Fotoreportáže

Tradiční trh v Mullhyttanu

26. července 2016 v 22:21 | Janah
Slovo "tradiční" v nadpisu neoznačuje jen roční opakování trhu, ale také jeho podstatu - trh tradičních řemesel. A nejen to, do malého městečka Mullhyttan se sjedou k tomu dni i veterány, prodává se domácí a bio potraviny z farem, z podia zazpívají zpěváci písně let minulých,... Prostě takové moderní retro.

Fotoreportáž začnu i skončím jedním parádním vozidlem. Tohle sice moc veterán není, ale tenhle "domeček na kolečkách" budil velkou pozornost. Retra se dočkáte v závěru článku, a to v podobě super Porsche! Ale teď se pojťte kochat!



Vše co se dá v Mullhyttanu dělat, se dozvíte z téhle inspirativní cedule. Autorem Allan från Mullhyttan.



Mlýn běžel naplno, mele se tu výborná mouka v bio kvalitě, navíc je naprosto čerstvá, často je umletá před pár minutami, protože místní mouka je docela vyhledávaná. Já sama si vždycky přivezu pár kilo do zásoby. Ta vůně!



A z čerstvé mullhyttanské mouky se tu hned peče i skvělý plochý chleba. Normálně kupovaný z obchodu ho nemusím, ale tenhle je skutečná delikatesa, a nikdy ho člověk nekoupí dost.



Tyhle fotografie musím trochu vysvětlit. Ten obrázek vlevo, to je automatická štípačka, nikoli pila, i když to funguje na stejném typu pohonu, jako i u nás rozšířené cirkulárky (viz Na samotě u lesa). Tady se ke kotouči přikládá dřevo z boku, na disku jsou v pravidelných rozestupech umístěny výčnělky, jakési "sekery", co následně prkno rozštípnou. Pracovat bych s tím moc nechtěla, protože udržet to dřevo ve chvíli rozštípnutí bylo docela náročné a myslím, že pán měl druhý den pěkně namožené ruce.
Na foto vpravo je soustružník, co obráběl na stařičkém stroji špalíky s takovým krásným soustředěním a láskou, až mi bylo líto, že s odchodem této generace nejspíš tahle řemeslná zručnost zmizí v nenávratnu. Jaká škoda.



No a nakonec to slíbené Porsche!



Věděli jste, že tahle značky vyrábí i traktory? Mně to tedy nějak uniklo, i když je Porsche liberecký rodák, jako já. Pozvánka na vyjížďku nabušeným červeným Porsche tímto získává zcela nový rozměr! Ode dneška se vždycky ještě musíte zeptat: "A myslíš to nízké sportovní AUTO, jo? "

Jeden jeřáb jaro nedělá

6. dubna 2016 v 22:28 | Janah
Nám tady ve Švédsku neohlašují jaro vlaštovky (když o tom uvažuji, tak jsem tu vlastně žádnou neviděla), ale jeřábi. V souladu s příslovím jaro nedělá jeřáb jeden nebo dva, ale rovnou celé tisíce. A skutečně jsou takovým symbolem jara jako u nás vlaštovky.



Obzvlášť si oblíbili jezero Hornborga, kde jsou prý ideální tepelné proudy, které ptákům pomáhají vzlétnout. Při své cestě dále na sever se tu zastavují, aby si odpočinuli, pojedli něco zrní, našli si vhodného partnera a zatančili si.



Tanec posiluje vazby mezi partnery a vyjadřuje ochotu jedinců se pářit.



Taneční kreace jeřábů lze sledovat po celý den, nesoustředí se na nějakou zvláštní hodinu nebo počasí. Jste-li zvláště obdařeni štěstěnou můžete prý sledovat, jak v jednu chvíli tančí tisíce párů najednou. Mně štěstí bohužel tolik nepřálo, ale přesto jsem shlédla pár kousků jako vystřižených ze Stardance.



Jeřábi k Hornborze přilétají kolem půlky března a zdrží se přibližně do konce dubna. V průběhu tohoto období jich lze v jednom dni napočítat tisíce, v době mé návštěvy jich bylo 19 100!



Tito krásní ptáci dorůstají až 120 cm a váží až 7kg a dožívají se i 30 let a někdy i více. Živí se rostlinami, bobulemi, zním, hmyzem, červy a nepohrdnou ani žábami.



Jeřábi si budují hnízdo nejraději někde v blízkosti vodních ploch, a samička poté naklade jedno až tři vejce, na kterých následně sedí oba partneři asi 30 dní. Mladí sice opustí hnízdo do dvou dnů, ale létat mohou až za dva dlouhé měsíce. Je důležité, aby nabrali dost sil, aby na podzim mohli letět se svými rodiči zpět na jih.



Při této cestě se opět zastavují u jezera, aby si odpočinuli před svou dlouhou cestou.
Jeřábi byli vždycky ve Švédsku vítáni, protože s jejich příletem přicházejí dlouhé světlé dny a uzavírá se období temné zimy. Není divu, že jeřábi jsou součástí pohádkových příběhů a legend, a v některých krajích s nimi souvisí i oslavy příchodu jara.



Já sama jsem za jeřáby jela asi 200km, což je tady ve Švédsku něco jako návštěva vedlejší vesnice. Nafotila jsem stovky fotek, které budu třídit ještě asi následující měsíc, ale zážitek to byl nádherný - kdo by taky nechtěl vidět (a slyšet) skoro dvacet tisíc jeřábů na jednou?
Už když jsem, jeřáby doprovázena, odjížděla, věděla jsem, že se za nimi zase někdy vrátím.

Open Art 2015 (III. díl)

15. září 2015 v 21:07 | Janah
Dnes do toho skočíme rovnýma nohama, stejně jako tenhle viselec od Davida Černého.



Také jsem vám slíbila, že pohlédte státníkovi do očí. A svůj slib plním - k soše na podstavci, co stojí na náměstí, nám umělec přistavěl žbrdlení se schůdky, a tak jsme mohli státotvorné soše pohlédnout z očí do očí, jako rovný s rovným...(Vpravo je vidět lešení).



A když už jsem u těch neobvyklých pohledů, nemohu pominout cyklisty na řece.



Že ne vše, co zrezivělo, patří do sběru, dokazuje autorka těchto doslova železných děl.



Jedno z děl, které na mne nejvíc zapůsobilo, se jmenuje "Nedotknutelní", ale já jsem si ho pojmenovala jinak - "Ukřižovaní". Nad fotografiemi autora je nad čím se zamyslet...




Abych téma trochu odlehčila, tak nakonec nabízím variaci na téma "Oslíčku, otřes se!"



Pokud vám to ještě nestačilo, nebo chcete-li vidět děl víc, navštivte tyto oficiální stránky Open Art, vřele doporučuji. Najdete tam ještě víc Ukřižovaných, podivnou pavučinu na naší radnici a mnoho a mnoho dalšího. Nebojte se, abyste se zorientovali, nemusíte umět švédsky ani anglicky.

Open Art 2015 (II. díl)

13. srpna 2015 v 21:55 | Janah

A je tu druhý díl umění ve městě. Nebudu dlouho chodit kolem horké (kukuřičné) kaše a nabídnu vám hned první dnešní exponát - Popcorn. Naleznete ho na růžové ulici v sousedství plameňáků, a děti ho milují (tak i tak).



Na dohled od Popcornu se nachází umělecký ateliér nějakého obra. Jeho nejoblíbenějšími barvičkami jsou zjevně vodovky.



A ve stromoví nad vodou se skrývá zvláštní zvíře, něco jako modrá liška nad řekou. Ale upřímně jsem ráda, že jsem si jí poprvé všimla za dne, nevím, nevím, jestli by se mi tak líbila za sporého osvětlení v noci a na opuštěné lávce...



Tenhle další kousek umění mně osobně trochu nahání hrůzu. To proto, že jsem nikdy (opravdu NIKDY) nevyhodila jedinou knihu, a na tenhle kousek jich bylo použito hned 5000. Srdce čtenářovo pláče...



Minule jsem vám slibovala českého umělce - tak tedy nabízím umění Davida Černého (má tu hned 3 kousky), dnes nabízím první. Jmenuje se Maso (asi to má David na háku). Povšimněte prosím si kouzla nechtěného - parkování za rohem :-)



Auta, tedy pardon, Maso, visí na menším obchodním domě ve větší výšce, druhá fotografie vám budiž důkazem.




A minule jsem vám také slíbila, že vám ukážu, co že mi to posloužilo jako upoutávka na tyto články o umění, tak svůj slib plním hned několikrát. Musím přiznat, že tohle umění mne nadchlo (má ovšem i mnoho odpůrců), ale já jsem se na něm (fotograficky!) vyřádila, protože je to umění velmi proměnlivé a zábavné.



Příště už konečně pohlédnete státotvorné soše do očí, představím vám druhého českého umělce, co v Örebru vystavuje, zjistím konečně, co že se nám to povaluje před hradem a naučím vás jezdit na kole přes vodu. A divit se zase budete, tak jako tak.

Open Art 2015 (I. díl)

23. července 2015 v 19:07 | Janah
Každý rok Örebro pořádá výstavu umění pod širým nebem, aby nám, obyvatelům a návštěvníkům města, zpříjemnilo letní období a zkulturnilo případné neotesance. Výstavu Open Art pořádá už několik let, až se stydím, že jsem se mu dosud příliš nevěnovala. Ale letos jsem se rozhodla to napravit a umění vám dopřeji dokonce v několika dávkách (aby vás to najednou neporazilo.)

Začnu dílem pro oblast téměř charakteristickým, tedy myslím to kolo a tu možnost, že v zimě můžete klidně takhle skončit, i když tady měl autor na mysli horu zmrzliny (předpokládám, že zmrzlina není jahodová viz článek "Co mají Švédi proti jahodové zmrzlině?" )


A u růžové barvy ještě chvíli zůstaneme - plameňáci vzhůru nohama, ani pánovi se to jaksi nezdá a zkouší je napodobit! Přitom si prosím povšimněte, že i celá ulice, tedy vozovka, je růžová (uzavřeli ji, a zakázali nám tam jezdit, asi abychom tu růžovku neroznesli po celém městě, ale zase je praktické, že není vidět, když vám tam upadne nějaká dobrota typu malinovka).


A růžová do třetice! Tohle dílo se jmenuje Rozřezaná kačena, a upřímně - podle toho názvu jsem čekala něco zcela jiného! (Možná něco ve stylu kachna se šesti a se zelím, ale jelikož umění má překvapovat, splnilo zde zcela svoji funkci.)


Růžové už bylo dost, tak sundejme růžové brýle, a vraťme se do reality. V hotelové hale čekaly na někoho/něco tyhle zástupy...no, tet ve stylu anglické královny. (Nevím, jestli hotel zvolil pro svoji prezentaci to správné dílo, chtějí snad naznačit, že než se dočkáte, tak zkameníte?)


Máte-li po té růžové žaludek jako na vodě, pojďme na ni. Ale pozor dodržujte pravidla provozu! (Až dnes jsem si povšimla, že ostrůvek připomíná letní botu-žabku. A přiznávám, že dílo mne neoslovilo, neb mi připadá chaotické a přeplněné, ale třeba je to účel.)


Ve vodě ještě zůstaneme, a potkáme se s mořskou pannou, takovou nějakou moderní a ne moc okouzlující, ale autor asi chtěl poukázat na znečištění moří, způsobené i Švédy, viz vlaječka v její ruce. (Další dílo. které, byť nese nějaké poselství, mne neoslovuje. Binec a nepořádek vidím kolem sebe všude, nemusí mi ho autor ještě připomínat v umění, navíc věřím tomu, že spíš krása a kultivovanost nás přinutí uklízet si po sobě víc, než odpadkové umění.)


A nakonec vám nabízím Medúzu, stojí na rohu ulice a budí docela respekt. Už jenom proto, že je asi čtyři metry vysoká a z kovu, leskne se a mračí. (Nějaká žebračka pod touhle sochou objevila svůj zlatý důl - pokud si ji chcete vyfotit bez ní, musíte zaplatit, tedy dobrovolně přispět. Já jsem si ale fikaně počkala, až si dá polední přestávku. Paní mne ale ještě zastihla a šťavnatě mi vynadala, z toho je zjevné, že umění stále ještě v lidech probouzí hluboké emoce!)


V příštích dílech ještě uvidíte - díla českého autora, jehož jméno zatím ponechám v tajnosti, pak také seznáte, jak se dá pohlédnout šestimetrové soše z očí do očí, a odhalím dílo, které mi posloužilo jako upoutávka a věřím, že se ještě budete divit.

Středověký trh

30. června 2015 v 15:12 | Janah
Začátkem letního času, konal se tu trh. Trh ne ledajaký, nýbrž středověký. Nejvíc se na něm bavila robátka, ale i rodiče a prarodiče si přišli na své. Tož koukněte se, jestli by vás to též zabavilo.

Ke správnému trhu patří rytířský turnaj. Koně jsou bujaří a rytíři tak madí!


Nesmíme zapomenout brnění!


Dámy dávají přednost nácviku přesného střílení z historického samostřílu.

Nebo se věnují navlékání korálků.


A herci je o přestávce pozorují a vysílají k nim zaručeně nehrané úsměvy.


Ale možná, že dámy dají, před šermováním slůvky, přednost rytířskému zápolení.


Však si o tom už všichni (i kováři) špitají.


K tomu všude zboží, až oči přecházejí. Je libo kostěnou jehlu?


A k tomu, abyste do svých měšců radostněji sahali, vám ještě muzikanti zahrají.


Aspoň to tak jedna bába povídala.


A večer s nakoupeným tovarem, hezky domů po řece, vikingskou lodí, s mužnou silou u vesel. Na uších nové zaručeně středověké náušnice, a navrch pocit hezky stráveného dne.

Trh starožitností

22. května 2015 v 17:15 | Janah
Nedávno jsme navštívili trh se starožitnostmi, abychom zjistili, že pro Švédy je starožitnost poměrně široký pojem a vejde se do něho kde co. Trh se konal v místním skanzenu (což je mimochodem švédský vynález).


Hned na začátku stál, jako obvykle, stánek s plechovkami od místních sušenek, které už se ovšem nevyrábějí.


A hned za nimi stánek, kde se zasnažili věci k prodeji naaranžovat, což mám ráda, jelikož se to dobře fotí. Jen trochu nechápu, proč bych si měla kupovat fotografie cizích lidí, ale proti gustu...



U tohle stánku se slavnými rodáky jsme se zdrželi déle, jelikož jakmile majitelé zjistili, že jsme z Čech, podali nám vyčerpávající výklad o paralelách místního básníka s naším Kafkou (jaká úleva jednou slyšet, že někdo ví, kdo to byl). Posléze byl pán manželkou vyzván k recitaci nejznámějšího díla tohoto básníka, čehož zklamaně po pěti minutách zanechal, vzhledem děsu v našich očích poznav, že téměř ničemu nerozumíme. (Ale knihu doma máme).


Naučný stánek vystřídala klasika, krásné kožené rukavičky...


...a Dalarnští koníci.


Nebo byste raději domů vycpanou lišku? Měli i ptáčky, a překvapilo mne, jaký je o ně zájem.


Na závěr trochu ponaučení. Závěsná tabule se nás ptá: "Proč byl hoch přejet?"


A na úplný konec- je tu teď nechvalným zvykem, že každý obchod a prodejní akce má svého žebráka. Tu je ten "přidělený" na trh starožitností. O tom proč to tak je, zase někdy příště.

Co byste si na tomto trhu koupili vy? A víte vůbec proč byl chlapec přejet?

Opera z labutího jezera

29. dubna 2015 v 22:13 | Janah
Možná si myslíte, že už mi tu trochu zamrzá mozek, vždyť Labutí jezero je balet, a ne opera! Ale je to tak správně, zase jsem letos navštívila labutě v Tysslingenu (fotografie z minulých let najdete tady, zde a tu, doporučuji shlédnout a nastudovat, zvláště jste-li zde poprvé).

Letos totiž žádné fotografie nebudou, natočila jsem pro vás rovnou Operu na labutím jezeře (svansjön). Účinkují labutě zpěvné, kachny, kavky a nějaká ta husa berneška, ale ty všechny hrají pouze vedlejší role, případně jsou v roli nápovědy, hlavní roli hrají labutě. A jejich sbor je početnější než Alexandrovci, zpívá jich pro vás tři a půl tisíce!


Doufám, že se vám to bude líbit, a nevšední zážitek si vychutnáte i přes nepříliš kvalitní obraz.

Labutě z Tysslingenu 2014

24. března 2014 v 21:26 | Janah
Poprvé jsem se byla na labutě podívat už před pěti lety, takže už můžu pozorovat určité změny v "největším odpočívadle labutí v Evropě", jak se ještě nedávno v Tysslingenu titulovali. Více si o místě můžete přečíst tady a tady.


Bohužel to nejsou změny k lepšímu - labutí každý rok ubývá. Jestliže v roce 2009 napočítali v Tysslingenu i více jak 6000 labutí denně, dnes je dobře, když je jich tam kolem 2000. A byly doby, kdy jich napočítali i kolem 10 000. To už jsem bohužel nezažila.


Abych těch špatných zpráv nebylo málo, místo se začíná přímo úměrně úbytku labutí komercializovat. Stále více se klade důraz na loterie, soutěže, kurzy a různé prodeje, které jsou prokládány žádostmi o sponzoring - labutě na místě krmí. Protože labutě krmí, tak tam přilétají - není krmení, nejsou labutě - nejsou labutě, nejsou sponzoři toho krmení - trochu začarovaný kruh.


Přesto na tohle místo přijíždí každoročně mnoho milovníků přírody, fotografů a ornitologů. Mnohé labutě si nesou kroužky, ale i jiná označení (viz foto). No nevím, jestli se to té labuti líbí...


Začínám mít z těch všech doprovodných akcí pocit, že si lidé kolem labutí jejich úbytek také uvědomují a snaží se nalákat návštěvníky i na něco jiného, než jsou labutě, například na výstavy nebo na divadlo. Obávám se ale, že jsou to snahy marné, to místo je tak spojeno s labutěmi, že změna nebude možná.


Zvláště, když doprovodné akce jsou vedeny velice amatérsky, tedy divadlo nemohu soudit, tam jsem nikdy nebyla, ale třeba soutěže a prodej obrazů, dokonce i samotný prodej kávy v místě... Prostě nejsou labutě - není důvodu na místě setrvávat.


Já jenom doufám, že labutě z Tysslingenu postupně nezmizí, že se na ně ještě dlouhá léta budeme moct chodit dívat, poslouchat jejich kejhání a užívat si jejich společnost.

Julmarknad ve skanzenu

30. listopadu 2013 v 19:17 | Janah
Minulou neděli se konal ve Wadköpingu první vánoční trh. Sice jsem zde o tomto trhu psala už několikrát, ale teprve letos jsem se dozvěděla podmínky pro prodej.

Na trhu můžete prodávat jen ručně nebo tradičně vyrobené výrobky (to eliminuje trička ála vietnamská tržnice), v nejlepším případě se výrobky nějak vztahují k vánočnímu a adventnímu období.
Na trhu je zakázáno prodávat doma pečené nebo vařené potravinové výrobky (takže například domácí vánoční perníčky mají smůlu). K zákazu musím podotknout, že na mnoha akcích (bleší trh, aukce apod.) to povoleno je.
Samozřejmě, že i na tržnici se vztahuje zákaz prodeje alkoholických nápojů, takže svařák si tu nedáte (pouze jeho nealko verzi).
Je žádoucí abyste se zúčastnili všech (letos tří) vánočních trhů, co se ve skanzenu konají, ale není to podmínka.

Tak a teď už se pojďme podívat, jak výrobci podmínky trhu naplnili.

Tohle sice není vstup na celý trh, ale protože je tu i národní vlajka, tak to tak symbolicky pojmeme.

Vánoční věnce jsou tu velice módní a já jsem pro vás vybrala elegantní, s perličkami.

Módní a moderní je tu po mnoho let i bílá barva na všem možném v domácnosti, co si vyberete vy?

Nebo byste raději něco více typicky švédského?

Tady se prodávalo všechno šité a pletené, ale spíš takové všechno a nic.

Něco na zub se tu přece jenom našlo - švédský med. Je dobrý, ale oproti českému chuťově chudší a podstatně dražší.

Už je vám zima? Tak honem do kožešinových bačkor.

A na závěr nesmí chybět něco zeleného, já má nejradši čemeřici, které se to moc hezky říká vánoční růže.

Tak jak? Vybrali byste si na vánočním trhu? Chybí vám tu něco? Těším se na vaše komentáře.

Veterány ve Västerås

30. srpna 2013 v 16:43 | Janah

O prázdninách jsme se opět byli pokochat veterány, tedy starými auty. Některá stará auta už jsem vám tady ukázala, například v tomto článku, ale to se s touhle akcí nedalo srovnávat.

Veterány jezdí do města Västerås rok co rok, a pokud vím, je to největší akce svého druhu v Evropě.

Že to nebude akce pro pár aut, jsme začali tušit už po cestě na místo srazu. Historická auta byla všude kolem nás, celé město bylo jimi zahlceno, každý plácek byl využit k parkování a k přípravě na přehlídku.


Příjezd na místní letiště, kde se akce konala, si mnozí užívali a snažili se tvářit dobově.


Někteří si neodpustili frajeřinky (a tenhle frajer tedy budil pozornost!).


Ke správnému setkání veteránů patří i trh a burza s náhradními díly a různými vychytávkami.


Je libo nějaké poklice? Tedy kryty na kola?





Veterány! Seřááádit, teď!


Modrá je dobrá, a nebo nebe na zemi?


Přijeli i piráti...


...a nákladní vozy.


Našly se tu i rarity, jednu z nich vybírám - povšimněte si zrcadla za motorem.


Automobilů a jiných vozítek tu byly stovky, tisíce, prostě auta, kam se podíváš! Letiště praskalo ve švech.


A policisté se zřejmě raději zamkli na stanici a nevystrčili ani nos!


Společně s těmito vlastenci jsme pak urychleně opustili město, protože přehlídka ten den končila a umíte si představit ty kolony?


A jestli se zase příště přehlídka ve Västerås bude konat, určitě se tam zase vrátíme.

Plantmarknaden

30. června 2013 v 15:35 | Janah
Nedávno jsme se byli podívat v Lindesbergu, kde je vyhlášená prodejna "vše pro zahradu" - Platmarknaden.


Původně jsem si myslela, že to bude něco jako Hornbach nebo Baumax, a dost jsem se divila, proč tam všichni jezdí. Po příjezdu jsem se však divila ještě víc.

Areál byl opravdu rozlehlý, konec v nedohlednu.

Tu stovky růží,... (v popředí zdejší nákupní vozík)

..., tu tisíce vzrostlých stromů přes ozdobné a ovocné, až po břízu či buk.

V bývalé stodole, nakoupíte zahradní nábytek, zahradní náčiní, květináče, koše, košíky,ptačí pítka,...

Nebo byste raději malou sošku na záhonek? (I s ocasem délka cca 5m)

Až vás pobíhání a úžas znaví zajdete si na, ve Švédsku povinné, kafíčko do místní kavárny.

Můžete se přitom kochat aranžovanými zákoutími,...

...,nebo studovat mapku, abyste věděli, jestli se zakoupeným rostlinkám bude u vás dařit

Ještě před pokladnou na vás číhají další pasti - výzdoba, pokojové květiny,umělé rostliny, ozdobné květináče a také nějaká ta semínka.

U pokladny jsem se dodivila, vzhledem k tomu, že ve Švédsku máme jen balkon, dosáhla platba astronomické výše. Ještě, že nám část nákupního vozíku zabrala naše čivava! (Podotýkám, že fotka pochází z velmi rané fáze naší návštěvy Plantmarknadenu.) :-)

A co vy, také máte rádi/y podobný typ prodejen? Chtěli byste takový Platmarknaden někde poblíž?

Oslava světla

16. listopadu 2012 v 18:04 | Janah

Tak už tu zase máme tmu... Po třetí hodině slunce zapadne a na jeho místo nastoupí tma a zima, pokud se takový "den" obzvlášť "povede", tak slunko nevyjde celý den, a den tak vlastně vůbec nenastane. Naštěstí proti tmě existuje mocná zbraň - světlo. V oknech se rozsvěcují lampičky, na stolcích v restauracích se objevují svíčky a v parku se každý rok koná Svátek světel.

Poprvé jsem o něm psala už v roce 2009, kdy vlastně tato tradice vznikla, a další fotografie, tentokrát z roku 2010, naleznete zde. Tuto událost jsem si nenechala ujít ani loni, kdy jsem vám nabídla nevšední fotografii světelné pyramidy.

Letos na Svátek světla se mi ven moc nechtělo - foukal silný vítr, celý den pršelo, k večeru už jen mrholilo. Nic mě nelákalo opustit teplý byteček, kafíčko a knížku..., ale tradice je tradice, a také mám nějaké závazky k vám čtenářům, že? Oblékla jsem tedy sebe, čivavu i foťák do nepromokavého kabátku a vyrazila jsem.



Festival už byl v plném proudu, navíc přestalo pršet, tak mi hned bylo veseleji.



Obrovské svíčky rozháněly tmu docela účinně, dokonce i obloha se prosvětlila.



Někde vládla komorní atmosféra - jenom světlo a ticho.



Na některých místech vyvolával oheň pocit ďábelské přítomnosti.



Plápolání ohně vypadalo opravdu až děsivě - bylo to způsobeno i silnými poryvy větru, co letos festival provázely. Kvůli tomu také často některé svíčky i ohně zhasínaly a zaměstnanci parku měli plné ruce práce s novým a novým rozsvěcováním už jednou (a vícekrát) zapálených svíček. Nejjistěji zářily ty elektrické.



Také z toho důvodu vám letos nenabídnu tradiční snímek světelné pyramidy, se kterou jsem opět měla smělé plány, ale když jsem k ní přišla, svítily z ní pouhé čtyři! svíčky. Možná právě proto se letošním hitem stal světelný strom, který si ale svoji pozornost zasloužil - vypadal na jinak opuštěné louce jako strom kouzelný, a mnohým z nás připadalo, že si z něj kousek světla můžeme utrhnout stejně jako jablko, a donést domů. Alespoň já jsem si ho domů přinesla - rozjasňuje mi pošmourné tmavé dny lépe než stowattová žárovka.

Léto! Prázdniny! Dovolená!

27. června 2012 v 12:51 | Janah
Vlastně to pořadí v nadpisu nemám úplně správně, pokud by se to bralo podle časové osy - prázdniny tu totiž začaly už v půlce června a nezačaly právě nejkrásnějším počasím. Nicméně děti jsou tu otužilé a prázdniny jsou prázdniny, i když prší.


Déšť v žádném případě nevadil ani všelikému ptactvu kolem jezera - letos se uctihodně rozmnožilo. Objevila jsem tu i nové druhy potápek, které jsem ještě předtím neviděla a lysky měly letos i více mláďat než běžné jedno. Zajímalo by mě, proč mají malé lysky červenou hlavu, to asi nebude nejlepší ochrana proti predátorům...?


Pěkně se letos rozrostla i rodinky labutí v přírodní rezervaci Oset. Fotografii hnízdící labutě jsem vám nabídla v článku Jaro podruhé, a tady vidíte co se z toho vyklubalo (doslova). Napočítala jsem sedm nových přírůstků!


S tím jak se blížil Midsommar (Letnice) se i mírně vylepšovala počasí, ale předpověď na den oslav nebyla příliš optimistická. Tak jsem si pro jistotu (a do zásoby) užívala malých výletů kolem jezera. A nechala jsem se vysávat prvními letošními vyhladovělými komáry.


A pak to přišlo - nejdelší den roku, den, kdy u nás sluce vlastně vůbec nezapadne. Abych vám tu "noc" trochu přiblížila, udělala jsem fotografii ve dvanáct hodin v noci, a vůbec jsem ji neupravovala. Není moc kvalitní, ale když uvážíte, že je z půlnoci...


Pak už se odehrávaly oslavy Midsommaru - to je tady nejdůležitější svátek roku a více se můžete dočíst zde v mém článku z roku 2010. Počasí naštěstí nenaplnilo předpovědi a bylo krásně.
Oslavy mají vlastně dvě části - společnou, kdy se na nějakém veřejném místě lidé sejdou zatancují si, zazpívají si, zasoutěží si, a pak se odeberou domů, kde slaví s rodinou a s přáteli. Na fotce je oficiální zahájení společných oslav Midsommaru v Ekeby - Almby.


Tentokrát jsme byli pozváni na pravý švédský Midsommar, který probíhal se vším všudy - s tancem, soutěžemi, tombolou, s typickým jídlem, a nesmím zapomenout na víno a zpěv (tedy spíš na akvavit a zpěv). Jen jsme neměli věnce na hlavě, ale asi by nám stejně neslušely tak jako dětem.


Pokud vás více zajímají zvyky a tradice oslav Midsommaru doporučuji vám pustit si toto video, které, ač je v angličtině, vám vše velmi názorně předvede.Nemusíte se bát, že byste neporozuměli.


Hned po Letnicích se tu počasí zhoršilo, a nám nezbývá než doufat, že nám zasvítí i jiné slunce než to na dně sklenky (zde jahoda v růžovém víně, znalci vína nezatracujte mne :-))


Všem vám přeji krásnou dovolenou, prázdniny a vůbec celé léto!

Jaro podruhé

22. května 2012 v 15:49 | Janah
Letos se mi výlet do Čech podařil - přijela jsem do tepla a zastihla jsem Česko v plném květu. Na zahrádce mi právě vykvetla oblíbená magnolie, a když jsem dojížděla, voněly mi na cestu rozkvetlé jabloně. O to horší byl příjezd do Švédska, kde se jaro ještě ani nerozkoukalo, kvetly jenom narcisky. Pak jsem si ale uvědomila, že to má i jednu nespornou výhodu - letos si jaro užiju hned dvakrát! A to je rozhodně lepší, než si dvakrát užít zimu.

Pak už se slunce probudilo i tady, a spolu s ním i Örebro a okolí.
U jezera hnízdily labutě ( a mírně vlevo nad labutí můžete objevit i hnízdo potápky).

Kdežto husa velká už hrdě předváděla své mladé. (Dříve tu stálo, že je to berneška, ale není.)

Do přírody na procházku si vyšli mladí staří a...kočky na vodítku!

Do přístavu na řece se začaly vracet lodě.

V jezerní rezervaci se objevilo dříví na pikniky. (Pozn.Protože se v rezervaci nesmí rozdělávat oheň tam, kde vás napadne (jinde to možné je), jsou zde vyhrazená ohniště. Protože tu rovněž nemůžete kácet stromy na podpal (jinde většinou ano) dovezou vám sem i to dřevo, abyste nebyli kráceni ve svých právech.)

A v celém Örebru letos zavládla macešková móda, nejvíce to bylo, a je, patrné v parku.

Maceškové mánii jsem neodolala ani já, a macešky se objevily i u mne na balkóně, jsou žluté, s tmavě fialovými středem - musím přeci jít s dobou! A co vy? Podlehli byste maceškové módní vlně?
Přeji vám krásný zbytek jara!

Velikonoce s labutěmi

9. dubna 2012 v 16:14 | Janah
Doufám, že jste si užili krásné Velikonoce, a kdybyste si náhodou nepamatovali, jak se ve Švédsku slaví, odkazuji vás na své starší články, které naleznete tady a tady.


Ještě před Velikonocemi jsme se byli opět podívat na labutě v Tysslingenu, článek o tomto místě jsem psala už v roce 2010, kde se o něm dozvíte více. Jen ve zkratce zopakuji, že je to místo, kde se na odpočinek zastaví nejvíce labutí v Evropě a jedná se hlavně o labutě zpěvné, a ty, na rozdíl od těch našich, kejhají, takže je tam i docela rušno.


V den focení sice svítilo sluníčko, ale bylo větrno a chladno, labutím to ale, zdá se, vůbec nevadilo.


Možná jim to v letu spíš pomáhalo, vítr je lépe nesl. Pokud se tedy na země nepřejedly připravených lahůdek.


Ne, že bychom jim snad něco dávali, ostatně krmení je přísně zakázáno, ale místní obyvatelé je pravidelně (a odborně) krmí (více v odkazu na článek z roku 2010).

Na dobrotách a popularitě labutí se vždy přiživí ještě i jiní - husy, kachny, havrani a kavky. (Na foto je berneška velká.)


Některé labutě si rády hrají na modelky (modely), ale proč ne? - Jsou skutečně neodolatelné.



Také vždy mají obecenstvo...


Letos jsme si poprvé všimla jedné věci, která mi stále vrtá hlavou - každý den jsou webových stránkách Tysslingenu počty labutí k tomu dni - a to s přesností na jednu labuť! Takže se tam třeba objeví - 1862 (nebo taky 4 674) labutí, spočítáno ráno. Ať jsem si lámala hlavu, jak jsem chtěla, nepřišla jsem na to, jak by to udělali. S přesností na desítky? - možná, s přesností na stovky? - pochopitelné, s přesností na jednotky? - neuvěřitelné. Prostě si myslím, že si ta čísla trochu cucají z prstu, nebo ne? Víte, nebo vás napadá způsob jak pohyblivé labutě přesně spočítat? Dejte vědět v komentářích!


Ano, jeden způsob mě taky napadá - ráno vyjede krmič s vozíkem na luka, labutě popadnou své ešusy a krmič začne vyvolávat: "Růža s Béďou! Filoména s dětmi! Máňa!... Máňa! A hleďme, ta letos zase nepřiletěla!"

Chateau Grand Cru aneb je libo ústřici?

30. března 2012 v 15:47 | Janah
O víkendu tu na zámku, pod názven Cateau Grand Cru 2012, vypukly chuťové orgie. Je to vlastně takový ochutnávací trh, kde můžete ochutnat vína, sýry, čokoládu a další delikatesy. Alespoň tak nám to tvrdil pořadatel, a protože se trh konal na zámku, kde jsme ještě uvnitř nebyli, rozhodli jsme se to vyzkoušet.

Při vstupu jsme vyfasovali skleničku a také kupóny na ochutnávku - ano, za ochutnávku vín a destilátů se platilo. Když vám došly, mohli jste si u pokladny koupit další. Pak už nám nic nebránilo vrhnout se do dvou pater zámku naplněného dobrotami.


Já pořád o vínech a ona najednou whisky! Ale ve Švédsku je, pro mě dost nepochopitelně, hodně malých palíren whisky, které se rády na takovýchhle trzích prezentují, i když ne že bychom tu nenalezli i tu irskou a skotskou, které (12leté single malt) jsme nakonec neodolali i my.

Na trhu bylo lze ochutnat i marmelády, které tu ve Švédsku jedí rádi i se sýrem, a musím potvrdit, že třeba taková fíková marmeláda k sýru je lahůdka a doporučuji vyzkoušet.


U toho samého stánku prodávali i hořčice, na nichž Švédi opět "ujíždějí", nepoznala jsem jinou zemi, kde by hořčici věnovali takovou pozornost, a prodávali tolik druhů, jen, bohužel, je jich většina dost sladká.

Když jsem zasytili první hlad po chuťových zážitcích, začali jsme si všímat i zámeckého interiéru, který byl na naše poměry dost prostý, ale přesto nepostrádal kouzlo.


Pak jsme došli ke stánku s delikatesami, kde nás upoutala fronta na ústřice - každý je chtěl vyzkoušet. Rozhodla jsem se, že ji poprvé v životě vyzkouším taktéž. Píšu "ji", protože ústřice se prodávaly po kusech a do ruky. Prodavač vám ji otevřel, odříznul od škeble, přihodil citrón a naznačil srkání, které si ostatně mohl odpustit - viděla jsem to ve filmu! :D a také všude kolem sebe. Ústřice mi k velké nelibosti manžela ( luxusní chutě) velmi zachutnala, takže moc doufám, že to nebyla zároveň i moje poslední.


Po ústřici trochu nastal problém, jak "smazat" její chuť, aby všechna další ochutnávaná vína nechutnala stejně. V každé místnosti sice stál kanystr s vodou na vymytí sklenky a doušek vody, ale ústřice by si žádala něco vydatnějšího - bagetu a nebo chleba. To také považuji za největší přečin pořadatelů, že chléb nebyl k dispozici.

Snažila jsem se to vyřešit chlebem s marmeládou, ale přesáhla jsem se - byl to chléb s hořčicí místo marmelády (pamatujete? - stejný stánek), tak jsem to zkusila s tou marmeládou (byla moc aromatická), tu jsem zkusila přebít klobásou (česnek!) a tu zase čokoládou (moc sladká!), pak jsem zkusila ještě pesto, až jsem skončila u barelu s vodou vypila dvě sklenky a šla si žaludek napravit whiskou. Podobnost se slepičkou je čistě náhodná, a ta si nesplácala žaludek.
Ale zase jsem při obracení panáka (no spíš trpaslíka) do sebe, spatřila nad sebou tohle - není to krása?


Strop byl opravdu nádherný a ani mnozí místní si ho nevšimli, dokud jsem ho nezačala fotografovat.

Kupónků zbývalo ještě dost, tak jsme se jali objevovat další chutě. Vína byla ze všech koutů světa, a obchodníci se snažila nás lapnout do svých sítí, tím, že vás nutili se upsat k pravidelnému odběru novinek, či stát se členem klubu dobrého vína. I tenhle se právě snaží - no nekupte to!


Nevím zda paní podlehla, ale obchodníci s alkoholem to tady nemají právě lehké - na trhu si můžete s sebou domů koupit sýr, čokoládu, klobásy, limonády, hořčice, všechno co hrdlo ráčí, jen alkohol ne. Za každé ochutnání se platilo kupónky (aby se ověřilo, že je vám více než 20) a místo lahve vytipovaného vína jste si domů odnesli kartičku s názvem a s cenou vína v Systembolagetu. Tam si pro ní musíte dojít.

A tohle je naše sbírka.

Povšimněte si prosím, že jsme vyzkoušeli Michalem Tučným proslavené Chateauneuf du Pape ("šatoné dy pap") a pak také pravé šampaňské, za které by po nás v Systembolagetu chtěli kolem 1000 SEK (cca 2 600Kč), takže toho už se zase hned tak nenaději.

Odcházeli jsme z trhu právě včas - z nově příchozích se tvořila fronta, dříve příchozí milovníci dobrého moku, co si zakoupili už pátou sadu kupónů, byli v náladě a hlučně protivní (i když ihned odváděni), venku trval krásný sluneční den. Šli jsme pomalu domů, otevřít si lahev dobrého českého vína a pojíst k tomu švédský sýr.

Jarní výstava

19. března 2012 v 20:55 | Janah
Ne, nebudu ještě vkládat fotky z kvetoucího parku, tak jako jsem to udělala loni. Jaro nás tady totiž po slibném rozjezdu nechalo na holičkách, a jediné co je venku k nalezení, jsou schoulené sněženky. Tak abych se trochu nadýchala jara, musela jsem zajít na Jarní výstavu do městského parku, která se ale koná ve skleníku.

Letos mi výstava přišla docela chudičká, i když se tvůrcům podařilo vytvořit i docela pěkná zákoutí.


V den mé návštěvy bylo docela slunečno a tulipány se ukázaly v plné kráse.


Nenechaly se zahanbit ani modřence, zde v bílé (takže vlastně bělence, ne?)


Plnokvěté narcisky voněly po celém skleníku.


A zpěv ptáků (z reproduktoru) a zurčení vody, jste si mohli vychutnat sedíc na lavičce.

Tak aspoň takhle jsem se jarně naladila, protože počasí je tu bohužel stále nejarní, a to i když svítí sluníčko. Snad už se ale blýská na lepší časy, snad, nebo si budu muset jít pro další dávku do skleníku.

S výstavou se rozloučíme zákoutím, které připomíná blížící se Velikonoce.

Tak mi držte v těch svých dvaceti stupních palce, ať to jaro přijde i k nám!

Poslední adventní trh

18. prosince 2011 v 22:39 | Janah
Když píšu poslední trh, míním tím samozřejmě pouze letošní rok. Každou adventní neděli se konal trh a já vám přináším obrázky z toho posledního.

Stejně jako každý rok, se adventní trhy konaly v prostorách skanzenu - ve Wadköpingu.(Povšimněte si stříšek v národních barvách.)

Nesměl chybět tradiční stánek s věnci pro ty, co ho kupují na poslední chvíli nebo snad raději snop obilí do zádveří?

Dětem se líbilo všechno, a byly častými iniciátory nákupu, rodiče prostě neodolali, jak už to tak bývá.

Tady se pro změnu skřítci diví, kolikže stojí peněz!

Jeden ze stánků byl letos starožitný, prodával zboží z dob našich babiček. Bylo zajímavé se po všem podívat, ale mnohé z věcí byly cenově nedostupné. Což mi připomíná - nechcete dobře zpeněžit svoje staré formičky na košíčky a vykrajovátka? (viz levá strana stánku). Přijeďte na příští adventní trhy v Örebru!

4. adventní trh se mimo jiné vyznačoval i nevlídným počasím, nebyla jsem na trhu ani půl hodinky, a už se do mě dala zima - chtělo by to něco teplého na nožky. Vybírat bylo z čeho.

No, a pak už jsem raději práskla do koní a jela domů do tepla na svařáčka, abych se nenastydla.

Svátek světla 2011

14. listopadu 2011 v 15:21 | Janah
I letos se v městském parku konal takový malý protest proti tmě - Svátek světla. Ti z vás, kteří četli můj předchozí článek, jistě už tuší, že jsem si svátek světla nemohla nechat ujít.

Světelnou pyramidu jsme vám už předvedla tady a také v článku z roku 2009, takže aby se vám neokoukala, přináším vám ji letos v trochu netradiční podobě.



V parku letos svítilo přes 1500 svíček, kterým se tady říká "Maršál" a které vydrží svítit šest i více hodin.


Nesměl pochopitelně chybět tradiční světelný tunel v Růžové zahradě...


...a také ohňové koše při vchodu.


Celý park vyhlížel slavnostně a svíčky a pochodně mu propůjčily svatozář.


Aby byla letos slavnost skutečně pohádková, zasnažila se i lampa před vchodem do parku a nakreslila na jinak nudný chodník abstraktní obraz.


Po chodníku jsme vyšli do reálného světa a pospíšili jsme si domů, zapálit naše svíčky a zahřát se svařákem. Doma si budeme dělat slavnost světla častěji, abychom té tmě tady trochu zatli tipec!
 
 

Reklama