Květen 2014

Když nevím, tak jedu pomalu

19. května 2014 v 17:50 | Janah
Nevím, jestli je to tím, že se tu jezdí vpravo teprve od září roku 1967, nebo tím, že je tu mnohem řidší běžná silniční síť, ale Švédi nejsou zrovna nejlepšími řidiči.


Nebo za to může výuka řízení motorového vozidla, ktará se, podobně jako v Americe, odehrává za pomoci rodinného příslušníka. Rodič zde dostane několikahodinové školení a označení vozidla, a už může usednout spolu s dítkem do svého vozu a brázdit silnice. Autoškola tu sice funguje také, ale je využívána v mnohem menší míře a spíše cizinci.

Problém je v tom, že mnozí rodiče co učí, sami neumějí moc řídit (jejich schopnosti nikdo nezkoumá, na rozdíl od učitele autoškoly), a mají slušné mezery v pravidlech. Snad nikde jinde jsem neviděla tolik žen viset na volantu stylem "kudlanka nábožná" jako tady, a nikde jinde ve světě jsem neviděla takovou paniku, když přestanou jít semafory.


Zarážející je tu naprostá neznalost "pravidla pravé ruky" - když o tom s místními mluvíte, většina neví (nechápe) co to je. Takže se nelze divit, že jakmile vypadnou semafory z provozu, větší křižovatky ve městě se zablokují - všichni stojí a čekají, co udělá ten druhý. Stalo se nám několikrát, že jsme museli vjet do křižovatky první, ač jsme neměli přednost, jelikož celá křižovatka stála už mnoho minut bez jediného pohybu. Často se mi stává, že mi tu dávají řidiči přednost, i když jsou na hlavní - takže zastavím, řidič na hlavní také, chvíli čekáme, tak se zkusím rozjet, když tu se rozjede i ten druhý, tak zase oba zastavíme,... Je to hrozně nebezpečné.


Při tom, jaký se tu klade důraz na bezpečnost, je s podivem, že ještě loni bylo telefonování za jízdy povoleno (a hojně využíváno). Letos už se to sice nesmí, ale jen v případech "kdy to vyžaduje provoz". Jinými slovy volat můžete, ale nesmíte způsobit nehodu.

Aby toho nebylo málo - to že jste ve Švédsku poznáte na silnici také podle toho, že tu nikdo nedává blinkr. Prostě skoro nikdo neukazuje, ze všeho nejmíň, když přejíždí z pruhu do pruhu na dálnici. Asi tu mají všichni nějakou zvýšenou intuici a dokáží to předvídat. Nebo je to tím, že všichni telefonují a nemají volnou ruku. Myslím, že inženýři z Volva by nad tím měli pouvažovat.

Možná to není náhoda, že právě tady vznikají myšlenky na "autovlak" (kolonu aut řídí první vozidlo) nebo samočinné řízení vozidla podle "navigačního drátu" zabudovaného v silnici. Několik let už se také mluví o tom, že autoškola bude povinná, ale zatím zůstává u slov. Populace tu také rychle stárne (jedna z nejstarších v Evropě) a provoz se tedy přizpůsobuje i starším osobám, například tím, že se neustále snižují rychlosti.

A tím se také vracím k názvu článku - když jsme mluvili s jedním Švédem o pravidlu pravé ruky (už o něm něco málo slyšel), řekl nám: "Já když nevím, tak prostě jedu pomalu." A tím nám vysvětlil, proč se tu téměř každý na silnici courá :-)


Pozn.: Obrázky jsou z mé sbírky SPZ. Viz můj článek Poezie a próza švédských SPZ.