Prosinec 2011

Obyčejný švédský Štědrý den

23. prosince 2011 v 21:19 | Janah |  Tradice
Když jsem v roce 2009 psala článek Kdo nosí dárky ve Švédsku?, tak jsem ještě ve vánočních tradicích Švédů tápala. Upřímně, trochu tápu dodnes, ale díky lepší jazykové vybavenosti vám dnes mohu popsat Štědrý den, tak jak probíhá v jedné rodině našich přátel.

Ráno 24.12. se na švédské poměry vstává hodně pozdě, asi v devět hodin. V punčochách nad krbem už visí pro děti malé dárečky, které si mohou hned rozbalit, aby nemusely čekat až do pozdního odpoledne. Stromeček už je nastrojený od předešlého dne, a dokonce pod ním už leží některé dárky a celá rodina odhaduje, co by v nich asi tak mohlo být, ale ještě není čas je vybalit.
Všichni se trochu nasnídají, nejí se nic speciálně vánočního, každý si dá, co má rád. Po snídani se začne připravovat oběd a probíhají také přípravy na večerní hody. K obědu se podává něco lehčího, například jenom nějaká polévka. Po obědě se jdou dospělí na chvíli natáhnout, děti se zabaví hrou s novými hračkami. Pokud je hezky, vydají se všichni na procházku.


A je tu čas na voňavou kávu se švédskými perníčky, dospělí si rozproudí krev nějakým kvalitním alkoholem. Pak si někdo z dospělých mužů "náhle vzpomene", že si zapomněl koupit noviny a časopisy a vyrazí si je opatřit. Ve skutečnosti se ale jde převléknout za Tomtena, skřítka. Při cestě nesmí zapomenout "vyjíst" rýžovou kaši, co pro něj byla na prahu domu připravena. Pak tedy do domácnosti vstoupí Tomten, jaká škoda, že ho tatínek zase propásl. Tomten se zeptá, jestli jsou v domě nějaké hodné děti - ano, ano vždycky všechny byly hodné, přikyvují. Tomten tedy z velkého pytle vyjme pro děti hlavní, velké dárky. Chvíli posedí, vypije svařené víno, pohovoří o počasí, a pak se odporoučí s tím, že musí už jít, práce je mnoho, všechny děti snad byly hodné. Po chvíli se vrátí tatínek s den starými novinami, a je politován, že Tomtena nespatřil. Všichni si vybalí své dárky. (Když jsem Švédy informovala, že u nás se dárky vybalují až po večeři, kdy si dědeček dvakrát přidá kostnatého kapra, označili to za mučení dětí od útlého věku.)

Někdy tou dobou začínají v televizi Disneyho kreslené pohádky, zvláště oblíbený a pokaždé znovu vysílaný Kačer Donald (pokud jsem nepopletla překlad). Teprve potom přichází čas na večeři. Tradičně se jí vánoční šunka, většinou potřená speciální hořčicí dle receptu předků a posléze grilovaná, nesmí chybět nějaké ryby, nejčastěji jsou to sledi doma naložení nebo Janssonovo potěšení, což jsou brambory zapečené se sardelemi (kupodivu je to docela dobré).

Po večeři se hrají hry, sleduje televize, a pak se jde do hajan, zítra přijdou na návštěvu příbuzní.
Na půlnoční se už dnes nechodí, kostel navštěvují Švédi buď dopoledne nebo po obědě, liší se to kostel od kostela.


A já vám, všem svým čtenářům, také přeji pohodové a klidné Vánoce. Učiním tak prostřednictvím skupiny ABBA, která sice přeje hezký nový rok, ale na pozadí vánočních švédských pohlednic. God Jul!


Poslední adventní trh

18. prosince 2011 v 22:39 | Janah |  Fotoreportáže
Když píšu poslední trh, míním tím samozřejmě pouze letošní rok. Každou adventní neděli se konal trh a já vám přináším obrázky z toho posledního.

Stejně jako každý rok, se adventní trhy konaly v prostorách skanzenu - ve Wadköpingu.(Povšimněte si stříšek v národních barvách.)

Nesměl chybět tradiční stánek s věnci pro ty, co ho kupují na poslední chvíli nebo snad raději snop obilí do zádveří?

Dětem se líbilo všechno, a byly častými iniciátory nákupu, rodiče prostě neodolali, jak už to tak bývá.

Tady se pro změnu skřítci diví, kolikže stojí peněz!

Jeden ze stánků byl letos starožitný, prodával zboží z dob našich babiček. Bylo zajímavé se po všem podívat, ale mnohé z věcí byly cenově nedostupné. Což mi připomíná - nechcete dobře zpeněžit svoje staré formičky na košíčky a vykrajovátka? (viz levá strana stánku). Přijeďte na příští adventní trhy v Örebru!

4. adventní trh se mimo jiné vyznačoval i nevlídným počasím, nebyla jsem na trhu ani půl hodinky, a už se do mě dala zima - chtělo by to něco teplého na nožky. Vybírat bylo z čeho.

No, a pak už jsem raději práskla do koní a jela domů do tepla na svařáčka, abych se nenastydla.

Vstávání na svatou Lucii

13. prosince 2011 v 14:35 | Janah |  Tradice
Pamatujete si na můj článek z roku 2009 o marném čekání na Lucii? Zoufale jsem tehdy Lucii vyhlížela a hledala po celém městě, od časného odpoledne do pozdních večerních hodin - byla jsem naprosto pomýlená! Možná za to mohl fakt, že jsem ji v prvním roce našeho pobytu viděla zpívat na náměstí v pět hodin odpoledne, ale to byla náhoda rovná záplavám na Sahaře. Všechno špatně! Pokud totiž chcete vidět Lucii s jejím sborem, musíte si naopak přivstat.


To jsem netušila, že totiž ráno na svatou Lucii všichni vstávají brzy. Rodiče malých dětí si s nimi užívají oslavy ve školce od 6! hodin nočních (jsem sova, ráno pro mě začíná kolem deváté), zaměstnanci si svou oslavu užívají od půl sedmé, někde jsou milosrdnější a program zopakují ještě v půl deváté, jako třeba na místní univerzitě. Pro mne to tedy byla jasná volba. Nabrousila jsem si svůj fotoaparát a v nekřesťanských osm hodin jsem vyrazila.


Když jsem dorazila do univerzitní knihovny, Lucie právě přicházela. Svíčky hořely, sbor zpíval, vše bylo na svém místě, včetně mě.


Sbor se krásně rozezpíval a v knihovně se vytvořila atmosféra téměř kostelní.


Každý se zahloubal do sebe, a alespoň na chvíli odhodil za hlavu starosti předvánočního období a všedního dne.


Nechali jsme se unášet slavnostní hudbou.


V ovzduší se nad plaménky svíček chvěla radost a přátelství, láska a možná tam s námi byli i andělé.


Abyste si atmosféru mohli alespoň trochu vychutnat se mnou, nabízím vám k poslechu jednu z písní.