Už zase svítí sluníčko, a den je jako malovaný. Prostě hrůza! Jestli se vám na mém hodnocení něco nezdá, ráda vám to vysvětlím.
Narodila jsem se a vyrostla v drsném podhůří Liberce. Slunce zde svítí pomálu, oblaka a mraky se tu zabydlují snáz, protože dokud nevyprší, drží si je okolní hory v náručí. Když byl týden absolutně bez deště, znamenalo to, že právě proběhlo (a skončilo) léto. Ne nadarmo se Liberci říká "nočník Evropy".
Vychována v těchto nehostinných podmínkách, podědila jsem nemilý zvyk, který mi za slunných dní nedá spát. A to téměř doslova. Jakmile v Liberci vysvitne slunko, všichni vyběhnou z domu, a snaží se těch pár chvil vyžít naplno: ryjí se záhonky, seká tráva, prořezávají stromy, vytrhává plevel, sází se a seje, myjí se okna, opravují se ploty, zametá se, sklízí se úroda, opravuje se střecha a okapy, optimisticky se věší prádlo ven a tak dál, a tak dál.
Pokud už náhodou máte všechno splněno (o čemž pochybuji), tak se hezké počasí musí nutně využít k výletu nebo k grilování. A to máte: nakoupit maso, naložit maso, zjistit, že doma nemáte dřevěné uhlí a zajet pro něj, založit oheň, najít grilovací mřížku, opravit venkovní nábytek,... Podobným procesem projdete i při odjezdu na výlet. Snažím se tím naznačit, že jakmile na Liberecku v okruhu 20 kilometrů od vašeho bydliště kdokoli uzří, byť i jeden, sluneční paprsek, neustáváme v horlivé činnosti, dokud ten zase nezmizí.
Na jihu Švédska moje genetické nastavení horala hanebně selhalo. Copak v Örebro, tam to bylo Liberci podobné, a moje nutkavé vybíhání ven tam zapadlo, ale průšvih nastal po přestěhování. Jih Švédska je, nejenže kupodivu dost teplý (pěstuje se tu i víno, meruňky apod.), ale vyskytují se tu i dlouhé řetězce slunných dní. Například dnes už je to 14. den, co slunko svítí.
Ubývají mi prudce síly - pudově jsem nucena být stále venku a něco dělat. Už mám zrytou celou zahradu, a vlastně už vůbec všechny práce na zahradě mám hotové, prádlo mám vyprané třikrát, okna se blýskají (a to máme prosklenou zimní zahradu), chodníčky umetené,... A já jsem úplně grogy. Nemůžu si pomoct, ale za svitu sluníčka je pro mne svatokrádež odpočívat. Odpočívá se přeci jen za deštivých, oblačných dní! Tak jsem od dětství nastavena. Nemohu v klidu číst, háčkovat nebo psát - musím přeci být venku a NĚCO dělat! Děsím se léta a jeho bílých nocí - vražedné kombinace slunce a světla do deseti hodin v noci! Já chci déšť! Nebo aspoň zataženo!
Naštěstí si svůj problém zcela uvědomuji, zklidňuji se, a začínám to mít pod kontrolou.
A teď mne omluvte, ten oblak, co mi umožnil napsat tenhle článek, je pryč, venku svítí slunce, a já musím jít umýt auto, shrabat trávu (podruhé), umýt venkovní terasu a ...
![[:tired:]](http://bs.jxs.cz/ublog/emoticons/tired.gif "[:tired:]")
damn-girl | 
No tedy ty jsi nastavená. I za slunečních dnů se má odpočívat a aby to nebylo jen tak naplano, tak se opaluj i to je užitečné, zvlášť v severské zemi.