Červenec 2015

Open Art 2015 (I. díl)

23. července 2015 v 19:07 | Janah |  Fotoreportáže
Každý rok Örebro pořádá výstavu umění pod širým nebem, aby nám, obyvatelům a návštěvníkům města, zpříjemnilo letní období a zkulturnilo případné neotesance. Výstavu Open Art pořádá už několik let, až se stydím, že jsem se mu dosud příliš nevěnovala. Ale letos jsem se rozhodla to napravit a umění vám dopřeji dokonce v několika dávkách (aby vás to najednou neporazilo.)

Začnu dílem pro oblast téměř charakteristickým, tedy myslím to kolo a tu možnost, že v zimě můžete klidně takhle skončit, i když tady měl autor na mysli horu zmrzliny (předpokládám, že zmrzlina není jahodová viz článek "Co mají Švédi proti jahodové zmrzlině?" )


A u růžové barvy ještě chvíli zůstaneme - plameňáci vzhůru nohama, ani pánovi se to jaksi nezdá a zkouší je napodobit! Přitom si prosím povšimněte, že i celá ulice, tedy vozovka, je růžová (uzavřeli ji, a zakázali nám tam jezdit, asi abychom tu růžovku neroznesli po celém městě, ale zase je praktické, že není vidět, když vám tam upadne nějaká dobrota typu malinovka).


A růžová do třetice! Tohle dílo se jmenuje Rozřezaná kačena, a upřímně - podle toho názvu jsem čekala něco zcela jiného! (Možná něco ve stylu kachna se šesti a se zelím, ale jelikož umění má překvapovat, splnilo zde zcela svoji funkci.)


Růžové už bylo dost, tak sundejme růžové brýle, a vraťme se do reality. V hotelové hale čekaly na někoho/něco tyhle zástupy...no, tet ve stylu anglické královny. (Nevím, jestli hotel zvolil pro svoji prezentaci to správné dílo, chtějí snad naznačit, že než se dočkáte, tak zkameníte?)


Máte-li po té růžové žaludek jako na vodě, pojďme na ni. Ale pozor dodržujte pravidla provozu! (Až dnes jsem si povšimla, že ostrůvek připomíná letní botu-žabku. A přiznávám, že dílo mne neoslovilo, neb mi připadá chaotické a přeplněné, ale třeba je to účel.)


Ve vodě ještě zůstaneme, a potkáme se s mořskou pannou, takovou nějakou moderní a ne moc okouzlující, ale autor asi chtěl poukázat na znečištění moří, způsobené i Švédy, viz vlaječka v její ruce. (Další dílo. které, byť nese nějaké poselství, mne neoslovuje. Binec a nepořádek vidím kolem sebe všude, nemusí mi ho autor ještě připomínat v umění, navíc věřím tomu, že spíš krása a kultivovanost nás přinutí uklízet si po sobě víc, než odpadkové umění.)


A nakonec vám nabízím Medúzu, stojí na rohu ulice a budí docela respekt. Už jenom proto, že je asi čtyři metry vysoká a z kovu, leskne se a mračí. (Nějaká žebračka pod touhle sochou objevila svůj zlatý důl - pokud si ji chcete vyfotit bez ní, musíte zaplatit, tedy dobrovolně přispět. Já jsem si ale fikaně počkala, až si dá polední přestávku. Paní mne ale ještě zastihla a šťavnatě mi vynadala, z toho je zjevné, že umění stále ještě v lidech probouzí hluboké emoce!)


V příštích dílech ještě uvidíte - díla českého autora, jehož jméno zatím ponechám v tajnosti, pak také seznáte, jak se dá pohlédnout šestimetrové soše z očí do očí, a odhalím dílo, které mi posloužilo jako upoutávka a věřím, že se ještě budete divit.

Open Art 2015

11. července 2015 v 20:57 | Janah
Již brzy tu naleznete článek o letošní výstavě umění pod širým nebem v Örebru. Podívejte se zatím na Umění na vrcholu nebo na růžovou zahradu, aby vám to lépe uteklo.



A jedna malá ochutnávka z Open Art.