Tady a teď

Švédské svatební tradice

13. června 2015 v 20:42 | Janah
Svatba prince Karla Filipa se Sofií Hellqvist je skoro za námi (více informací naleznete na facebookových stránkách Švédské listy)., a teď už se jenom slaví.

Při té příležitosti jsem objevila několik svatebních tradic, které se od těch českých poněkud odlišují.

Tak předně - snoubenci si vymění prsteny již při zásnubách! Prsteny jsou to povětšinou jednoduché, podobné těm našim snubním. A pak, při svatbě, už jenom nevěsta obdrží prsten s kamenem. Takže to probíhá vlastně úplně opačně než u nás, i když moderní Švédi prý už od této tradice také upouští.

Dalším rozdílem je, že nevěsta a ženich kráčejí k oltáři bok po boku, nevěsta tedy není přivedena otcem. Nevím, jak dlouhá je to tradice, ale trochu z ní podezírám místní feministky, kterým se rozhodně nemohlo líbit předávání nevěsty jako věci, která přechází do vlastnictví jiného muže. Na tuto tradici navázala na své svatbě i princezna Viktorie, která s otcem prošla jen část svatební uličky a zbytek už šla společně s Danielem.


Ve Švédsku také může vidět ženich nevěstu ve svatebních šatech již dříve než až před oltářem, občas to zajde tak daleko, že se pár vyfotí ještě před obřadem, někdy dokonce i den před ním. Asi to není takový problém, když spolu pak stejně kráčí k oltáři, ale uznejte sami, nevěsta už pak trochu přijde o TEN moment, kdy svou krásou ženichovi a svatebčanům přímo vezme dech.

V neposlední řadě je prý obvyklé, že všichni muži pozvaní na svatbu políbí nevěstu. Zajímavé na tom je, že si počkají, až ženich někam odejde. Aby to bylo spravedlivé, a pozvané dámy si také přišly na své, totéž se odehrává i s ženichem, když si nevěsta odskočí se upravit.

No, a nebyli bychom ve Švédsku, aby se neřečnilo - a na svatební hostině se prý odehraje spousta proslovů, které trvají až několik hodin! Není divu, že svatebčané pak urychleně odjíždějí na svatební cestu, pokud možno někam daleko, kam tato tradice nedosáhne.

Hodně štěstí novomanželům!

Knižní sleva (Bokrea)

3. března 2015 v 12:53 | Janah
25. února tu odstartovala každoroční knižní sleva. Možná si říkáte, no a? Co je na tom zajímavého?
No, nějaké ty odchylky od českého trhu by se tu našly.




Tak předně - sleva probíhá na celém území Švédska, ve všech prodejnách knih, v internetových knihkupectvích, ale i v těch prodejnách, kde jsou knihy jen okrajovým zbožím, například v supermarketech.

Sleva se navíc začíná každý rok v přibližně stejné datum, kolem 25. února, což je prý způsobeno tím, že v té době přichází povánoční pokles prodeje, a navíc se tento den víceméně shoduje se dnem výplaty.

Únorový výprodej (nějak se mi nechtělo psát "velký únorový" :-) ) má již dlouhodobou tradici. S prvním hromadným výprodejem tu přišli vydavatelé už v roce 1920, kdy zlevnili knihy, které byly starší pěti let. Za deset let nato se už dohodli na společném termínu kolem půlky února. Rok od roku se počet vyprodávaných titulů zvětšoval a největší boom zažíval trh v padesátých a šedesátých letech minulého století.
V 70. letech nastal mírný pokles, mimo jiné i proto, že přes slevy zůstávala cena knih příliš vysoká. To se vyřešilo až v roce 1980, kdy se velmi výrazně zlevnily tzv. "ležáky" a zlevnily se i ostatní vyprodávané knihy. Od té doby zase trh se zlevněnými knihami stoupá, i když už nikdy nenabyl úspěchů z poloviny minulého století.


Pravidla dnes stanovuje SBS (švédské sdružení knihkupecké), které zároveň dohlíží na spravedlivost celého systému a snaží se aby nebyl nikdo zvýhodňován, ani poškozován.
Ne že by se jim to vždy dařilo - například v roce 2010 čas prodeje porušil supermarket ICA, který umožnil svým členům (rozuměj - upsaným zákazníkům) nákup už od 20 hodin den předem. Konkurence se do nich ale tvrdě pustila (nazvat tady někoho zlodějem jsem tu tedy ještě neslyšela) a příští rok, už si to ICA netroufla.
Dnes mnoho obchodů umožňuje knihy si den předem vybrat, ale odebrat a zaplatit je mohou až v první den slevy (to sice trochu nechápu, ale budiž).

Aby toho nebylo málo domluveného, podezírám knihkupce i z dohody cenové - ve většině kamenných obchodů stojí jedna a ta samá kniha stejně, levnější je většinou v internetových obchodech, ale tam zase všechna internetová knihkupectví mají cenu úplně stejnou! Také sortiment zlevněných knih je u jednotlivých prodejců téměř totožný.

Nezavání to všechno "tak trochu" kartelovou dohodou? I když já jsem za tyhle výprodeje vděčná, jelikož knihy jsou tu opravdu drahé (průměrná cena knihy se pohybuje kolem 300-350 SEK/cca 1000Kč) a slevy jsou opravdu výrazné, neopomenu nikdy svoji knihovnu doplnit švédskými (kuchařky) či anglickými (umění) knihami. Mým "nej" letošním úlovkem je výpravná kniha o Alfonsu Muchovi.

Pokud byste snad také zatoužili vybrat si nějakou tu zlevněnou švédskou (popř. anglickou) knihu, stačí, když zadáte do vyhledávače "bokrea sverige" a můžete vybírat.

Oslava sv.Lucie

13. prosince 2013 v 21:37 | Janah
Pokud si chcete navodit slavnostní náladu, pusťe si koncert na oslavu sv. Lucie, který se konal v kostele Olause Petriho v Örebru.


Video s koncertem bude dostupné pouze 30 dní, takže neváhejte.
Protože se mi video po mnoha pokusech nezdařilo vložit, naleznete koncert po kliknutí zde .

Doufám, že vás koncert, narozdíl od (ne)fukčnosti blog.cz, nezklame.


Přeji Příjemný zážitek a klidné předvánoční období.

Tučný týden

23. února 2012 v 19:22 | Janah
Tenhle týden je masopustní, a tady tudíž mastný nebo tučný. A tento je navíc tučný i svými událostmi.

Jen jsme v úterý stihli sníst svoje masopustní a mastné žemle (více v článku z r.2010, a zde z r.2011), už nám dnes přišla další výživná novinka - narodila se nám (totiž Švédům) nová princezna.

Malá princezna a následnice trůnu se narodila ve 4,26 ráno (těch 26 mě pobavilo, chtělo by to ještě sekundy), měří 51cm a vážila 3 280g. Moc se to nečekalo, princezna byla ohlášená až na březen, ale asi je vše v pořádku, jelikož princezna je už se svými rodiči doma.

První fotka "dítěte" (tedy spíš rodičů). Zdroj http://www.aftonbladet.se/

Celé Švédsko teď nedočkavě čeká na první fotku princezny (to, co se za první fotku vydává, je peřinka s kouskem čepičky viz. výše) a také se dohaduje o jménu. To mě hrozně překvapilo, že neřekli: " Dnes se nám narodila Alice Margaretha", nebo tak nějak, ale pořád jen mluví o princezně. Copak to neměli připravené? Ale třeba to patří ke královským mravům a princezna bude princeznou až do křtu.

Vypadá to že ve hře jsou jména ( a nebyli bychom ve Švédsku, kdybychom si na to nemohli vsadit)
Desirée, Kristina, Ingrid, Märta, Anna, Alice, Lovisa, Lilian a Margaretha. Zatím mírně vede Alice, tak uvidíme.
A jaké jméno byste dali princezně vy?

Aktualizace 24.2.
Princezna se jmenuje Estelle Silvia Ewa Mary, její titul zní vévodkyně z Östergötland. Princeznu budou oficiálně oslovovat Estelle, neoficiálně Stella. Mnoha lidem se jméno Estelle nelíbí, historik a překladatel Herman Lindqvist se nechal slyšet, že zní jako jméno nějaké hvězdy z nočního klubu, a že rodiče zcelas porušili tradici pojmenovávání v královské rodině. Mnoha Švédům se jméno nelíbí proto, že velmi připomíná značku oblíbených chipsů Estrella. Moc nadšení nevzbudila ani ostatní jména, hlavně Mary, protože to je cizí podoba švédského Maria.
Co vy na to? Líbí se vám Estelle (čti Estel)?

Aktualizace 29.2.
Tento týden se objevily první fotky princezny, a já se s vámi o ně podělím. Trochu mě šokovalo, že si z nich v jednom pořadu dělaly legraci a princezně přimalovávali knír, nebo zubatý úsměv, ale zřejmě tím chtěli naznačit, že je jedna z nás, nebo co... ???

Vzhledem k tomu, že ve Švédsku je krásné počasí, vyjela si včera královská rodina s princeznou na první procházku s kočárkem, takže Estelle zjevně dobře prospívá. Přeju jí, ať je tomu tak i nadále.

Varování: Tyto dny vás mohou i zabít!

2. listopadu 2011 v 16:39 | Janah
Spolu s listopadem to přišlo - tmavé dny bez světla. Když je pod mrakem jako teď, je tu ve Švédsku celý den šero, šeré je ráno, šedivé dopoledne, tmavé odpoledne a ve čtyři hodiny sluníčko zaleze. A bude hůř. Ještě minulý týden nám bylo hej, protože sem tam se sluníčko ukázalo, teď už týden nic a na mě padla únava a nicota.


Je to stav do kterého vlastně upadám pravidelně touto dobou - stále se mi chce spát, ráno nemůžu vylézt z postele, což je umocněno tím, že nemusím do práce. Jsem bez energie, nic mě nebaví, nic se mi nechce dělat... Když už něco udělat musím, beru sama na sebe bič hodný otrokářů. A stále se ptám proč? Proč to všechno, k čemu? Proč se tak piplat s nicotnostmi a každodennostmi? Proč vlastně? K čemu do nekonečna opakovat úklid, vaření a praní? Má to vůbec smysl? Proč se mám takhle pinožit? Umím si živě představit, že u slabších jedinců to přeroste v otázky po smyslu života a, v případech nejkrajnějších, i k jeho ukončení.

Skandinávie patří k zemím s nejvyšším počtem sebevražd, a pokud tu člověk zůstane přes zimu, rychle pochopí proč. Někteří tohle období řeší alkoholem, v podstatě téměř u každého dospělého lze vysledovat cosi jako sezónní pití (podzim - zima) - někomu stačí večer pivo nebo sklenička, na někoho dolehne tmavé počasí nejvíc o víkendu, kdy nemusí do práce a skleničky pak nepočítá. Znám lidi, co jsou od pátku do neděle nepoužitelní. Když o tom tak uvažuji, nepoznala jsem ve Švédsku ani jednoho abstinenta, a to navzdory masivní osvětě.


Myslím, že nejnebezpečnější jsou tyhle dny pro lidi, co na ně nejsou zvyklí, proto doporučuji, aby na skandinávských hranicích každý cizinec vyfasoval brožurku s varováním, že tohle období vás může i zabít. Když varují na krabičkách i kuřáky... Možná by to varování mohlo být rovnou na láhvi, kterou byste k tomu dostali, něco jako první pomoc.


A teď mě omluvte, slunce co dnes nevyšlo, už zapadlo - jdu si dát panáka.

Jak mi ukradli kolo a iluze

19. října 2011 v 11:40 | Janah
Před nedávnem jsem zažila šok - připravila jsem si vše na výlet k jezeru, ale v kolárně jsem zjistila, že nemám na čem jet. Moje kolo tam prostě nebylo! Moje mysl tomu na chvíli odmítla uvěřit, nutila mě, abych se pořádně podívala okolo a přestala nevěřícně zírat na prázdné místo. Ale ani když jsem jí vyhověla, kolo jsem neobjevila. Nebylo tam! Bylo pryč, fuč, prostě ukradené.

Na výlet mě přešla chuť. Pořád jsem si říkala, že to není možné, ne tady ve Švédsku. Ještě bych pochopila, kdyby mi ho ukradli někde na náměstí, ale zamčené kolo bylo v zamčené kolárně (něco jako kočárkárna pro kola) a klíče od ní mají pouze lidé ze stejného domu, tedy asi dvacet lidí.


Začala jsem trpět stihomamem - na každého souseda od dvou let výše jsem hleděla s podezřením, červená kola přitahovala můj zrak rychleji než sever střelku kompasu. Pokud měl někdo stejné kolo, pátrala jsem po nezaměnitelných škrábancích a na majitele jsem hleděla rádoby výhrůžným zrakem. Hledala jsem kolo pohozené v okolí, posléze i v širším okolí, ale nic jsem nenašla.

Bylo na čase oznámit věc policii. Na polici nás vlídně přijali, vyslovili politování, že se nám kolo ztratilo a předali nám k vyplnění formulář v angličtině. Tam jsme vše vypsali, včetně čísla rámu kola (tady všechny kola mají tuto identifikaci, když si od někoho kupujete kolo a nemá ji, tak to zavání odcizením). A věc jsme celkem považovali za uzavřenou, alespoň v Česku už bych nic jiného nečekala (a nejspíš bych tu krádež ani policii nehlásila). Ne však ve Švédsku,tady mě poslali, ať se podívám, jestli už kolo náhodou nenašli. Vstoupila jsem tedy do označeného výtahu, stiskla tlačítko "kola" a vystoupila v suterénu. Přede mnou stálo asi pět kol, z nichž ani jedno nebylo moje, chtěla jsem se otočit k odchodu, když jsem si všimla, že za stěnou jsou asi nějaké další místnosti. Taky že byly, a plné kol, a dokonce i skútrů.


Kol tam byly stovky, bohužel ani jedno nebylo moje. Chodila jsem mezi nimi, jak v jiříkově vidění, a zadoufala jsem, že se mi třeba moje kolo vrátí, proto jsem svoji návštěvu ještě dvakrát opakovala. Leč moje kolo se nenašlo, ani mi ho nikdo nevrátil (naivně jsem doufala, že si ho někdo třeba omylem odvezl na chatu).

V sousedství vzbudila ta krádež vlnu pozdvižení, někteří odmítali uvěřit, že se mi kolo ztratilo z kolárny (to by pak přece musel být někdo z nás, a to není možné, ne tady ve Švédsku) jiní pevně věřili tomu, že mi ho policie najde, ale našli se i tací, co soudili, že mé kolo bylo ukradené na objednávku, nebo pro další prodej, neboť bylo v kolárně nejzachovalejší a zároveň typově nenápadné, hromadně se vyskytující. Sousedé na sebe začali hledět s podezřením a tipovali, kdo by něčeho takového byl schopen.

Já jsem si koupila kolo nové. Do kolárny jsem ho nedala, je zamčené v našem zamčeném sklepě, a za dalšími zamčenými dveřmi a vchodovými dveřmi. Když chci s kolem vyjet, stojí mě to asi deset minut navíc, ale mám klid. Tedy vlastně nemám - vrátila se mi obezřelost z Česka, odmítám své nové kolo spustit z očí - pokud není zamčené ve sklepě, mám strach, že až přijdu na parkoviště, nebude tam. Pokud jsem v kavárně, sedám si tak, abych na kolo viděla, když nevidím, jsem nervózní a v pravidelných intervalech vybíhám ven na kontrolu.

Tři roky jsem žila ve skvělé iluzi, jak je Švédsko bezpečné, jak se tu nekrade, jak není ani nutné zamykat auto či dům, jak jsou tu lidé čestnější, hodnější a milejší. Když jsem si před třemi lety kolo v kolárně připoutávala tlustým řetězem, všichni Švédi se mi smáli. Dnes to dělají také, pokud nemají kolo ve sklepě.

Čert vem ukradené kolo! Vraťte mi zpátky to moje Švédsko! Vraťte mi zpátky moje iluze!

Události v Norsku

23. července 2011 v 22:46 | Janah
Snad nikomu nemusím nějak podrobně popisovat, co se včera v Norsku událo - tedy, že v Oslu vybuchla nastražená bomba a několik mladých lidí bylo zastřeleno na politickém táboře asi 30 km od hlavního města (více např. zde). Oslo znám, byla jsem tam, a moc se mi líbila atmosféra města, která teď patrně bude nějakou dobu narušena...

Tento článek vlastně vyvolala blogerka Vendy, která mi dnes zaslala tento Vzkaz autorovi:

"Ahoj, chci se zeptat, jaká je po včerejším blázinci v Norsku nálada ve Švédsku, nebojí se tam lidé?"

A já se nakonec rozhodla na něj odpovědět veřejně, na svém blogu. Shodou okolností jsem ještě ve čtvrtek v noci byla jen pár kilometrů od Osla a přes letně poklidné Norsko, jsem se vracela do Örebra.
V pátek nebylo po ospalé atmosféře ani vidu ani slechu, začalo to vřít i tady ve Švédsku - dokud se nevědělo, kdo je pachatelem, brali to všichni jako teroristický útok, a tak se i tady posilovala kontrola na hranicích a připravoval se preventivně ochranný scénář.




Nakonec se zjistilo, že pachatelem byl nejspíš jeden duševně nemocný člověk (nebo lidé), což bohužel nikomu život nevrátí, ale alespoň se lidé přestali tady ve Švédsku bát teroristického útoku, i když pohotovost stále trvá.

Na náladě události pochopitelně nikomu nepřidají, skoro každý má v Norsku příbuzné nebo přátele...
Švédi samozřejmě s Nory soucítí a vyjadřují jim svoji podporu a nabízejí pomoc. Je jasné, že celá Skandinávie bude ještě nějakou dobu vzhůru nohama a veřejnost bude velmi napjatě sledovat vyšetřování i případné tresty viníkům.

Léto je tady!

27. května 2011 v 11:47 | Janah
Ne, nezbláznila jsem se a počítat a podívat se do kalendáře stále ještě umím, jen jsem asi podlehla masáži švédských médií. Ta, ač do léta zbývá ještě skoro měsíc, už od konce dubna nasadila masivní kampaň za prosazení léta už v jarních měsících. Kde začnou média, nesmí chybět obchodníci - od dubna jsou plavky a potápěčské brýle všude, kam se podíváš.

Pravda je, že jsem si až letos všimla toho, že počasí a květena se tu chovají poněkud jinak, než v naší středoevropské kotlince. Zatímco v březnu se na vašich blozích rozteskňuji nad sněženkami a posléze sasankami, tady máme ještě zimu. Pak přijde přechodné období - asi dva až tři týdny je tu něco jako jaro a pak hop a skok - prudce se oteplí, protáhne se den a místní příroda se žene kupředu ta rychle, že brzy dohoní a posléze předežene tu naši, českou. Baloňák a jarní bundu tu moc neunosím.




Nejspíš to bude tím, že se změní proudění vzduchu a už na nás nefouká od severu, a květinám prospívá prodloužený den, tedy více světla. Zanedlouho přijde čas, kdy u nás příroda bude napřed oproti té české. Ona vlastně být musí, protože léto tu končí v půlce srpna, tak toho musí hodně stihnout.

Dlouho jsem přemýšlela nad pomatenými obchodníky, ale pak jsme si uvědomila, že Midsommar (tedy svátek letního slunovratu) je tu jeden z největších svátků, možná očekávanější a oslavovanější než Vánoce, no a Vánoce také naši obchodníci začínají slavit už v září, tak měsíc, dva před Midsommarem není až tak neobvyklé.

Takže je vlastně všechno v nejlepším pořádku. Nezapomeňte - léto je tady! Vzhůru do plavek!

MS 2011 aneb Švédi žijí hokejem

29. dubna 2011 v 21:10 | Janah
Byli jsme dnes v obchodě s elektronikou, a nestačili se divit, mnoho Švédů pobíhalo po obchodu, porovnávalo ceny televizorů a s uštvanými pohledy hleděli na hodinky, když se řadili do fronty, pak mi to došlo - začíná mistrovství!

Švédi mají velmi podobnou historii hokeje jako my - také poprvé hráli na (kupodivu) letních olympijských hrách v belgických Antverpách v roce 1920. (Mimochodem, tam jsme nad nimi vyhráli 1:0 a získali jsme 3. místo, zatímco Švédi byli 4.). Od roku 1938 mají Švédi ve znaku Tři koruny a pod tímto znakem vybojovali osm zlatých medailí na MS a dvě na olympijských hrách.





Loni byli hrozně zklamaní, jak se jim proti nám nevedlo, no spíš, jak nečekali, že v utkání s nimi vstaneme z mrtvých na poslední chvíli. Manžel si kolegy v práci vychutnal, a stále dokola jim ten kritický okamžik pouštěl, občas i na velkoplošném plátně před prezentací - Švédi s ním z nejasných příčin víc dva týdny nemluvili.

Letos si ale víc věří a prorokují, že titul neobhájíme. Ovšem podle prognóz komentátorů a hokejových odborníků si ani Švédi nevěří natolik, že by si odnesli zlato, a na vítězství na to povětšinou tipují Rusko (nám vítězství, kdoví proč, nepřejí :D ).

Média tu ze zvláštních důvodů přitahují Košice (které tu, sami hákliví na interpunkci, píšou i s háčkem nad "s") popisují velikost i historii Košic, dokonce přinášejí nejnovější počty obyvatel, zatímco o Bratislavě se zmiňují pouze zběžně a mimochodem. Díky tomu jsem se poprvé v životě dozvěděla, že první zmínka o Košicích pochází z roku 1230 a mají asi 250 000 obyvatel (cesty za vzděláním jsou nevyzpytatelné).

Já se teď těším na vylidněná výletní místa a obchody, jejichž návštěvy synchronizuji s přímými přenosy švédského mužstva. Naopak je teď nesmyslem zastavovat se v barech a v restauracích, protože Švédi nejraději povzbuzují své hráče v kolektivu a se sklenkou něčeho podpůrného v ruce ( nevadí jim ani české pivo, zatím). Utkání našeho týmu sledovat budu a těším se, že se zase se Švédy popasujeme.

Takže Heja, heja (do toho, do toho!) Češi! ( Švédi snad odpustí, že doufám, že jim manžel bude mít zase co promítat.)

Zrození jasných dní

20. března 2011 v 22:12 | Janah
Konečně jsme se dočkali! Už nadešla ta dlouho očekávaná chvíle! Je to tady!

Že jsem ještě neřekla co? Schválně zkuste hádat! Ne, nemá to mimořádně nic společného s jídlem, ani s cestováním, ani jsme nic bujaře neslavili.

Dobrá tedy, nebudu už vás dále napínat. Dnes, právě dnes, jsme tu ve Švédsku měli delší den než vy v České republice. Zatím jsme si užívali dne delšího o pouhé dvě minuty, ale to jsou jen první nesmělé krůčky směrem k bílým nocím.



Dnes jsme s konečnou platností dali poslední sbohem tmavým, těžkým dnům.


Budiž tedy světlo! Vyhlašuji dny světla, pokud se chcete zúčastnit, napište do komentářů svůj oblíbený citát či báseň na dané téma. Moc se těším.

Sama začnu tímto citátem: Je-li světlo první láskou života, zdalipak láska není světlo srdce? Honoré de Balzac

Martin na bílém koni

12. listopadu 2010 v 1:07 | Janah
Původně jsem chtěla psát článek o něčem jiném, ale padající sníh si vynutil změnu. Martin k nám na bílém koni přijel už o dva dny dřív, snad aby to k vám stihl, ale podle předpovědi počasí soudím, že se cestou někde zakecal, protože do Čech nedorazil.


Jako každou zimu ve Švédsku - sníh tu nezaskočí silničáře, ale cyklisty.

kola pod sněhem



Stromy se ale oblékly do slušivého kožíšku..

zasněžený strom



Kachny se slétly na první bílý sněm, potok byl rázem puntíkatý.

Kachny na potoce



Tři stromy, tři bratři, chytali  sníh do otevřených náručí.

tři stromy



Rozchodník získal nóbl módní doplněk, jen aby to jeho hlava unesla.

rozchodník pod sněhem



Osamocená kachna se schoulila do sebe.

kachna s rampouchem na zobáku



Jinde sníh uklidil staré listí a ztišil přírodu. 

zátiší



Zdá se, že zima se všem líbí, jen šípek tiše pláče za podzimním sluncem.

slzící šípek


A jak to máte vy? Máte rádi sníh, hodně sněhu? Nebo byste raději to podzimní sluníčko?

Královská rodina v Örebru

22. srpna 2010 v 19:47 | Janah
Včera 21.8. 2010 Örebro slavilo. Slavili jsme 200. výročí založení královského rodu Bernadotte, jehož počátky byly více než zajímavé.

V roce 1806 porazila napoleonův maršál Bernadotte Prusy a také Švédy, kteří jim přišli na pomoc. Maršálovo chování k zajatcům je velkorysé, skoro přátelské. To ještě netuší, jak se mu to vyplatí.

Za nedlou poté sešvédské království rozhlíží po novém králi a na koho si nevzpomněli než na maršála, který se tak hezky zachoval k poraženým. Pak už jde vše rychle za sebou  a 21.srpna 1810 se maršál Bernadotte  v Örebru stává švédským králem Karlem XIV.

Ke králi Karlu XIV. se váže jedna pikatní historka - prý měl - vzhledem ke své Jakobínské minulosti na hrudi vytetován nápis. "SMRT KRÁLŮM!"  

Jaké tedy plyne z historie poučení? Chovej se velkoryse i ke svým nepřátelům a nenechávej si nic tetovat na hruď. Amen! :-)

Jak už avízuje nadpis, na oslavy do Örebra přijela celá královská rodina spolu s několika francouzskými příbuznými. Do Örebra všichni přijeli po poledni, ale skutečné oslavy začaly až slavnostní mší v kostele sv. Mikuláše. Dočetla jsem se, že po mši bude král a jeho rodina kynout svým poddaným, a u toho jem nemohla chybět.

Půl hodiny před koncem mše už ale byla obsazena všechna strategicky výhodná (vyvýšená) místa.

davy v Örebru

Šťastni ti, co bydleli poblíž. (Zároveň si povšimněte důkazu, že je to foceno skutečně v Örebru.)

vyhlížení z okna


Někteří z nás zvolili taktiku vyčlenění se z davu, aby na nich spíše spočinuly zraky krále,  tahle dívčina byla skutečně k nepřehlédnutí, alespoň ze zadu.

vlasy v modro žluté

Možná byl mezi námi i budoucí král! (Stačí, když se odnaučí cucat si prsty :-))

dítě s královskou korunou


Pak proběhlo davem vzrušení - "Už jedou! Už jedou!!!"

královský kočár


Pak kolem nás projela královna Silvia s Králem Carlem Gustafem ( jméno Karel se v rodině evidentně nosí i po dvou stoletích)

švédská královna Silvia a král Karl Gustaf


...  v těsném sledu následovala princezna Victoria s  princem Danielem.

princezna Victoria a Daniel

švédská princezna Victoria


Poté, co celá královská rodina zasedla do lóže, aby si vyslechla slavice a následný koncert, byli jsme i my vpuštěni do prostoru za mostem, kde jsme mohli dění sledovat na obřím monitoru.Bylo nám řečeno, že ve chvíli kdy králoská rodina vjela do Örebra, přestalo pršet. Jo, jo králové a princezny vždy rozjasní jinak šedivý den! :-)

monitor s královskou rodinou


Nesměla chybět ani švédská ikona IKEA, ta je vždy všude a nikdy nechybí ani její "jídlo za málo peněz" jak inzerovala ještě před začátkem oslav. 

ikea food (mat)

Oslava v Örebru byla také prvním oficiálním vystoupením prince Daniela na veřejnosti, v rámci královské rodiny. Všichni ho chválili, jak se toho zhostil se ctí, a vtipkovali, že král Karel XIV. také nejdříve ve své funkci  dorazil do Örebra. Danielovi se zjevně chvála líbila.

Daniel a Victoria

Pak jsme ještě vyslechli krále, jak nás má všechny rád, a když spustila opera, zmocnila se některých účastníků únava, možná rozčarování,...

královská oslava

My jsme té únavě úspěšně čelili v místní, slavnostně vyzdobené hospůdce. Jen víc takových oslav!!!

švédský pub

--------------------------------------------------------------------

Jak jsem fotila slavnost

Jak jsem napsala v úvodu, když jsem přišla, všechna dobrá místa k focení už byla obsazena, ale prošla jsem celou ulici a objevila takový ten chránič stromu, vysoký je asi metr a půl, a ve výši asi 30cm od země bylo místo ještě tak asi na jednu nohu (už tam byly tři). Nemohla jsem tam (ani nikdo jiný) stát stále, protože postranní kovové sloupky mi trochu drtily nohu.Manžel navrhoval, ať si vylezu až nahoru, že už tam (na jiném stromě) stojí jedna holčička a ještě ji ochranka nesestřelila. Netroufla jsem si to udělat, přece jenom musím mít ohled na strom, a hlavně - byla bych pro policejní ostřelovače lepší cíl.  A tak, když se ozvalo zvolání - "Jedou", sloupek se i spolu se stromem zhoupl, jak jsme se na něj všichni vyšvihli, vlastně vyšvihly. Dívčina přede mnou ale na chvíli zaváhala, snad se jí vyzula bota nebo co, a už se zpátky na strom nevrátila, slabší články prostě odpadnou. Pak se přiblížil první kočár - foťák nastavený na sériové snímání byl k uzoufání pomalý a královna se dívala někam jinam... Ale povedlo se, alespoň pár jakýs takýs snímků jsem v té pozici zblblého netopýra zvládla.  Po odjezdu kočárů jsme ze stromu opadaly jak přezrálé ovoce a manžel pohrdlivě konstatoval na adresu královské ochranky: "Šakal by zajásal!" (viz film Šakal, o atentátníkovi).

Královská svatba podruhé

20. června 2010 v 22:08 | Janah
Nejdříve to vypadalo, že Švédi o svatbu nejeví velký zájem (dokonce byly zrušeny speciální svatební vlaky a vypraven byl jen z Göteborgu), ale pokud jste šli včera odpoledne po ulici, začali jste se tam sami bát. Ulice byly prázdné, město jakoby mrtvé a vylidněné - všichni seděli u televize.

Nejspíš u televize popíjeli kafe z hrníčků s portréty Victorie a Daniela, ženy se zasnívaly, muži možná také, ale z jiných důvodů ( proč jen já nedělám ve fitku!).

Všechna města ve Švédsku mimo Stockholm byla velmi zranitelná, protože pochybuji, že tu v Örebru zůstal jeden jediný polista či voják schopný stát na nohou bez opory. Vojáci byli ti, co v hustých řadách překáželi divákům ve výhledu a policisté byli ti, co stáli k lidu čelem, a projíždějící pár tudíž vůbec neviděli, divákům překáželi rovněž.

Na svatbě mě zaujalo několik okamžiků -

-podivné řazení na modrém koberečku vedoucího do Stora Kyrka (Velký kostel). Šli vedle sebe dva páni či pár, a za nimi vpozadí vlála žena, která mnohdy nestála komentátorům ani za zmínku.

- genderová vyváženost, vždy a všude -svatba - biskup a biskupka(sice 1: 3, ale tak vysoko postavenou ženu v církvi mají asi jen jednu)  bodyguardi běžící vedle kočáru - muž a žena, "lokajové" sedící vzadu na kočáru - muž a žena, Jezdci na kočárových koních - muž a žena, ve švédské jízdě a hradní stráži mnoho mužů a mnoho žen.

-šaty princezny mě (a mnoho Švédů) zklamaly, mnohé nadchly svou jednoduchostí. Celá ta svatba se snažila balancovat na tenké hraně mezi královsko-aristokratickým přepychem a lidovstí.

-Danielova matka byla z prostředí celá nesvá ("taktně" bylo připomenuto, že je poštovní úřednice, i když ne na modrém koberci, ale dřív), Danielův otec si slávu užíval a málo scházelo, aby si mnul ruce.

- Daniel je trošku ještě neobroušený diamant (česky buran), když při nasedání do kočáru princezně vůbec nepomohl a navíc na ni (a na nás) vystrčil své pozadí. Abych mu úplně nekřivdila -podržel jí kytku.

- stará aristokracie, a tím myslím dříve narozené, se ještě umí chovat a má v sobě jakousi grácii, která většině mladých aristokratů zcela chybí. Nevím, jedině snad princ Carl Philip, ale tam jsem se moc nesoustředila, protože je to hezký kluk a navíc svobodný, to pak člověk lehce něco přehlédne :-)

- Victoria svého (nyní již) prince miluje a cítí se být šťastná, však to z ní přímo sálá. Dojemné bylo, že Daniela při obřadu přemohlo dojetí a po mužné tváři mu sjela slza(feministky jásaly). Milé a moc dojemné bylo, jak se Victoria snažila, aby Daniel obřad přestál bez úhony, a jak mu stále oddaně hleděla do očí. To už přišlo i dojetí na mě.

Moje nejoblíbenější fotografie ze svatby:
švédská svatba
Tuto fotografii jsem nalezla na Hellomagazine.com   najde tam i další klíčové fotografie ze svatby.

Tak to byla královská svatba z mého pohledu. Pokud si žádáte něco vydatnějšího, obraťte se na Pozitivní noviny nebo opět na Ducii.

Královská svatba

17. června 2010 v 22:03 | Janah
Nemůžu se vyhnout tématu, které teď hýbe Švédkem a vyskakuje na mě zpoza všech, i nečekaných rohů - královské svatbě. Čím víc se termín blíží, tím více  se svatbou setkáváme, teď už prakticky na každém kroku.

Jdete nakoupit potraviny? Už na vás jukají speciální jídla a laskominy v podobě Priceznina dortu, Pricezniných sušenek a bonbónů. Pokud nejsou princezniny, tak jsou svatební nebo, ještě lépe, královsko-svatební. (pozn. svatba se řekne bröllop)

svatební bonbóny

Jeden nejmenovaný supermarket šel ještě dál a prodává speciální královskou edici - čokolády, sušenky a dorty, které prý budou mít Victorie a Daniel na své svatbě, ale to není vše, nabízí i repliky Victoriiny výbavy - deky, hrnky s podšálky, sklenky  (vše s dost zvlášním designem) a dušují se, že nevěsta bude mít nemlich to samé, co vy. Takže když koupíte, neprohloupíte!

královské náušnice

Svatebnímu šílenství neuniknete ani v bižuterii - bižu podobná té co má Victorie nebo v podobě královských korun ( těch na hlavu), pro děti aspoň sponku do vlasů s motivem korunek,  v drogerii nabízejí královské mýdlo, na ulici králoskou zmrzlinu.

korunky do vlasů

Pozadu samozřejmě nezůstávají ani média. Televize nás už týdny masírují příběhy princezen, od těch kreslených přes Deník princezny, až po romantické filmy čtvrtého řádu.V den svatby začíná TV přímý přenos v 7.55 a končí až kolem 20 hodin.  Na stáncích je přinejmenším pět časopisů, keré jsou výhradně věnovány svatbě, ostatní alespoň pokaždé přidají o svatbě několik stránek,  nezaostává ani denní tisk. Viděla jsem i  celou knihu. Po svatbě bude hůř.

Téma svatby na mě vyskočilo jako čertík z krabičky i v obchodě pro kutily, v turistickém centru, v lesní chatě a v elektru, zkrátka každý se snaží ze svatby utrhnout, co to jde.

Ale nemyslete si, že vy toho zůstanete plně ušetřeni, od blogerky Ducie, která píše o monarchiích (jejíž blog je zde) vím, že přenos, zřejmě kratší můžete sledovat na ČT24. Takže si, pokud máte zájem, nezapomeňte 19.6. pustit televizi.

časopis s Victorií a Danielem


Pokud vás toto téma zajímá více do hloubky, odkazuji vás právě na Ducii. A nebojte, dám když tak taky vědět, jak to dopadlo :-)

Prasečí chřipka ve Švédsku

11. prosince 2009 v 20:30 | Janah
Vím, že tohle není zrovna vánoční téma, ale rozhodně je ve Švédsku stále aktuální.A slibuji, že je to poslední nevánoční téma až do Vánoc.

Možná jste už četli v našem tisku, že ve Švédsku zemřeli na očkování čtyři lidé. Pravda, všichni byli starší nabo nemocní, ale nebýt očkování mohli by tu nejspíš být ještě s námi.

Čekali jsme tedy odpor proti očkování, případně jeho úplné zamítnutí, nebo alespoň pozastavení. Nic z toho se ale nedělo. Lidé se dál chodili na vyzvání očkovat, jen se pozornost obrátila od starých lidí k dětem, že prý teď jsou spíš ony v té rizikové skupině.

Mně osobně velmi děsí to, že k očkování byly vyzvány i těhotné ženy od třetího měsíce těhotenství! Jsou dokonce zařazeny do rizikových skupin a dostávají očkování přednostně.

Povinně byli očkováni všichni ve zdravotnictví, v obraně a policejní složky. Také všichni chronicky nemocní lidé a pacienti v nemocnici. V této vlně byl také očkován princeznin snoubenec Daniel Westling, který letos prodělal transplantaci ledviny.

Každý z okolí koho známe, měl po očkování problémy. Všichni do jednoho museli zůstat po očkování několik dní doma na nemocenské. Mnoho z nich i poté bolela hlava nebo ruka, a museli dál navštěvovat lékaře. Přesto na očkování dál chodí jejich rodinní příslušníci.

Hlavním důvodem je asi neotřesitelná až naivní důvěra v úřady a v jejich nařízení. "Když úřady říkají, že je to dobré, tak už si to nebudu přebírat svým rozumem," tím se průměrní Švédi poměrně často řídí, a nejenom při očkování.

Známe samozřejmě i takové, kteří, stejně jako my, očkování odmítli. Jejich argumenty jsou známé a stejné jako u všech odpůrců očkování po celém světě, tak není třeba je tu vypisovat, ale mimo jiné nalézají pádný důvod v tom, že virem se nakazilo ve Švédsku přes 1800 lidí, ale zemřeli jenom dva, kdežto na následky očkování čtyři.

Oficiální místa stále vyšetřují, zda bylo očkování důvodem úmrtí či něco jiného, a budou nejspíš vyšetřovat až do konce očkování, nebo brzy přijdou na to, že očkování nemělo vliv.

Docela mě překvapila královská rodina, která prohlásila, že očkování je jistě důležité, ale teď bohužel všichni odjíždí, tak se dají očkovat, jak jen to bude možné. Do dneška to patrně možné nebylo...
 
 

Reklama