Leden 2017

Kapitán

25. ledna 2017 v 16:24 | Janah |  Vejrárna
Tak se stalo, že našemu známému v Česku, urazil nějaký "ohleduplný" řidič boční zrcátko. Následně se zjistilo, že koupit takové zrcátko, nebude až taková legrace, jelikož je to kousek vskutku originální a netypický. A v tuto chvíli napadlo našeho známého obrátit se na nás, neb auto vyrábí nejmenovaná švédská automobilka (nebudu Volvu dělat reklamu zadarmo!).

Strávila jsem na tom večer, jelikož zrcátko mělo navíc i specifikaci cenovou, ale nakonec se mi podařilo jedno takové objevit, a dokonce blízko nás, tak jsme se rozhodli pro něj přímo zajet.

Už samotný objekt nás zaujal - něco jako tři garáže vcelku, obklopené ojetými a bouranými auty ze všech stran. A všude led. Na budově nápis, že nám auto sešrotují bez poplatku (děkujeme nechceme). Uvnitř dva pracovníci, jeden důchodce s handsfree na hlavě a psem u nohy, a mladší, který tu fungoval jako prodavač/podavač. Ten nám také sdělil, že zrcátko mají, ale dosud se nachází na bouraném autě. Odvětili jsme, že tedy počkáme a zacouvali někam mezi autobaterie a výfuky, zatímco podavač zmizel někde na dvoře.

Když se vrátil, zeptal se ho starší, kdo to bude dělat? Ale prý: "Lars a Kapitán." "Hergot, když jsou na tom dva, to bude cvrkot," otočila jsem se na manžela. "Pokud si ovšem nebudou překážet," poznamenal lakonicky manžel (to je celý on). Mezitím dorazil další zákazník a dožadoval se karburátoru (či čeho). Mladík odběhl a staršímu hlásil, že se toho ujmul Mike, a Kapitán mu pomáhá. Po chvíli Mike přišel a předal tu divnou věc, ať už to bylo cokoliv, zákazníkovi, ten sotva zaplatil, a už se objevil nový žadatel o náhradní díl. Podavač/prodavač se vrátil, a hádejte - zase na tom dělal ten výkonný chlapík jménem Kapitán. Zjevně se tady bez něj nic nepohne a je duší podniku - naše úcta k němu začala vzrůstat. Navíc je evidentní, že jakmile odešel od "našeho" Larse, začal to Lars flákat, jelikož zrcátko pořád nikde. Ten samý dojem patrně získal i starší z mužů, a vyslal mladšího podívat se, kde to vázne. "Lars už jde," hlásil. "Řekni taky Kapitánovi," doporučil starší. "Je to docela dost unikátní díl," otočil se na nás a stáhnul si handsfree s mikrofonem frajersky dolů na krk, "víte, to?" "Áha, tak proto přijde Kapitán," pomyslela jsem si, a v duchu se mi vybavila vysoká autoritativní mužská postava a obvyklá spojení, jako - kapitán národního mužstva, kapitán lodi, kapitán průmyslu,...




...a pak přišel Lars a za ním - kocour!
Nebyl to ledajaký kocour - vypadal, jako když právě posnídal naši čivavu, a když plavně vyskočil na pult, co mi dosahoval k hrudi, pult to rozhodně pocítil. Pes u nohou staršího muže se vmáčkl hlouběji pod stůl. Ale pořád jsem nemohla uvěřit svým očím a s nadějí vyhlížela ke dveřím, když Lars řekl: "Uhni Kapitáne, ať to mám kam položit!" Kapitán si nejdřív s Larsem vyjasnil, kdo to tu vede (jasně že on), a pak mi blahosklonně nabídl svůj hřbet k pohlazení. Poté pozoroval celou naši debatu, souhlasně mhouřil oči, když Lars popisoval v čem je zrcátko unikátní, a že ač použito, je v bezvadném stavu. Ostřížím zrakem pohlédl na moji platební kartu (asi je-li pravá), a přísahám, že nepatrně zavrtěl hlavou a protočil oči, když jsem kartu poprvé nevložila správně. Když jsme za oboustranného přání hezkého dne odcházeli, Kapitán nás zdvořile doprovázel až k autu (anebo se jen chtěl ujistit, že už konečně vypadneme z jeho pozemku).
Inu Kapitán!