Jak jde život

Kronika Studeného vrchu 2

30. listopadu 2018 v 18:04 | Janah
Tak jsem pořád čekala na výsledky voleb, že vám to všechno popíšu, ale asi bych musela čekat až na předčasné volby, ke kterým to nejspíš spěje. A ty by byly až na jaře, takže radši to sepíšu dnes, abych nepsala až někdy o Velikonocích.

Jak jsme volili

Na volby tu máte jeden den (a čtrnáct dní před, kdy můžete volit kdekoli v regionu s voličským průkazem), takže to je docela frmol. Po příchodu do místnosti jsme si mohli vybrat (veřejně) lístky stran, co jsme chtěli volit. Většina, jako my, je už měla připravené z domova, dostali jsme tři obálky (parlament, kraj, město), šli za plentu a vložili lístky do obálek a zalepili je. (Manžel si přitom rozřízl ret, takže kvůli občanské povinnosti doslova cedil krev :-) ) Obálky se tu lepí proto, že je sami nevhazujete do urny, to za vás dělá člen volební komise, a přitom kontroluje, jestli nemáte třeba dva hlasy do parlamentu (obálky mají malá okénka a lístky v tom místě odlišnou barvu). U každého jména je napsáno, kam všude můžete volit (bez občanství nemůžete volit parlament). Byla jsem poučena, ale stejně jsem pořád natahovala po obálkách ruce, a chtěla jsem je tam hodit sama. No, a výsledek už známe - poprvé jsme byli volit, a poprvé v historii nebyla zvolena vláda. Prostě jsme jim rozložili celý systém.

Ještě perlička: Na předvolebních plakátech mělo mnoho politiků před svým jménem napsáno kryssa. "Není nad upřímnost", říkali jsme si. Bohužel to znamená "zakřížkujte", tedy dejte preferenční hlas. Škoda, ale hlasuji pro zavedení tohoto termínu v Česku, aspoň by voliči měli jasno.


Jak jsem zabloudila

Poprvé jsem regulérně ve Švédsku zabloudila! Šla jsem jen na malou procházku s naší čivavou, a rozhodla jsem se vydat po ještě neprozkoumané cestě. Pak se přede mnou objevila zatáčka kolem skály, i řekla jsem si, že to vezmu zkratkou po té skále. Přece to nebudu obcházet a po skále vede úzká pěšinka, takže se tudy běžně chodí. Vystoupala jsem na hřeben skály... a z druhé strany šluchta. No nic, tak se asi vrátím na tu cestu kousek dál, pěšinka pokračuje... Abych to zkrátila - další líčení cesty obsahuje zjištění:
že ta pěšinka je stezka vyšlapaná zvířaty, dokonce mne nějaké to zvířátko nějakou dobu sledovalo (to vám nepřidá na pohodě, když máte s sebou dvoukilovou čivku, ale přidá na tempu),
zjištění, že ze stezky nelze sejít, protože vede po vrcholu hóóódně dlouhé skály;
že mobilní baterie při zapnuté navigaci nic nevydží;
že když dorazíte do první vesničky pod skálou, jste rádi, i když před vámi domorodci prchají;
že je dobře, že baterie už moc nevydrží, když voláte manželovi doprostřed jednání, že vás má vyzvednout;
že jste se nějak záhadně ocitli 15 km od domova, když jste si vyšli na malou procházku s čivavou
a poslední zjištění - že za to všechno může moje zaťatá neochota vracet se zpátky stejnou cestou.
Od té doby po mně manžel požaduje, abych s sebou na procházky se psem brala batoh, který, kromě jiného, obsahuje KPZ, mapy, powerbank, jídlo na týden, spacák a stan.

Mišmaš


Dávejte si sakra pozor, než nějaké švédské dítě oslovíte jako chlapce nebo dívku. Již několikrát jsem bytostně selhala a označila hocha jako dívku. V módě jsou tu dlouhé vlasy i u chlapců, obě pohlaví nosí legíny a triko. Pokud oslovíte hocha jako dívku, už to nelze okecat, a kyselý pohled matky vás bude provázet celý hovor. Teď už se nejdřív ptám na jméno, i když existují i taková, která nic neřeší, protože se používají v obou rodech (Nikita, Nikola,...). Možná, že začnu používat neutrální (obojetné) zájmeno "hen". Aspoň nějaké praktické využití toho divného zájmena.

Když už jsme u toho, co mi dělá problém, tak je to i slovo "oj!" Ne, že bych nevěděla, kdy ho použít (jednoduše, kdykoli se něco pokazí), ale nějak mi to nejde přes pusu, připadá mi to takové afektované, i na Čecha, natož na Švéda. Ale pokud hledáte nějaké univerzální švédské slovíčko, tak je to právě tohle. Roztrhne se vám taška, a celý nákup vám vypadne na podlahu v otáčecích dveřích obchodu? Oj! Nacouváte sousedovi do auta? Oj!! Je vám manželka nevěrná? Oj!!!
Osobně v těchto případech používám poněkud jadrnější české výrazy, lépe mi to uleví.

Pokud ve Švédsku budete pracovat je nutné, abyste se kromě švédštiny naučili i jinak chápat, tedy počítat čas. Čech vám řekne, že má dovolenou od 18. června do 1. července, Švéd vám sdělí, že bude na dovče týden 25 a 26. Na začátku roku je to ještě v pohodě 2., 3. týden, to je člověk ještě pořád v obraze, ale jakmile se začne mluvit o 40. týdnu a podobně, uchyluji se ke kalendáři. Číslem týdnů se tu označuje všechno - týdny prázdnin, týden slevy v obchodě, kdy bude mít podnik/obchod/ restaurace celozávodní dovolenou (to je nejhorší, kolikrát už jsem nevěřícně zírala na zamčenou bránu, už ani nepočítám), dokonce tak někteří oznamují své narozeniny! Mám narozeniny 35. týden, chápete to? Já ne. A ani za těch deset let, co tu žiju, jsem se to nenaučila a složitě se dopočítávám, přitom Švédi na první dobrou vědí, kdy je 28. týden.

To je pro dnešek ze Studeného vrchu vše, zase nashledanou v týdnu 50. nejpozdeji v 52.. Hezký Advent!

Kronika Studeného vrchu 1

3. září 2018 v 8:30 | Janah
Spoustu z vás mě nabádá, ať píšu zážitky z běžného dne, jak si tu žijeme, co děláme. Přijde mi to jako docela dobrý nápad, protože takových témat, aby to vystačilo na celý článek, je čím dál tím míň (tedy pokud nechci pětiřádkový článek). Tak jsem se rozhodla, že tu zapíšu, co se mi v nějakém, blíže nespecifikovaném, období stalo, co mne zaujalo a překvapilo. Snad vás to bude bavit.

Marindagen (Den mariny) Karlskrona

Rozhodli jsme se navštívit místní vojenskou marinu, tedy něco, co u nás v ČR, asi neuvidíte. Normálně je celý vojenský přístav oplocen, střežen a nesmí se fotografovat ani z dálky. A to všechno na Den Mariny padá, ovšem s jednou podmínkou - musíte mít švédské občanství. Bez něj se na vojenské lodě, ponorky, letadla a vrtulníky nepodíváte, nebo aspoň ne zblízka. Abychom prošli jsem kontrolu museli jsme ukázat občanky, já i svůj nepořádek v kabelce, teprve potom jsme mohli vstoupit do areálu, který se z větší části nachází na ostrově, se kterým pevninu spojují padací mosty. Zašli jsme na paluby některých plavidel, prolezli jsme některé lodi, poslechli si námořní kapely, sledovali jsme akrobacii se stíhačkou, jedním uchem ven jsme pustili řeči náborářů... Také jsme se byli podívat na supertajné moderní lodi - museli jsme si vystát hodinovou frontu, odevzdat svou kabelku, a hlavně mobil, a v doprovodu dvou námořníků jsme si ve skupině 8 lidí loď mohli prohlédnout zblízka - zvenčí i zevnitř. Obsahovalo to i poněkud krkolomné lezení po žebříku, ale pst, nikomu to neříkejte, nebo jednoho dne záhadně zmizím. :-)


Ono to sice vypadá jako velká legrace, ale v téhle oblasti jsou stálé problémy s ruskými ponorkami, plavidly a letadly. Prý neuplyne měsíc bez nějakého narušení prostoru, dost často i opakovaně. Překvapuje mne, jak málo se o tom v rámci EU mluví. Místní vojáci a mariňáci už to sice berou jako folklor, ale jeden si říká, co by se stalo, kdyby se něco zvrtlo? Radši nemyslet.


Více oficiálních foto zde.

Švédské volby 2018

S našimi prvními volbami nás tu čekalo hned několik překvapení -
za prvé: volí se do všeho najednou - do okresu, do kraje i do parlamentu.
Za druhé: přestože je jen jeden volební den - neděle 9.9., volit už můžete 18 dní předtím, pomocí průkazu, který každý občan dostane. A přitom všem volení ještě stále probíhá kampaň a předvolební průzkumy, a nikdo si s tím neláme hlavu.
Za třetí: je tu taková šílenost - pokud nenaleznete volební lístek se "svou" stranou, vezmete si prázdný list, a na ten, považte!, stranu jakoukoli tužkou N A P Í Š E T E! Je pravda, že registrovaných stran a straniček je tu požehnaně, a lístky si tisknou jen "hlavní" parlamentní strany, tak asi proto.
Možná založím stranu!
Vše, co potřebujete o volbách vědět, naleznete tady (ŠJ).

Mišmaš

Konečně zapršelo - za jeden jediný den tu spadlo víc srážek než za celé léto - a stačilo k tomu pouhých 5mm.

Kromě srážek nám tu (cca 5 km od nás) spadlo i letadlo - vojenská stíhačka JAS. Pilot se naštěstí stačil katapultovat a naštěstí letadlo spadlo do lesa v neobydlené části. S typicky českou skeptickou povahou jsme zamítli ptáka jako důvod pádu. "No jo, u vojenských letadel je to vždycky pták", konstatoval manžel, který kdysi vojákoval na letišti.

Dnes jsme byli na velkém bleším trhu, a co mne vždycky zarazí je, že mezi, leckdy špinavými, botami a nádobím, se prodává i nějaká ta doma upečená buchta či padaná jablka. Hmm, proti gustu...


Na výstavě hub byla růžovka (masák) označena jako nejedlá houba, prý proti ní má výhrady mykolog z Polska.Ale aspoň jsme díky tomu objevili první Švédy, kteří ji taky jedí. Mimochodem, mysleli si, že jsme z Finska, protože tam se prý růžovky také normálně sbírají.

A to je pro dnes vše, pokud jste to přežili, a chcete ještě, tak pokračování příště.
 
 

Reklama