Tradice

Skottdagen

29. února 2016 v 17:35 | Janah
Zatímco v našem českém kalendáři jsem k dnešnímu přestupnému dni nalezla chudáka Horymíra (ten si moc svátků neužije), ze švédského kalendáře na mě vyskočil Skottdag(en).

Tak ta druhá část slova je jasná- dag = den, ale co znamená to předtím? Dala jsem se do pátrání a obvolala své švédské zdroje, ale ty netušily, takže to zase zbyde na českém intelektu (a fantazii) .

Slovník říká, že "Skottdag" je 29. únor. Hmm... To není příliš nápomocné. Takže pojďme to slovo rozdělit - "skott" jinak znamená "střela, rána". Nevím, ledaže by to byl střelený den, ale byla jsem ujištěna, že "střelený" ve smyslu "bláznivý" se ve Švédsku nepoužívá. Tak zase nic.



Nepomáhají ani další významy slova, třeba i ve spojení s jinými slovy - výhonek, přepážka na lodi, trakař a odhazování (sněhu). I když na ten poslední význam má teorii manžel - odhozené části dne se pak sečtou ve Skottdagen. S takovým přízemním zdůvodněním ale moje zvídavá mysl odmítá souhlasit.

Pojďme tedy dál - skott taky může znamenat příslušníka národa - Skota. Co když je to myšleno tak, že opatrní Skotové si tři roky šetří čtvrtinu dne a čtvrtého roku ji s bolestným povzdechem použijí? Tedy něco jako uškudlený den. To nezní tak špatně, ne?

Kvůli zoufalému nedostatku možností zkusme ještě tedy vzít v potaz, že skott má za základ slova "sko", což je bota. To sice taky nic nenapovídá, ale jiným význam je "obout se" a pak v přeneseném významu to, použito ve frázi, znamená "obohatit se na úkor někoho, něčeho". Ha! Přestupný rok (mimochodem - Skottår) se vlastně obohacuje o jeden den na úkor ostatních roků! Ale aby tahle teorie mohla být bezvýhradně přijata, zbývá ještě taková maličkost - zdůvodnit, proč že jsou tam ta dvě "T". Odůvodnění, že tam zůstalo po slově "jedna", tedy "ett" bohužel neobstojí, protože den je "en dag" - jeden den. A přitom tahle teorie vypadá tak hezky! Nevím, proč mi ji Švédi zase museli zničit.

Takže nakonec jediné, co o tomto dni vím úplně jistě, je to, že je to jediný den, kdy může o ruku požádat žena muže, jinak je jí to zapovězeno. Sice mne to poněkud překvapuje, v téhle feministicky laděné společnosti, ale říkali to i v televizi, tak to musí být pravda!

Napadá vás ještě jiný důvod proč se dnešní den švédsky jmenuje tak, jak se jmenuje? Nebo to dokonce víte? Dávám vám komentáře v plen.

Žemle, model 2016

9. února 2016 v 16:00 | Janah
Dnes tu zase slavíme! A co? No přece Mastné úterý! (více zde) Tento svátek ve Švédsku nejlépe oslavíte tak, že se nacpete žemlí plněnou tradičně marcipánem a vysokoprocentní šlehačkou. Že to nemusí vždy skončit dobře, o tom už moji pravidelní čtenáři a chudák král Adolf vědí, vy ostatní čtěte tady.

Asi proto, že je to tradice s už více jak dvousetletou tradicí, tak už Švédi poslední dobou nevědí, co by si s tou tradiční žemlí počali. Zpočátku ještě byli krotcí a experimentovali maximálně s náplní - místo marcipánu se uvnitř ocitla nutella, vanilkový krém (což oceňuji), čokoláda nebo dokonce krevety.


Pak se pustili do inovace tvaru - nejdřív žemli upekli jako koláč, potom jako pizzu, pak ji podávali jako párek v rohlíku (bez párku a rohlíku) nebo jste si ji mohli koupit jako tyčinku, kterou jste si namáčeli do krému z marcipánu a šlehačky (velmi nepraktické). Minulý rok se objevily žemlové bagety, ale pomyslným výhercem se stala žemle srolovaná ( můj recept).


A letos tu máme další hit! Žemoothie (Semoothie) = žemle + smoothie, tedy žemlový koktejl. Recept je jednoduchý - upečete si klasickou žemli podle jakéhokoli receptu (zde), a taky ji klasicky naplníte, tedy marcipánem a šlehačkou. Pak si lehce ohřejete asi 200ml mléka, přidáte skořicí a vhodíte vše do mixéru (ano, i tu krásnou plněnou žemli). Mixujete dokud obsah není zcela hladký, bez kousků. Obsah musí být tekutý, případně přidejte mléko.

Přelijte do sklenek a servírujete, jak jinak, se žemlí nerozmixovanou.


Jak to chutná, nevím - přinesla jsem si zatím dvakrát žemli domů na testování, ale vzorek jaksi vždycky zmizel dřív, než byl dopraven do mixéru. Ale nevzdávám to, možná když si jich kupím opravdu hodně, jedna žemle mi na testování zbude. Možná.

Červeň uzenková, pardon, falunská

12. listopadu 2015 v 19:02 | Janah
Já nevím, proč se všechno dobré musí jmenovat "falunské". Pamatujete jak šla Lisa s Annou z Bullerbynu nakupovat, a jak zapomněly na falunskou uzenku? A pak jsem zjistila, že červená barva na domech se také jmenuje falunská. Je to ta barva, která dodává švédským domům, ten jedinečný vzhled, a to už od roku 1700.


Falunská červeň vznikla jako vedlejší produkt dolů, jak jinak, ve Falunu. Díky mědi a pigmentům železa, které se při přípravě vypalují, získala svůj charakteristický odstín. V průběhu století se do ní, jako vedlejší činidlo, přidávalo kde co, od krve, přes pivo!, po moč. Běžně se do barvy dávala mouka, nejčastěji žitná. Dnes už se do barvy přidává pouze lněný olej a emulgátory.


Proč v 18. století najednou vznikla potřeba natírat dřevo? Prý ho začal být nedostatek a bylo drahé. Nejrychleji mizelo v okolí těžebních míst - používalo se v samotných dolech, při budování osad havířů, na topení, na vaření... A tak bylo nutné stavby nějak konzervovat, aby déle vydržely. Odpadní struska se k tomu nabízela, už jenom proto, že výsledná červená barva byla v té době symbolem bohatství (napodobovala barvu velmi drahé mědi z domů boháčů). A tak se začala vyrábět v okolí měděných dolů, tedy asi na pěti místech ve Švédsku. Ve Falunu s ní ale prý přišli první, a výroba tam probíhá dodnes.


Jak to tak bývá, čeho je moc, toho si nikdo neváží, tak najednou Falunská červeň ztratila svůj prestižní status, a stala se barvou chudých. Byla prostě na už na každé druhé stodole. Pokud se zazobaní sedláci nebo měšťani chtěli nějak odlišit a dát světu najevo svůj sociální status, museli si připlatit za náhle módní barvu - žlutou. Její výroba byla složitější, protože se pigment snadno přepálí, tudíž na jednu dobrou várku připadá několik dávek "k vylití", proto byla žlutá barva dražší (teď mě napadá - neměla-li tato barva napodobovat barvu zlatou z domů ještě bohatších...).

Dnes se barva vyrábí stále stejným postupem, je světlu, vodě a plísním odolná, a to přesto, že se vyrábí podle původního recetu s přírodními inkrediencíemi (hlavně lněný olej, žádné pivo či moč!). Pokud máte pocit, že barvu jste už viděli i jinde než ve Švédsku, tak vězte, že je to místní export. Falunská červeň se totiž ve velkém vyváží do okolních zemí, ale i do Ruska nebo Kanady. Pokud snad zatoužíte použít tuto barvu na svůj dům či plot, tak vás musím varovat před padělky, kterých je mnoho, ale málokdy vykazují stejně dobré vlastnosti jako originál. Pátrejte po certifikátu pravosti, ale mnohé vám napoví i cena, přibližně 400 SEK za 10 litrů barvy. Za to už dnes můžete volit z mnoha odstínů, ale uznejte, že červená je červená.



Ve Falunu vůbec nějak k té červené přilnuli, ona i ta falunská uzenka se dodnes vyrábí, a světe div se - je červená!

Oslava léta, Midsommar

20. června 2015 v 17:42 | Janah
Tento prodloužený víkend tady slavíme největší svátek roku - Midsommar, neboli slunovrat. O tom, jak se slaví, jsem psala už v předchozích článcích třeba tady a tady. Dnes se chci zaměřit na to nejdůležitější- jídlo :-)


Co tedy nesmí chybět na slunceoslavném stole? Jako předkrm musí být ryba, a to nejen ledajaká, měl by to být naložený sleď, a pokud chcete být pořádná hospodyňka naložíte si ho sama. Naštěstí to stihnete i den před, protože tu existuje slanečkový instantní polotovar, kterému stačí k uležení jenom pár hodin. Recepty na naloženého sledě mne tu trochu děsí, protože se do nich používají takové ingredience jako brusinky, pálenka, perníkové koření, zelené jahody, skořice, pomeranč či rebarbora. Některé recepty jsem i opatrně vyzkoušela, ale asi zůstanu u té naší české cibule s octem. Ke slanečkovi se podává chléb, nejčastěji knäckebrot.


Po předkrmu přichází na řadu nějaké maso na grilu, zde se chuti zase meze nekladou, ale NUTNĚ k němu musí být nové brambory, nejčastěji vařené, zalité máslem a posypané pažitkou. K tomu se podává nějaký zeleninový salát. Výběr ponechám na vás, ale dost často se tu požívají jako salát i listy špenátu. Čerstvé, NE spařené, jak stále vyžaduje mnoho českých receptů. Doporučuji vyzkoušet.

A na závěr, jak jinak, sladká tečka. Tedy dort s jahodami, dort může být libovolný, ale jahody jsou povinné, jinak to není ta pravá švédská oslava. Nejčastěji se tu peče něco na způsob dort Pavlova s jahodami.
A právě jeden takový recept vám dnes přináším.

ilustrační obrázek


Křupavý letní dort

Na korpus:
3 bílky
2dl cukru krupice
1lžička citronové šťávy nebo jablečného octa
2dl strouhaného kokosu
Na náplň:
3dl šlehačky (30% tuku a více)
Cca 1l jahod
Na ozdobení:
Listy meduňky nebo malé mladé lístky jahod

Postup: Troubu předehřejte na 100°C. Vyšlehejte bílky do pevnější pěny, přidejte cukr a citron, a znovu šlehejte do pevna. Promíchejte s kokosem. Na plech položte pečící papír na něj rozprostřete sníh do cca 24cm kruhu, přičemž uprostřed by mělo být těsto tenčí než na okraji. Vložte do trouby a pečte (spíše sušte) asi 1 ½ hodiny. Nechte vychladnout a pak sundejte pečící papír.
Vyšlehejte smetanu (bez cukru, korpus je sladký až až) a natřete ji na korpus, rozložte jahody (velké rozpulte) a ozdobte lístečky meduňky nebo jahod. Servírujte a pamatujte, že druhý den nebo po několika hodinách to už není úplně "ono".

No, a je jasné, že na pořádné švédské oslavě si musíme připít. Pro Midsommar je předepsán akvavit (trochu jako naše kmínka s přidaným koprem, ale existuje mnoho druhů) Takže- skål! Na zdraví! A na léto! Trevlig sommar všem!


Hindersmässan - nejstarší tradice Örebra

31. ledna 2013 v 20:51 | Janah
Minulý týden se v Örebru konal trh, který svoje počátky nachází až ve 14 století. Pravda, tehdy asi vypadal jinak, než dnes, protože se na něm hlavně prodávalo železo a kožešiny, a až časem si připojily i potraviny a jiné zboží.

Trh se jmenuje Hinder (Hinders = Henrikův, mässa= veletrh) na počest biskupa Henrika (sv. Henrik) se slavil a slaví 19. ledna, kdy trh začíná.

Nevím, jak byl dříve trh rozlehlý, ale dnes zabírá téměř celé centrum města, musí se kvůli němu dokonce odklánět veřejná doprava. Rozsáhlost trhu vám nejlépe ukáže tato mapa - zelené čtverečky zobrazují stánky.


Trh je v Örebru a okolí velice populární, trvá několik dní, a každý rok ho v průměru navštíví kolem 80 tisíc lidí.
Nevím jaká návštěvnost byla v roce 1910, ale zato vám z něj můžu nabídnout fotografii, kterou jsem nalezla na stránkách města Örebra.


To byly časy! Pro porovnání nabízím fotografie z letošního veletrhu.
Nejblíže k archivnímu snímku má asi tato fotografie.


No dobře, no, není to přesně ono, ale balónky jsou na obou snímcích. Letos trhy provázel silný mráz, teploty se pohybovaly kolem mínus 12°C a prodejcům jsem nezáviděla, a nechápala jsem, jak ve stáncích mohou vydržet celý den.

Vzhledem k teplotám byla tato chladící vitrína zbytečná. A prosím povšimněte si i toho, že na trhu můžete platit kartou! (nápis "Betala gärna med kort") Ve Švédsku to ale není až tak neobvyklé.


Zahřát vás mohly pravé anglické karamelky...


...nebo pohled na všechny ty plyšáky, co jsou v kožichu a v pohodě.


Na trhu jsme si mohli koupit i DVD, výběr byl slušný, nicméně vyžadovalo to sundání rukavic, nebo aspoň jedné - brrrr!


Návštěvnost trhu byla na mrazivé počasí docela slušná, Švédi jsou otužilí, a navíc se umí obléknout.


Daly se tu najít i ty kožešiny, a všeliké výrobky z nic, jen ta železná ruda už tu k nalezení nebyla. Zato hračky jsou stálým artiklem, jak před sto lety, tak dnes. Ovšem na tom letošním trhu vám na panenku napsali i vaše jméno! Patrně to byla výšivka, ale neměla jsem to moc času zjišťovat, protože už mi nohy přimrzaly k chodníku a fotoaparát už si taky chtěl hovět v mé kapse, a vypověděl poslušnost. Takže jsme trh zakončili v kavárně na "povinném" kafíčku.


Stálí čtenáři si jistě povšimnou, že ač je Hindersmässan trh s tak dlouhou tradicí, na mém blogu o něm zatím nebyla ani zmínka. Sama to nechápu, jsem tu pátým rokem a tenhle veletrh mě zatím úplně míjel, vůbec tomu nerozumím. Ale má to i svou pozitivní stránku - mohla jsem vám přinést zprávu o něčem zbrusu novém, jen zhruba 700 let starém.

Den skořicových rolek - Kanelbullar dag

8. října 2012 v 15:22 | Janah
Čtvrtého října jsme tu ve Švédsku oslavili Den skořicových rolek, nebo chcete-li skořicových žemlí. Shodou okolností jsem ho letos slavila poprvé, protože jsem o tomhle svátku nevěděla, přišla jsem na něj až při psaní článku 20 věcí co musíte znát, než se přestěhujete do Švédska. Pak jsem zjistila, že pokaždé tou dobou jsme byli v Čechách a kvůli tomu mi tento svátek unikl.

No, on je to takový svátek nesvátek, zatímco pojídání semlor a våfflor má nějaké historicky zdůvodněné pozadí a slaví se už dlouho, Den skořicových rolek se slaví od roku 1999 na popud firmy, která vyrábí suroviny potřebné, náhodička náhoda, právě k upečení skořicových žemlí. Takže je to takový konzumně reklamní svátek.

Nicméně žádný chutný svátek si nenechám ujít, a vy se můžete zúčastnit také, buď tím, že si balení Kanelbullar, koupíte zmrazené v IKEA, nebo že si bulky upečete podle švédského originálního receptu.


Kanelbullar

Na těsto:
1 sáček sušeného droždí (nebo cca 25g čerstvého, pak je ale nutný kvásek)
75g rozpuštěného másla (nesmí být horké)
2,5dl mléka (lehce zahřáté)
0,5 dl cukru
špetka soli
lžička kardamomu
cca 7 dl pšeničné mouky (u nás nejspíš použijeme polohrubou, která se tu nevyrábí))

Na náplň:
50g změklého másla
0,5 cukru, nejlépe třtinového
1 lžička mleté skořice (nebála bych se dát víc)

Navíc - vejce na potření, perlový cukr na posypání (viz obrázek)

Postup:
Všechny ingredience na těsto smícháme, necháme vykynout, poté těsto rozválíme na plát asi 20x 50cm a potřeme ho náplní (na kterou opět smícháme všechny ingredience) a těsto srolujeme (delší stranu). Z těsta krájíme asi 1,5cm široké kousky, které naplocho pokládáme na pečící papír, překryjeme utěrkou a opět necháme kynout (cca 30min).
Poté opatrně pomašlujeme rozšlehaným vejcem a posypeme perlovým cukrem.
Pečeme v předem vyhřáté troubě při 225°C asi 8-10 min. Necháme vychladnout.

Ke kanelbullar se tu ve Švédsku samozřejmě pije káva, ale nejsou špatné ani s čajem či čokoládou.

Nalákal vás recept? Uděláte si svůj soukromý Den skořicových rolek?

Obyčejný švédský Štědrý den

23. prosince 2011 v 21:19 | Janah
Když jsem v roce 2009 psala článek Kdo nosí dárky ve Švédsku?, tak jsem ještě ve vánočních tradicích Švédů tápala. Upřímně, trochu tápu dodnes, ale díky lepší jazykové vybavenosti vám dnes mohu popsat Štědrý den, tak jak probíhá v jedné rodině našich přátel.

Ráno 24.12. se na švédské poměry vstává hodně pozdě, asi v devět hodin. V punčochách nad krbem už visí pro děti malé dárečky, které si mohou hned rozbalit, aby nemusely čekat až do pozdního odpoledne. Stromeček už je nastrojený od předešlého dne, a dokonce pod ním už leží některé dárky a celá rodina odhaduje, co by v nich asi tak mohlo být, ale ještě není čas je vybalit.
Všichni se trochu nasnídají, nejí se nic speciálně vánočního, každý si dá, co má rád. Po snídani se začne připravovat oběd a probíhají také přípravy na večerní hody. K obědu se podává něco lehčího, například jenom nějaká polévka. Po obědě se jdou dospělí na chvíli natáhnout, děti se zabaví hrou s novými hračkami. Pokud je hezky, vydají se všichni na procházku.


A je tu čas na voňavou kávu se švédskými perníčky, dospělí si rozproudí krev nějakým kvalitním alkoholem. Pak si někdo z dospělých mužů "náhle vzpomene", že si zapomněl koupit noviny a časopisy a vyrazí si je opatřit. Ve skutečnosti se ale jde převléknout za Tomtena, skřítka. Při cestě nesmí zapomenout "vyjíst" rýžovou kaši, co pro něj byla na prahu domu připravena. Pak tedy do domácnosti vstoupí Tomten, jaká škoda, že ho tatínek zase propásl. Tomten se zeptá, jestli jsou v domě nějaké hodné děti - ano, ano vždycky všechny byly hodné, přikyvují. Tomten tedy z velkého pytle vyjme pro děti hlavní, velké dárky. Chvíli posedí, vypije svařené víno, pohovoří o počasí, a pak se odporoučí s tím, že musí už jít, práce je mnoho, všechny děti snad byly hodné. Po chvíli se vrátí tatínek s den starými novinami, a je politován, že Tomtena nespatřil. Všichni si vybalí své dárky. (Když jsem Švédy informovala, že u nás se dárky vybalují až po večeři, kdy si dědeček dvakrát přidá kostnatého kapra, označili to za mučení dětí od útlého věku.)

Někdy tou dobou začínají v televizi Disneyho kreslené pohádky, zvláště oblíbený a pokaždé znovu vysílaný Kačer Donald (pokud jsem nepopletla překlad). Teprve potom přichází čas na večeři. Tradičně se jí vánoční šunka, většinou potřená speciální hořčicí dle receptu předků a posléze grilovaná, nesmí chybět nějaké ryby, nejčastěji jsou to sledi doma naložení nebo Janssonovo potěšení, což jsou brambory zapečené se sardelemi (kupodivu je to docela dobré).

Po večeři se hrají hry, sleduje televize, a pak se jde do hajan, zítra přijdou na návštěvu příbuzní.
Na půlnoční se už dnes nechodí, kostel navštěvují Švédi buď dopoledne nebo po obědě, liší se to kostel od kostela.


A já vám, všem svým čtenářům, také přeji pohodové a klidné Vánoce. Učiním tak prostřednictvím skupiny ABBA, která sice přeje hezký nový rok, ale na pozadí vánočních švédských pohlednic. God Jul!

Vstávání na svatou Lucii

13. prosince 2011 v 14:35 | Janah
Pamatujete si na můj článek z roku 2009 o marném čekání na Lucii? Zoufale jsem tehdy Lucii vyhlížela a hledala po celém městě, od časného odpoledne do pozdních večerních hodin - byla jsem naprosto pomýlená! Možná za to mohl fakt, že jsem ji v prvním roce našeho pobytu viděla zpívat na náměstí v pět hodin odpoledne, ale to byla náhoda rovná záplavám na Sahaře. Všechno špatně! Pokud totiž chcete vidět Lucii s jejím sborem, musíte si naopak přivstat.


To jsem netušila, že totiž ráno na svatou Lucii všichni vstávají brzy. Rodiče malých dětí si s nimi užívají oslavy ve školce od 6! hodin nočních (jsem sova, ráno pro mě začíná kolem deváté), zaměstnanci si svou oslavu užívají od půl sedmé, někde jsou milosrdnější a program zopakují ještě v půl deváté, jako třeba na místní univerzitě. Pro mne to tedy byla jasná volba. Nabrousila jsem si svůj fotoaparát a v nekřesťanských osm hodin jsem vyrazila.


Když jsem dorazila do univerzitní knihovny, Lucie právě přicházela. Svíčky hořely, sbor zpíval, vše bylo na svém místě, včetně mě.


Sbor se krásně rozezpíval a v knihovně se vytvořila atmosféra téměř kostelní.


Každý se zahloubal do sebe, a alespoň na chvíli odhodil za hlavu starosti předvánočního období a všedního dne.


Nechali jsme se unášet slavnostní hudbou.


V ovzduší se nad plaménky svíček chvěla radost a přátelství, láska a možná tam s námi byli i andělé.


Abyste si atmosféru mohli alespoň trochu vychutnat se mnou, nabízím vám k poslechu jednu z písní.

Veselé Velikonoce a dobrou chuť!

23. dubna 2011 v 22:18 | Janah
Aniž bych chtěla, strávím další Velikonoce ve Švédsku, bohužel. Je mi to líto, protože tady ani moc nepoznám, že se Velikonoce konají, u nás jsou Velikonoce společně s Vánocemi největšími svátky roku, tady jen zastávka před velkými oslavami letního slunovratu.

Velikonoční tradice a zvyky Švédů jsem popsala už loni, ve svém článku Glad Påsk. Jenom ještě dodám, že jsem se dozvěděla, že děti místo koled s sebou nosí namalované obrázky a vymění je za dobrůtky. Vajíčka se tu koledníkům nedávají a koledovat tu děti chodí už v sobotu.Víte za co jsou děti přestrojené?
A pamatuje si ještě jak vypadá typická švédská velikonoční výzdoba? Ne? Pak neváhejte kliknout na odkaz a osvěžit si paměť.


Také letos přidám zajímavý recept na jehněčí:

Jehněčí s bylinkami a kozím sýrem

Jehněčí kýtu (1,5kg) vykostíte a z masa vytvarujte plát jako na roládu. Troubu předehřejeme na 200°C. Smíchejte rozdrcený česnek s rozmarýnem a a šalvějí (množství dle chuti) a s 2lžícemi olivového oleje,přidejte lžičku soli. Maso rozviňte a potřete směsí bylinek, přidejte kozí sýr typu chévre a maso srolujte, (sýr zůstane uprostřed), přehněte okraje, a maso svažte provázkem a potřete směsí i zvenčí. Vložte do pekáčku vymazaného olivovým olejem a pečte v troubě asi 1 a půl hodiny. Po upečení vyndejte z trouby a na asi 30 minut zabalte roládu do papíru na pečení a nechte odpočinout. Servírujte nejlépe s pečenými bramborami a zeleným chřestem. Dobrou chuť!

Veselé Velikonoce!

Slavíme Den vaflí!

25. března 2011 v 11:20 | Janah
My z těch oslav prostě nevyjdeme! Jen co jsme oslavili Mastné úterý už se chystáme užít si sladký pátek. Více o tom, jak se tento svátek slaví, a proč se slaví, se dočtete v mém loňském článku Vaflový den.

Dnes v celém Švédsku prudce vzroste spotřeba elektřiny, a to v důsledku nadměrného zapojení vaflovačů do sítě. Neúnosně vzroste spotřeba papírových ubrousků na utření všech deseti, které, byť oblíznuty, žádají si něco zásadnějšího při přechodu od vafle slané k té závěrečné, sladké. Šlehačka poteče proudem a zítra zaplní kontejnery svá břicha skleničkami od jahodového džemu (budou vymyté a roztříděné, jsme ve Švédsku). K vaflím se vypijí hektolitry kávy.Vzduchem se ponese vůně přepalovaného másla...
A v sobotu se pak žádný Švéd nebude moct podívat na sladké, neřkuli na vafli.



Pokud se k chcete k naším bujarým oslavám přidat, nabízím nový a neotřelý recept:

Celozrnné vafle

2dl pšeničné mouky
2dl grahamové mouky
1dl pomletých ovesných vloček
7dl mléka
2 celá vejce
1/2 lžičky soli
2 lžíce rozpuštěného másla

V jedné míse smíchejte všechny suché přísady, ve druhé rozšlehejte vejce a promíchejte s mlékem a máslem. Poté smíchejte obsahy obou mís, a nechte chvilku odpočinout. Rozehřejte vaflovač (v originále vaflová železa) a upečte vafle.
Servírujte s libovolným navršením dobrůtek.

Vašemu jemnému jazýčku se nabízí, mimo jiné, tyto kombinace:
- uzený losos, kysaná smetana, citron a kopr
- kozí sýr, med, rozmarýn
- tvaroh, vanilkový cukr, rozinky a citrónová kůra
- šunka, kysaná smetana, čerstvé bylinky
- špenát, sýr feta, restovaná slunečnicová semínka
- rozsekané želé bonbóny, rozsekaná čokoláda, šlehačka

Záleží jen na vás, jaké přísady zvolíte. Tak co? Přidáte se k naší oslavě?

Mastné úterý

8. března 2011 v 19:59 | Janah
Už je to tady! Konečně jsme se dočkali dne, kdy všichni povinně zahodí diety za hlavu a užijí si Mastný, nebo také tučný den. Mastný den je krásná tradice, kdy se pojídají výborné semlor.

Dozvuky má tento svátek asi tak týden, tak jestli chcete, můžete se ještě přidat a upéct si božské "žemle" podle receptu z loňského roku. Recept a základní informace najdete v článku Tučný den.

Letos nový recept nepřidám , ale dodám k těmto oslavám nějaká fakta. Tak předně se mi podařilo zjistit po kolika žemlích švédský král zemřel - myslela jsem, že jat svou vášní k žemlím se k smrti pomalu projedl, ale zatím jsem se dočetla, že to vzal docela hopem a zemřel po konzumaci 17 semlor! Tím se nám také jasně rýsuje hranice bezpečné konzumace žemlí. Mějte to na paměti a po patnácté pomalu zvolněte...


Také jsem vyzkoumala, že v tento den se každý rok prodá kolem 5 miliónů žemlí. Pokud budeme počítat i nějaký ten den předtím a potom, můžeme, ale dostat číslo téměř dvojnásobné.

Také se potvrdilo, že svátek je (tedy slabou) obdobou našeho Masopustu, ale slaví se (letos) až o tři dny později, protože se musí trefit do úterý. Snažila jsem se zjistit, jak a od čeho počítají, ale nechtějte to po mně, je to nějaké zamotané a informace se zdroj od zdroje liší. Třeba to zjistím do příštího roku.

Takže vám všem přeji hezký a dobrý Tučný, Tlustý den ( se speciálním přípisem Tlusťjochovi). A nezapomeňte! - žemlí maximálně 16!

Svátek všech srdcí

19. února 2011 v 20:14 | Janah
Zatímco půlka světa v pondělí 14.2. oslavovala sv. Valentýna, ve Švédsku jsme slavili Den všech srdcí.  Svátek se liší především názvem, vychází sice také z tradice sv. Valentýna, který potajmu oddával dvojice, ale historii má poněkud jinou.


Do Švédska tato oslava pronikla až kolem roku 1960, pod vlivem americké kultury a také z komerčních důvodů. Již dříve se  obchodní dům NK (Nordiska kompaniet) snažil zavést vlastní oslavy tohoto svátku, ale ty se omezily pouze na prodej želé bonbónů ve tvaru srdce.
Také díky těmto cukrovinkám se tady sv.Valentýn nazývá Den všech srdcí.

srdce


Po roce 1990 se svátek začal slavit ve větším rozsahu, a tak jak je zvykem i u nás. Svátek ještě více zkomercializoval (stejně hrozné, jako slovo samo :-)) a výrazně v tomto období stoupá prodej sladkostí, parfémů a květin.

Ve Finsku šli trošku jinou cestou - tento den se u nich nazývá Den přátel  a je hezkým zvykem, že tento den se oslavuje nějakou dobrovolnou prací pro potřebné.

Líbilo by se vám dát oslavám sv. Valentýna jiný  název a obsah? Jaký? Jsem zvědavá na vaše návrhy v komentářích.
 
 

Reklama