Leden 2012

Pro občanku do banky???

27. ledna 2012 v 14:50 | Janah |  Vejrárna
Po třech letech strávených ve Švédsku jsme pomalu začali postrádat nějaký průkaz, který by potvrdil to, že ve Švédsku skutečně žijeme. Nějakou dobu se to bez švédského občanského průkazu dalo vydržet - jsme občané EU a platí nám zde český pas, řidičský průkaz, a koneckonců i občanský průkaz, ale...
Každý, kdo přijde žít, pracovat do Švédska, dostane od místních úřadů nové rodné číslo, tady se nazývá číslem osobním, a přestože vychází z data narození, liší se od toho našeho posledním čtyřčíslím, a u žen je z něj odstraněna + 50 u měsíce narození (mimochodem, tomu, že mám 51 místo měsíce narození se tady moc divili a musela jsem to znovu a znovu vysvětlovat). Švédské rodné číslo vám přijde poštou, ale získaným dopisem se nikde nemůžete prokazovat.

Poprvé jsme narazili, když jsme si v obchodě chtěli zařídit "samoskenování" nákupu ( více v článku Udělej si sám), tam to bez švédského průkazu nešlo. Obtíže jsme měli i při získávání prodloužené záruky na kolo, s různými soutěžemi v obchodech, ale o pořízení švédského OP definitivně rozhodla nemožnost pořídit si lepší a výhodnější tarif na mobil.



Pozeptali jsme se tedy personálního, jak máme postupovat. Jaké bylo naše překvapení, když nás poslal do banky! Nejdřív jsme to považovali za jazykové nedorozumění, ale trval na svém - "Běžte do banky". S velkou nedůvěrou jsme tedy šli, ale pořád jsme čekali, že někdo vykřikne: "Apríl!", nebo že vypukne v hurónský řehot. Nestalo se, dostali jsme žádost k vyplnění, přiložili fotografie a byli jsme ubezpečeni, že se nám ozvou. Asi za tři týdny jsme dostali dopis od banky, že si pro své občanky máme přijít. Až do vyzvednutí jsem se bála, že nám předají nějaký jiný průkaz, třeba čestného člena střádalů nebo tak něco, ale získali jsme švédské OP, i když pro nás s poněkud netradičním vzhledem - čekali byste, že na občance budete mít logo banky? Takhle podobně naše OP vypadá.


Pak jsme se dozvěděli, že dříve ještě vydávala OP i pošta, pak na nich zase bylo logo pošty. V současné době švédské občanské průkazy vydávají tři instituce: finanční úřad, některé z bank a policie. Každý průkaz vypadá jinak, liší se i občanky jednotlivých bank, věk pro vydání a podobně, ale zapsáni jsme všichni v jednom registru, snad.

Je zajímavé, že ani každý Švéd nemá občanku, většina hodně cestuje, a tak si vystačí s pasem, případně s řidičským průkazem. Situace je kolem identifikačních průkazů značně nepřehledná, možná i proto, že v roce 2009 došlo k výrazným změnám a zásady pro vydávání OP se ještě stále "dolaďují".

Tak až příště půjdete do své banky, tak se tam poptejte, zda by vám nevydali třeba pas!

Ošemetná slova ve švédštině

13. ledna 2012 v 21:16 | Janah
Není ještě tak daleko od Silvestra, jak by se mohlo zdát, a tak jsem se rozhodla napsat zase trošku odlehčenější, rozvernější článek, i když tentokrát nebudu fabulovat, tak jako v článku o SPZ.
Tentokrát se budu držet skutečnosti, jakkoli se vám to nebude zdát.

Seznamování s novým jazykem vždy přináší svá úskalí, a také často také poznání, že stejné slovo nemusí mít stejný význam. Začněme se slůvkem "tak", v češtině tak hojně používaném. Ve švédštině (psáno "tack") toto slovo znamená děkuji (podle kontextu někdy i prosím), pokud nějaký Švéd poslouchá český rozhovor, musí zákonitě dojít k závěru, jaký jsme to my zdvořilý národ - děkujeme si v každé druhé větě. Já tady patřím za slušňáka - podivína, běžně totiž děkuji svému psovi! -"TAK je hodný pejsek! TAK je k noze..."

Pak jsou slova, která vám jaksi váznou v hrdle, ale používat je musíte, protože v daném jazyce znamenají něco jiného. Mezi taková patří slova "kurva" a "ser" . První zde znamená křivku nebo zatáčku (ostatně jako v mnoha další jazycích, nevím proč zrovna nám tohle slovo divně zatočilo) a slůvko "ser" znamená vidím (vidíš, vidíte). Takže vidíte, že použití se rovněž nevyhnu.


Někdy pro vás znalost jiného cizího jazyka může být pomocí, někdy to funguje spíše naopak. V angličtině znamená slovo "swim" plavat. Ve švédštině ovšem "svimma" znamená omdlít. Víc jak půl roku jsem šokovaným Švédům tvrdila, že ráda omdlívám, ale bohužel to nedělám tak často, jak bych chtěla.

S podobnou zkušeností se tu setkáte u nevinného slůvka "kiss". Znáte tu starou hudební skupinu stejného jména, co budila pohoršení? Dnes toto slovo vzbudí pohoršení podruhé, protože, ač v půlce světa znamená "líbat", tady z nějakého nejasného důvodu zmutovalo v "čůrat". Ještě ke všemu se to i stejně vyslovuje. Líbat se tady oproti tomu píše "kyss" a vyslovuje "čys" . Věřte mi, že si vždy dlouho ve slovníku ověřuji než někoho políbím.


A blížíme se k závěru, k slovu nejošemetnějšímu, nebála bych se napsat až zákeřnému. Je jím nenápadné citoslovce "kuk". Protože citoslovce nebývají to první, co se v cizím jazyce učíte, a bez čeho byste se neobešli, rovná se pak použití tohoto slovíčka výbuchu pumy. Slůvko totiž znamená "penis" ale nikoli doslova, spíš jako slůvko začínající v češtině na "č", prostě tu jeho vulgární variantu (doufám, že už jste všichni pochopili, protože už jsem z toho zpocená jak myš, kdyby přece ne, je to slovo hodně podobné slovu "čumák", ale víc už ze mne nedostanete).
Tak se stalo, že ke známým přijela na návštěvu česká babička. Ráno vstala a vyšla se protáhnout na prosluněný balkón, když na vedlejším, zahlédla malé sousedovic dítko. Dítko to bylo milé, a tak se vstřícně usmálo. Babička, jazyka neznalá, chtěla dítě povzbudit a laškovně zakřičela, aby jí bylo slyšet až na druhý balkón - "Kuk, kuk, kuky kuk!" Udiveně pak babička sledovala, jak rozhořčená maminka dítě odtáhla z balkonu. Babička si cosi pomyslela o studených namyšlených Švédech, a co si myslela sousedka o Češích můžeme si teď už snadno domyslet.
Tak vznikají nedorozumění mezi národy!