internetu dají surströmming koupit - odpověď zní nikde, protože nesmí do letadla a většina expedičních firem se také této "biologické zbrani" z dálky vyhýbá.

Takže pokud chcete tuto lahůdku ochutnat nezbude vám, než se na sklonku léta vypravit do Švédska. Je zajímavé, že Švédi této dobrůtce neholdují až tak jak si představujeme, a zkvašení sledi se pomalu stávají spíše nostalgickou vzpomínkou na mládí starší generace. Velmi často se jimi krmí cizinci, kteří prostě TY SURSTRÖMMING chtějí mermomocí zkusit. Ve valné většině případů, zůstane u jedné ochutnávky.

A co vy? Chtěli byste shnilé sledě ochutnat?

Aktualizace: Zapátrala jsem na webu hlouběji, a přece jenom jsem objevila jednoho odvážného německého online prodejce. Takže pokud chcete surströmming ochutnat klikněte sem. Za necelých 10 EUR mohou být vaše. Výrobce je ovšem nejistý.

No nekupte to!

14. ledna 2013 v 19:00 | Janah
Ráda bych dodržela tradici novoročních "veselých" článků, tak se vynasnažím i dnes. Tentokrát z oblasti nákupů.

13. ledna jsme tu měli svátek sv.Knuta, který odstrojuje stromečky a ukládá vánoční výzdobu. To mi připomnělo, jak jsme letos kupovali světýlka a kvůli nejasnosti s cenou jsme se obrátili na prodavače - světýlka byla buď tři metry dlouhá nebo pětimetrová, ale cena byla jen jedna. Mladičký prodavač odběhl s tím, že se zeptá, a jaké bylo naše překvapení, když se vrátil s novinou, že ta světýlka jsou buď třímetrová nebo pětimetrová! Vše nám líčil s vážnou tváří, vedle krabic s dvaceticentimetrovými nápisy 3m a 5m. Ujistili jsme ho, že to víme, ale jaká cena že patří k jakým? Aha, opět krátké odběhnutí a návrat s tím, že pětimetrová světýlka už nejsou (jedny z mnoha jsme drželi v ruce) ...Vzdali jsme to, a řešili jsme vše až na pokladně.


Zkušenosti s neznalostí švédského jazyka při nakupování se nevyhýbají ani našim českým kamarádům - jeden pobíhal po supermarketu a ptal se (anglicky) zmatených prodavačů, kde najde toto zboží, přičemž jim ukazoval lísteček s nápisem GÄST (tedy HOST). Ukázalo se, že kamarád, který mu radil, sice věděl jak se řekne švédsky řekne DROŽDÍ (JÄST), ale už nějak nevěděl, jak se to píše.



Také vybírání tarifu na mobil není jednoduchá záležitost, pokud se vám k tomu nachomýtne prodavačka, která se stihla naučit jen první kapitolu z knihy - Jaké to vlastně máme tarify. Rozhovor vypadal asi takto: Já - Volám tak a tak, chtěla bych nějaký tarif, co by mi mohl vyhovovat, nyní používám tarif Užívám si. Prodavačka - Tak to mám dnes pro vás speciální nabídku - když si ještě dnes aktivujete tarif Jsem v kontaktu, tak bude volat jen za 2 SEK/min a SMS jsou jen za 50 öre! Přičemž vytáhla odněkud blok a nakreslila do něho mě (tedy značně nerealisticky, protože jako kouli) vedle mobil a velkými číslicemi mi nad kreslenou hlavu napsala 2 SEK a 50 öre. Zarazila jsem ji - Já ale teď mám tarif, kdy volám za 1 SEK/min a posílám SMS za 30 öre! Prodavačka vytrhla svoji malůvku z bloku a prohlásila - Tak to má pro vás speciální nabídku, a opět mě začala malovat, volání za 2 SEK/min a SMS za 50 öre! Já - Ale já mám lepší tarif, tarif Užívám si je levnější, než co mi nabízíte - podívejte se sama - ukázala jsem na tabuli (co byla velká asi jako malá stodola) s cenami mého tarifu, která visela v prodejně. Prodavačka ani na chvíli nezaváhala, vytrhla další list z bloku a znovu začala -Tak to má pro vás dnes speciální nabídku... Setrvali jsme jen do té doby, než jsme zjistili, že je svou speciální nabídku schopná opakovat neomezeně dlouho. Nebo že by to byl robot?

Děti z Bullerbynu - co o nich možná nevíte

4. prosince 2012 v 16:03 | Janah
Přichází čas dlouhých večerů, přichází čas, kdy člověk rád zasedne do ušáku a otevře knihu a začte se. Nebo v mém případě - otevře Děti z Bullerbynu v originále a bude se snažit je přelouskat.

Není snad v Česku oblíbenější dětské knihy, než jsou Děti z Bullerbynu od Astrid Lingrenové, kniha, která je čtena hlavně českými dívkami, je bestselerem už mnoho generací a zdá se, že její obliba se neztrácí, přestože ji autorka napsala už v roce 1946 (u nás se někdy mylně uvádí rok 1947). Tedy, "ji napsala" správněji řečeno "je napsala". Ano, u nás vyšla jen jedna kniha, s názvem Děti z Bullerbynu, rozdělená do tří částí, ale taková kniha nikdy ve Švédsku nevyšla, protože se jedná vlastně o tři knihy o dětech z Bullerbynu, které autorka psala postupně - Alla vi barn i Bullerbyn (My všechny děti v Bullerbynu), Mera om oss barn i Bullerbyn (Více o nás dětech v B.) a Bara rolight i Bullerbyn (V Bullerbynu je jenom veselo).


Už když jsem se začala švédsky učit, věděla jsem, že mým cílem je přečíst si Děti z Bullerbynu v originále. A když jsem pak už švédštinu ovládla lépe, byla jsem postavena před nečekaný problém - dostupnost a cenu. Jak již bylo řečeno, místo jedné knihy si musíte koupit tři. A po dobu dvou let se mi nepodařilo narazit na všechny tři knihy najednou, měla jsem strach si koupit jen část, obzvlášť, když se třetí kniha jevila jako málo dostupná. Mému váhání napomohl i fakt, že každá z knih stála kolem 250 SEK, tedy asi 730 Kč! Až letos v prosinci jsem je objevila za únosnou cenu v miniedici.Takže jsem se konečně dočkala, a originál Dětí z Bullerbynu mi přinese Ježíšek (ten český).

Když už jsme u toho Bullerbynu - Víte, že správně se vyslovuje "bylerbynu"? Něco jako přehlasované německé "ü". Tedy žádné "bů" na začátku. Já jsem se to paradoxně nedozvěděla až tady ve Švédsku, ale asi v 10 letech přeneseně od maminky - byla jsem nemocná, a požádala jsem maminku, aby mi v knihovně půjčila knihu Děti z Bullerbynu, samozřejmě, že jsem to vyslovila s "u". Maminka pak přišla z knihovny pořádně naštvaná, protože nějaká "intelektuálně nadřazená" knihovnice se ji při vypůjčování jala arogantně poučovat, že jsou to děti z "bylerbynu" nikoli z "bulerbynu", a ještě dodala něco nevzdělanosti a snad se i ušklíbla. Docela by mě zajímalo, kde se to protivná knihovnice dozvěděla, protože dodnes to málokdo v Česku ví.


Možná také nevíte, že v Dětech z Bullerbynu, autorka dost často popisovala skutečné osoby a příhody ze svého dětství. Takovými osobami byl například dědeček (pamatujete, ten co oslavuje 80. narozeniny a je dědečkem Anny a Lisy) a předobrazem Lasseho byl prý její bratr Gunnar. A také se tu dodnes prodává ona zapomenutá falunská uzenka z příběhu Anna a já jdeme nakupovat. Mimochodem, vůbec není špatná.

Když jsem knihu v dětství četla, připadla mi vesnice Bullerbyn o třech domech jako čirá fantasie Astrid Lingren. Teprve když jsem se sem nastěhovala a trochu se rozkoukala - jaké bylo mé překvapení, že takové "vesnice" tu skutečně ještě dnes existují! Sama jsem v takové byla, když jsem se učila vyrábět adventní svícny, v článku Kurz máčení svíček. Tam se dokonce vesnic skládala z jednoho statku (třech stavení) a obývala je snad jedna nebo dvě spřízněné rodiny.

A nakonec - víte, jak by se Bullerbyn přeložil do češtiny? Slovo "buller" znamená hluk rámus, ruch a slovo "by(n)" je vesnice, osada.

Takže- už se moc těším jak se začtu do Dětí z Hlučné vesnice, a až dočtu, dám vědět, jestli je v originále něco navíc.

Sexuální výchova (nejen dívek) ve Švédsku

20. října 2012 v 15:48 | Janah
Už nějakou dobu jsem přemýšlela, že napíšu článek na toto téma, protože jsem si postupně všímala rozdílů mezi Švédy a Čechy v této oblasti, ale definitivně jsem se rozhodla, až když jsem při prohlídce Umění na kopci pořídila tuhle fotografii.


Pro ty z vás, co hůře vidí (nebo nevěří svým očím), dívka si dělá prolézačku z nahé (detailně vyvedené) sochy muže, to vše za asistence netečné babičky.

Jako první mě napadlo, zda by to bylo možné i u nás, a abych řekla pravdu tak vlastně nevím, možná ano, ale hlídací babička mi u toho jaksi nesedí.

Začala jsem se tedy kolem sebe trochu rozhlížet a poptávat se, a zjistila jsem, že přístup k nahotě a následně i k sexu je tu asi poněkud odlišný od našeho pojetí. Vylíčím vám několik příkladů, a posuďte sami:

Byli jsme se koupat na jezeře v horách, když kousek od nás zastavilo auto, vystoupil z něj muž, svlékl se do naha, vykoupal se a zase odjel. Asi jel z práce, bylo teplo, plavky neměl, tak co by si lámal hlavu.

Bydlíme téměř v centru města, přesto se mi stalo, že vyjdouc ze dveří jsem narazila na sousedky, co se opalovaly nahoře bez, bez rozpaků mě (i manžela) pozdravily a ptaly se, jak se máme.

V televizní reality show Big Brother spolu začali spolubydlící spát už ve 2.! dílu, a než reality skončila, skončil každý s každým, včetně homosexuálních vztahů. A nesmíte se mýlit, že v podobných realitách v Česku to bylo to samé, když jsme viděli jen pár stydlivých záběrů pod peřinou, ve tmě. Tady jsem nevěřícně zírala na skupinový sex v plně osvětlené koupelně.

Děti tu ve školkách běžně kreslí maminky a tatínky i s pohlavími (a to nemusí být nazí) a nikdo to neřeší, umím si představit, že takové obrázky visí i nástěnce. Rodiče se (nazí) běžně koupají ve vaně se svými dětmi. Děti běhají kolem koupališť bez plavek do poměrně vysokého věku (7-8 let), protože mokré plavky na těle nejsou zdravé.

Seriál Sex ve městě tu vysílali v pět hodin odpoledne (chtěla bych vidět naši Radu pro rozhlasové a televizní vysílání!).

Mladými je tu sex vnímán trochu jako součást tělesné hygieny - umyjete si nohy, vyčistíte zuby a vyspíte se s někým novým, koho jste potkali dnes na diskotéce. Ráno se rozloučíte a nejspíš už se nikdy neuvidíte. Nebo si to dvakrát třikrát zopakujete, než si na diskotéce najdete někoho nového. Častými iniciátorkami sexu jsou dívky.
Jakási česká maminka žijící ve Švédsku, požadovala po synovi, aby ji představil svoji dívku, co jí chodí ráno po bytě, a odpovědí jí bylo jen udivené proč?, když s ní syn jen spí.

Vibrátory a sexuální pomůcky tu běžně koupíte v lékárně, samozřejmě bez předpisu.

Nedávno tu propukla aférka v parku, v podobném duchu se nesl i nadpis článku, tak jsem očekávala, že budou chtít řešit všechny ty naháče, co se tam opalují, ale v článku pak nakonec šlo o to, že je hrůza, kolik lidí v parku veřejně pije alkohol!

Ale i starší lidé tu mají trošku jiný přístup k sexu, jak napovídá článek z místních novin:



Novináři se ptají: "Čím vyplníte slunečné letní dny?" A paní odpovídá: "Asi sexem, zmrzlinu moc ráda nemám!" (volně přeloženo).

Nechci tímhle článkem říct, že tady je to se sexem a s vnímáním nahoty nějak špatně, a rozhodně tím nechci říct ani opak - že je něco špatně u nás. Jen je to v obou zemích trochu jinak. Možná jsme v důsledku původní katolické morálky trochu prudérnější než Švédové, a Švédi naopak uvolněnější díky svému přístupu k přírodě a k lidskému tělu.

Jaký na to máte názor? Jsou odlišnosti pobuřující, nebo něco z výše jmenovaného pozorujete už i v Česku? Líbí se vám švédský přístup k výchově dětí? ... Jsem zvědavá na vaše příspěvky v komentářích.

Mamí, já chci bonbón!

17. září 2012 v 18:01 | Janah
Zatímco českému dítku by se po této větě dostalo pokárání, že se říká prosím, dítěti švédskému, se dostane odpovědi zcela odlišné, zvláště vysloví-li ji v pondělí.

Tak za prvé, nikdo po něm nebude žádat kouzelné slůvko "prosím", protože toto slovo ve švédštině de facto neexistuje. Vlastně se v těchto případech předjímá, a dopředu se použije slovíčko "tack", tedy děkuji. Ale to ještě není jádro pudla.

Švédi ročně snědí v průměru asi 20kg sladkostí na osobu. Každý supermarket má speciální oddělení pro "godis", a věřte není to jen pár krotkých regálů jako u nás, balené cukrovinky, se tu ani tolik neprodávají - letí tu prodej na váhu. Cukrovinky v šuplíčcích, lopatička v ruce a sáček v druhé, to je to, oč tu běží. Několikrát jsme se rozhodli, že si takhle koupíme pár bonbónů, a ani nevím jak, bylo z toho kilo, v tom lepším případě. To si tady přihodíte pár bonbónků, tyhle jste ještě neochutnali, tamty vypadají lákavě, a tyhle jsou čokoládové... Aby ne, když opravdu máte na výběr, viz foto.


Tak už se pomalu blížíme k tomu pudlovi - asi kvůli snadné dostupnosti godis, a také kvůli tomu, že populace tloustne a z nějaké tradice, o níž nikdo neví, kdy začala a čím, no prostě, švédské děti jedí bonbóny jenom v sobotu. Ne bezvýhradně jen v tento den, ale jen v jeden jediný den v týdnu, a to, v 99%, právě v sobotu.

Tato praxe je tak rozšířená, že dokonce existuje reklama, která říká něco ve smyslu, že je skvělé být dospělý, protože můžete jíst sladkosti kdykoli a nečekat na sobotu.
Také je docela velký prohřešek přinést dítěti (na návštěvu) godis v jiný den, než je sobota - sáček je nebohým dítkám odebrán s tím, že ho uvidí a snědí až v sobotu.Takže dítěti bonbóny v neděli moc velkou radost neuděláte, spíš naopak.

Současně s tímto pravidlem platí ještě jedno - v sobotu nejsou děti v konzumaci sladkostí nijak omezovány a mohou se sladkostmi doslova přecpat, většina rodičů to v tento den toleruje a děti nejsou nijak limitovány.


Když jsem se o existenci pravidla dozvěděla, začala jsem si opravdu víc všímat toho, že v sobotu jsou děti na pískoviště takové ulepené, a že se často spustí brekot kvůli lízátku, co upadlo do písku. Dokonce mnohdy i batolátka v kočárku hřímají vítězoslavně nějaké to godis v ulepené ručce, ale jen v sobotu.V neděli už je klid a nesladko.

Líbí se vám tohle výchovné pravidlo? Zavedli byste ho rádi doma? Anebo proti němu máte své výhrady? Jsem zvědavá na vaše názory v komentářích. Až ho budete psát, dejte si k tomu bonbón - však víte - je báječné být dospělým, protože...

Pro občanku do banky???

27. ledna 2012 v 14:50 | Janah
Po třech letech strávených ve Švédsku jsme pomalu začali postrádat nějaký průkaz, který by potvrdil to, že ve Švédsku skutečně žijeme. Nějakou dobu se to bez švédského občanského průkazu dalo vydržet - jsme občané EU a platí nám zde český pas, řidičský průkaz, a koneckonců i občanský průkaz, ale...
Každý, kdo přijde žít, pracovat do Švédska, dostane od místních úřadů nové rodné číslo, tady se nazývá číslem osobním, a přestože vychází z data narození, liší se od toho našeho posledním čtyřčíslím, a u žen je z něj odstraněna + 50 u měsíce narození (mimochodem, tomu, že mám 51 místo měsíce narození se tady moc divili a musela jsem to znovu a znovu vysvětlovat). Švédské rodné číslo vám přijde poštou, ale získaným dopisem se nikde nemůžete prokazovat.

Poprvé jsme narazili, když jsme si v obchodě chtěli zařídit "samoskenování" nákupu ( více v článku Udělej si sám), tam to bez švédského průkazu nešlo. Obtíže jsme měli i při získávání prodloužené záruky na kolo, s různými soutěžemi v obchodech, ale o pořízení švédského OP definitivně rozhodla nemožnost pořídit si lepší a výhodnější tarif na mobil.



Pozeptali jsme se tedy personálního, jak máme postupovat. Jaké bylo naše překvapení, když nás poslal do banky! Nejdřív jsme to považovali za jazykové nedorozumění, ale trval na svém - "Běžte do banky". S velkou nedůvěrou jsme tedy šli, ale pořád jsme čekali, že někdo vykřikne: "Apríl!", nebo že vypukne v hurónský řehot. Nestalo se, dostali jsme žádost k vyplnění, přiložili fotografie a byli jsme ubezpečeni, že se nám ozvou. Asi za tři týdny jsme dostali dopis od banky, že si pro své občanky máme přijít. Až do vyzvednutí jsem se bála, že nám předají nějaký jiný průkaz, třeba čestného člena střádalů nebo tak něco, ale získali jsme švédské OP, i když pro nás s poněkud netradičním vzhledem - čekali byste, že na občance budete mít logo banky? Takhle podobně naše OP vypadá.


Pak jsme se dozvěděli, že dříve ještě vydávala OP i pošta, pak na nich zase bylo logo pošty. V současné době švédské občanské průkazy vydávají tři instituce: finanční úřad, některé z bank a policie. Každý průkaz vypadá jinak, liší se i občanky jednotlivých bank, věk pro vydání a podobně, ale zapsáni jsme všichni v jednom registru, snad.

Je zajímavé, že ani každý Švéd nemá občanku, většina hodně cestuje, a tak si vystačí s pasem, případně s řidičským průkazem. Situace je kolem identifikačních průkazů značně nepřehledná, možná i proto, že v roce 2009 došlo k výrazným změnám a zásady pro vydávání OP se ještě stále "dolaďují".

Tak až příště půjdete do své banky, tak se tam poptejte, zda by vám nevydali třeba pas!

Jak je důležité neodhazovat slupku od banánu

30. listopadu 2011 v 21:40 | Janah
Jsou věci, které se jeví důležitými jaksi jednoduše, vždy a prvoplánově - je důležité pomáhat druhým a neubližovat jim, je důležité vychovávat děti a podobné věci, které tu nemusím znovu vyjmenovávat, protože je jasně definuje už staré dobré desatero, kterým se víceméně řídíme i my, bezvěrci.

Jsou ale věci, které vám na první pohled tak důležité nepřipadnou, a podstatnými se začnou jevit až z retrospektivy, nebo z pohledu jiného člověka nebo rovnou celé národnosti.

Na sklonku léta se u nás stala nepříjemná věc. Ve domech naproti cosi vyšetřovala policie, přičemž oni, i vlastníci bytů, vysílali pátravé pohledy směrem k nám na balkon. Věšela jsem prádlo a necítila jsem to tou palbou pohledů dvakrát dobře. Policisté cosi vyměřovali, a bedlivě zkoumali omítku dvou balkonů v domech naproti, nacházejících se ve stejném patře. Pak vzali dalekohled a započali pátrat po balkonech našich sousedů, když se dostali k našemu, radši jsem ho opustila. Co se proboha mohlo stát? Vše nasvědčovalo tomu, že událost začíná vyvolávat pozdvižení.



Když jsem pak odpoledne šla se psem dozvěděla jsem se to - někdo střílel po balkonech oněch sousedů, které navštívila policie. Nikdo nikoho neviděl, ale podle úhlů a měření to musel být někdo z našeho domu a podle všeho nejspíš i z našeho patra!
Podlehla jsem lehké panice. A je to tady - budou nás vyšetřovat! Jsme v domě jediní cizinci, pro ostatní, i kvůli jazykové bariéře, tak trošku neprůhlední, ze země, o které si myslí, že na dodržování zákonů dvakrát nedbá. Je to jasné, budou nás vyšetřovat, snad i popotahovat, a i když jsme nevinní a bude to třeba i prokázáno, stín podezření už zůstane... Možná se budeme muset i odstěhovat.

Nebylo mi dobře po těle i po duši, a celé dva dny jsem čekala, kdy u nás zazvoní policie. Třetí den jsme venku narazili na srocení sousedů, samozřejmě, že probírali onu zavrženíhodnou událost. Přizvali nás do kruhu - už je to tu! Budou si to s námi chtít přinejmenším vyříkat, a pak nám naznačí, že nejlepší by bylo se v tichosti odstěhovat...

"Už jste to slyšeli?" zeptali se. Pokývali jsme, že o střílení z lovecké pušky víme. " Víte, ale my ani žádnou zbraň nemáme," snažila jsem se předejít obvinění. " O vás přece nikdo nemluví," přerušili má pracně naučená švédská slovíčka, "my víme kdo to byl! Udělali to vaši sousedi přes chodbu, ten jejich starší kluk." Překvapeně jsme na ně zírali. "No to je přece jasné! To jsou hrozní lidé. Představte si, že jsme jednou viděli toho kluka, jak snědl banán a slupku, frk! , jen tak pohodil na chodník! To musel střílet on!

Z toho plyne hned několik poučení - za prvé - jste sledováni a posuzováni a váženi druhými dnes a denně. Za druhé - vyplatí se chovat slušně a dodržovat pravidla, i když si myslíte, že vás nikdo nevidí. A za třetí nikdy, ale nikdy, neodhazujte ve Švédsku slupku od banánu!

Poprvé, podruhé, potřetí...

18. dubna 2011 v 23:25 | Janah
Nevíte co s načatou nedělí? Přemýšlíte tam vyrazit, čím se zabavit? To tady ve Švédsku máte ještě jednu možnost - navštívit aukci či alespoň bleší trh.

My jsme se tuto neděli rozhodli pro to první - aukci starožitností. Byl to od nás tak trochu odvaz, nikdy v životě jsme na žádné aukci nebyli, místo konání jsme neznali, švédsky působíme pologramotně a měli jsme s sebou jen málo peněz. Takže podmínky pro návštěvu aukce jako stvořené. Trochu mi to připomíná ten vtípek - "dal bych si hemenex, ale nemám vajíčka a šunku", ale to jsem trochu odbočila.



První problém skutečně nastal s vyhledáním místa. Navigace tvrdošíjně tvrdila, že jsme na místě, ale dům byl tichý a opuštěný. Museli jsme projet kolem vstupu třikrát, než jsme si ho všimli. Zde opět odbočím a pojednám o zhoubném účinku amerických filmů, jimiž poučeni jsme hledali červený koberec a starožitné dveře, a pod jejichž vlivem jsem ráno nutila manžela, aby se oblékl do saka, jež by příjemně ladilo k sametem potaženým židlím v aukční síni.

Vstupem do aukční síně byla plechová vrata, šedá a místy prorezivělá. Jen před síní stály dva květináče s narcisy, aby nám bylo připomenuto, že aukce je výročně jarní. Uvnitř to taky jaksi neštymovalo - v několika řadách tu stály rozkládací židle s plastovými sedáky, jediné dvě, co měly sametový potah, byly určené k prodeji. Manžel se na mě vítězně pousmál - sako totiž ráno odmítl s tím, že jak zná Švédy, vezme si na sebe něco teplého a praktického.

Pak už to vzalo rychlý spád - okoukli jsme dražené předměty a kupodivu jsme pochopili i jak se máme zaregistrovat, a že je to zdarma. Před samotnou dražbou jsme ještě stihli švédské silné kafe (předpokládám, že kdyby káva nebyla, všechny by poslali domů a aukce by byla přesunuta na jiný termín, až bude kávovar funkční).



V nervózním očekávání jsme zasedli na místa, protože přece jenom jsme se nechali zlákat ke koupi nějakých drobností. Neklidní jsme byli hned ze dvou důvodů - vyvolávací ceny nebyly nikde uvedené, takže jsme nevěděli za prvé, zda na to budeme mít, a za druhé, zda budeme licitátorovi (v našem případě žena) vůbec rozumět (hlavně jsme se snažili pochytit rozdíl mezi slovy dvě stě a dvě stě tisíc). Zpočátku jsme se snažili pochopit, v jakém rozmezí se přihazuje, ale pak jsme zjistili, že se to liší kus od kusu. Proklatě rychlé licitátorce jsme začali rozumět asi u třicáté položky a na konci aukce (přes 500 položek) už bychom mohli dražit sami. Švédština v praxi, v akci a v aukci.



Nakonec jsme i něco malého vydražili na zkoušku a v druhé půlce už jsme ani nevnímali všudypřítomný průvan (vrata zůstala otevřená celou akci), tak nás ta dražba rozpálila. Strávili jsme na aukci pár docela příjemných hodin a pochopili jsme , co na tom Švédy baví (není nad to, když přihazujete, a pak ucuknete a ten druhý v tom zůstane), ale vážně - ve Švédsku jsou aukce spíš takovou společenskou událostí, kde se i mimoděk pár věcí prodá.

Pozn. Filmy a literatura lidi opravdu jenom matou - představte si, že licitátorka ani nepoužívala odpočítávání z nadpisu článku. Jen se na konci nabídek vždy ptala ptala: "Žádná další nabídka v sále?" pak jednou klepla do pultíku a zopakovala konečnou cenu. Také neoznačovala dražitele poetickými popisy (něco ve stylu - přiklepnuto pánovi s těmi pobryndanými kalhotami nebo, v mém případě, přiklepnuto té dámě s rozkošnou kabelkou a neuvěřitelně zelenýma očima), ale chtěla jen prachprostě vidět vaše číslo. Kde je poetika dražby, kde je salůní prostředí a švédský Oldřich Nový? V tomhle mě aukce hluboce zklamala. Pak věřte médiím!

Za každý život jeden krokus

11. dubna 2011 v 19:17 | Janah
Konečně jaro dorazilo i k nám. Haldy sněhu roztály, přiletěli ptáci, zimní kabáty jsme zavřeli do skříně a rozkvetly květiny. V sobotu tu bylo krásné počasí, zdálo se, že celé Örebro korsuje po nepsaně předepsané trase - městský park a podél řeky k hradu.

Všichni jsme se koupali v paprscích slunce a nasávali jarní vůni.





Zpod listů začaly své hlavy zvedat první jarní květiny - bledulky, sněženky a tady v Örebru hlavně krokusy.


Pamatujete se na můj loňský článek o Krokusovém kopci? Tak ten už je také v plném květu. Na něm, i po všech parcích po celém městě, kvetou stovky a tisíce krokusů. Je to krása, které nikdo z přihlížejících neodolá. Je to nádherná podívaná, ale stejně mi pořád vrtalo hlavou, proč je těch krokusů tolik? A teprve minulý týden jsem se to dozvěděla - každý rok se po městě vysazují stovky nových, a to přesně podle toho, kolik obyvatel Örebra přibylo.



Tedy za každé nově narozené dítě, za každého, kdo se do města přistěhoval, přibude v parcích Örebra jeden krokus.



Moc se mi ten zvyk líbí, vlastně zaručuje, že krokusy ve městě neubývají. Jistě, některé nepřežijí zimu, některým se naplní čas, zrovna tak, jako nám lidem, ale na jejich místě jsou další rok vysazeni jejich následovníci, co nás dál omamují svou krásou.
Takže někde v parku roste i ten můj krokus. Třeba je to zrovna jeden z těchhle bílých. Nebo je to ten zlatý?



A co vy, máte někde na zahrádce květinu svého života? A která to je?

Důsledky švédského feminismu

23. ledna 2011 v 15:10 | Janah
Trkne vás to už po několika dnech ve Švédsku - mnohdy až neskutečná snaha o to, aby všechno a všeho bylo "lagom", tedy tak akorát, a půl na půl.

O tom, co přesně je "lagom" se můžete dočíst v mém článku  Není Švéd jako Čech,
ale dnes chci na tuhle problematiku nahlédnout očima švédské ženy, feministky. Feministkami se tu nazývají jen výrazně řečnicky agresivní ženy, ale zároveň tu slovo feminismus nezavání nadávkou jako u  nás, a téměř všechny ženy se s myšlenkami feminismu ztotožňují.

Ve Švédsku je v parlamentu přibližně polovina žen, v roce 2000 jich bylo dokonce o trochu víc než mužů. Ženy se běžně vyskytují v armádě a dokonce i v hradní stráže. (Vzpomeňte na to, že i o svatbě princezny byla stráž genderově vyrovnaná - čtěte zde). Ve Švédsku to bylo, kde jsem viděla svoji první popelářku  a prvního  prodavače dámského spodního prádla na světě. Každý tady může být kým chce, skutečně bez omezení.

Ale celá tahle "lagom" situace má své stinné stránky- nikde na světě jsem také neviděla tolik žen, co nedbají na svůj zevnějšek. Týká se to hlavně střední a starší generace. Mastné vlasy, šedivě nevýrazné větrovky, na nohou věčné tenisky, nenalíčené oči za brýlemi na jejichž tvaru nesejde - to je každodenní obrázek. 
Také myslím, že za "lagom" se skrývá i problém Švédů seznámit se s tím pravým/ pravou - vždyť kdo má dát první podnět, když už muž není tradičně lovcem? Rovněž se ze společnosti vytrácí gentlemanství a rytířskost - proč by muži ženě nosili tašky a otvírali dveře, když se ta může tahat s popelnicemi? Ale třeba to Švédkám za tu vyrovnanost stojí.

Nevím jak v Americe, ale v Evropě jsou myslím švédské feministky nejúspěšnější v prosazování svých názorů a myšlenek. Možná proto, že se jim podařilo dosáhnout realizace všech důležitých cílů začínají si, podle mého, už trochu vymýšlet.

Začaly trvat na tom, že značka pozor přechod je genderově nesprávná, a tak vznikla značka s přecházející panenkou, rovněž na přechodu vás na semaforu informuje panenka v sukni, zda jít či stát.


Ženy v armádě si zase vyžádaly speciální "bojové" podprsenky, ale ještě předtím si vymohly kastraci lva ve znaku Severské bojové skupiny. Bylo jim vyhověno a přes námitky heraldiků byl lev v roce 2007 zbaven své ozdoby.Nabízím obrázek před a po této "operaci".




Na švédských toaletách zase můžete zahlédnout tuto nálepku.

při močení sedět

Na obhajobu musím říct, že většina záchodků ve Švédsku je společná pro muže i ženy, a u nás tak tradiční pisoáry jsou výjimkou. Muži jsou tedy žádáni o močení v sedě spíše z hygienických důvodů a dávají tak najevo svoji ohleduplnost. Soudě dle stavu těchto zařízení, jim to nečiní nejmenší problémy.

Tak jak? Také byste si přáli/y aby to u nás také vzaly feministky více do svých rukou? Nebo je to podle vás zavrženíhodné? Těším se na vaše názory v komentářích, jen ať to jiskří!

Nejkrásnější okna adventního kalendáře 2010

17. ledna 2011 v 11:20 | Janah
Prošla jsem všechny ankety, spočítala vaše hlasy a dnes vám představím nejkrásnější okna (ne)tradičního kalendáře dle vašeho výběru.


Na prvním místě se s velkým náskokem umístilo okno číslo šest

Kalendář6

Místo druhé obdrželo okno číslo čtrnáct

K14


O třetí a čtvrté místo se dělí okna osmnáct...

18


... a dvacet

20

Souhlasíte s tím, že tato okna jsou nejkrásnější? Nelíbí se vám vůbec? Líbí se vám jiná? Nezapomeňte napsat svůj názor do komentářů.

Všechna okna naleznete zde - okna poprvé,  okna podruhé   a potřetí.


Zdroj obrázků www.orebro.se

(Ne)tradiční adventní kalendář III.

4. ledna 2011 v 17:34 | Janah
Dnes přináším poslední várku oken netradičního kalendáře v oknech örebrské radnice.


Okno sedmnácté - Natvrdo uvařená říše divů

17


Okno osmnácté - Předměstí

18


Okno devatenácté - V pozdní noci na ledu

19


Okno dvacáté - Bílá
20

Okno dvacáté první - Barvy neznají hranice

21


Okno dvacáté druhé - Google požár (ale v angličtině "brand" to znamená obchodní značku)

22


Okno dvacáté třetí - Pozorování zrození

23


Okno poslední, dvacáté čtvrté - Možný Ježíš

24



Hlasujte v anketě o nejhezčí okno. Jsem zvědavá, které vás nejvíc osloví tentokrát, a také na celkového vítěze - které okno letošního roku je nej? Stále ještě můžete hlasovat i tady a tady, naleznete tam okna předchozí. Hodnoťte i v komentářích. 



Zdroj všech fotografií - www.orebro.se

Poezie a próza švédských SPZ

30. prosince 2010 v 17:26 | Janah
U příležitosti Silvestra si dovolím být nevážná a odkryji vám zábavu, kterou nám ve Švédsku skýtají místní SPZ. Už několik měsíců je sbírám (fotím) a dnes se s vámi  o některé podělím.

Trochu popusťme představivost a předpokládejme, že každá značka nějak charakterizuje osobu za volantem. Kdo tedy tato auta řídí?

max

Tohle bude člověk, co jede na maximum, jak na silnici, tak v životě. Prostě chce žít nonstop. SPZ stihnete vyfotit, jen když stojí, jinak se kolem vás jen mihne. Také auto k téhle SPZ bylo MAX.

trn
Trn - nějaký zahradník? Nebo mučedník?  Nebo něco jako osina... ehm...v prodloužených zádech? Nebo třeba pan Růžička? Nebo nějaká žena jako růže mezi trním?

kaj
Tak tohle je jasné- to bude auto kněze nebo pátera nebo jiné církevní osoby. Při předjíždění vám žehná. 

KDY
Toto auto vlastní svůdník - představuji si, jak stojí na parkovišti a když se blížíte dvakrát blikne dálkovými světly a s pozvednutým obočím se vyzývavě zastřeným hlasem ptá:"KDY?Kdy už?!"

ser
Tohle auto radši objeďte velkým obloukem, to řídí permanentně na...štvaný člověk. Už dopředu nás varuje nes..!

ERB
Řidič má určitě předky s modrou krví, patrně to nebude významný rod, když nám svoji urozenost musí takhle strkat před oči. Možná by ho trochu iritoval předchozí řidič, který by mu po svém předjetí ledasco naznačil. :-)

Rum
Jednoznačně auto ochmelky. Pokud by toto auto jezdilo v Česku, mohl by majitel navíc mít oplétačky s evropskou legislativou a musel by si značku změnit na TUZEMÁK.

frf
Auto nějakého frfni. Frfňá a frfňá a nic mu není dobré. Zřejmě auto našeho souseda, jen ho někomu ve Švédsku půjčil.


sno
Jedna zvláštnůstka - švédsky se se sníh řekne "snö" - majitel se ujal naší výuky a postupuje podle Komenského.

ech
Měli jsme tu frfňu a tohle bude pan vzdychálek. Snad ho bolí záda nebo celý život. Nebo je to takové pohrdavé "ech"?


pyj
Bez komentáře. (Chudák soused).

trs
A tuhle značku nechám na vás. Kdo by v tomhle autě mohl jezdit? Popusťte uzdu své představivosti v komentářích.

V odvolání na předchozí článek vám všem přeji dobrý nový rok a děkuji za vaši přízeň, která mi pomáhá přežít daleko od domova.

(Ne)tradiční adventní kalendář 2010 II.

18. prosince 2010 v 18:00 | Janah
Přináším další várku oken netradičního adventního kalendáře. ( Prvních osm oken naleznete ZDE)


Deváté okno se jmenuje .tečka

O9

Desáté - Zahrada a divočina

K10

Jedenácté - Nekonečný

K11

Dvanácté - V dáli

K12

Třinácté- Dám si teď pauzu, počkáš na mě?

K13

Čtrnácté - Bázeň před vesmírem

K14

Patnácté - Tvoje stopy a moje stopy jsou stopy chůze života

k15

A dnes poslední šestnácté okno - Kůň skáče

k16

Najdete tady svého favorita? Nebo se vám líbila víc předchozí okna? Hlasujte v anketě, komentujte snahy umělců.


Zdroj fotografií - www.orebro.se
 
 

Reklama