Listopad 2011

Jak je důležité neodhazovat slupku od banánu

30. listopadu 2011 v 21:40 | Janah |  Vejrárna
Jsou věci, které se jeví důležitými jaksi jednoduše, vždy a prvoplánově - je důležité pomáhat druhým a neubližovat jim, je důležité vychovávat děti a podobné věci, které tu nemusím znovu vyjmenovávat, protože je jasně definuje už staré dobré desatero, kterým se víceméně řídíme i my, bezvěrci.

Jsou ale věci, které vám na první pohled tak důležité nepřipadnou, a podstatnými se začnou jevit až z retrospektivy, nebo z pohledu jiného člověka nebo rovnou celé národnosti.

Na sklonku léta se u nás stala nepříjemná věc. Ve domech naproti cosi vyšetřovala policie, přičemž oni, i vlastníci bytů, vysílali pátravé pohledy směrem k nám na balkon. Věšela jsem prádlo a necítila jsem to tou palbou pohledů dvakrát dobře. Policisté cosi vyměřovali, a bedlivě zkoumali omítku dvou balkonů v domech naproti, nacházejících se ve stejném patře. Pak vzali dalekohled a započali pátrat po balkonech našich sousedů, když se dostali k našemu, radši jsem ho opustila. Co se proboha mohlo stát? Vše nasvědčovalo tomu, že událost začíná vyvolávat pozdvižení.



Když jsem pak odpoledne šla se psem dozvěděla jsem se to - někdo střílel po balkonech oněch sousedů, které navštívila policie. Nikdo nikoho neviděl, ale podle úhlů a měření to musel být někdo z našeho domu a podle všeho nejspíš i z našeho patra!
Podlehla jsem lehké panice. A je to tady - budou nás vyšetřovat! Jsme v domě jediní cizinci, pro ostatní, i kvůli jazykové bariéře, tak trošku neprůhlední, ze země, o které si myslí, že na dodržování zákonů dvakrát nedbá. Je to jasné, budou nás vyšetřovat, snad i popotahovat, a i když jsme nevinní a bude to třeba i prokázáno, stín podezření už zůstane... Možná se budeme muset i odstěhovat.

Nebylo mi dobře po těle i po duši, a celé dva dny jsem čekala, kdy u nás zazvoní policie. Třetí den jsme venku narazili na srocení sousedů, samozřejmě, že probírali onu zavrženíhodnou událost. Přizvali nás do kruhu - už je to tu! Budou si to s námi chtít přinejmenším vyříkat, a pak nám naznačí, že nejlepší by bylo se v tichosti odstěhovat...

"Už jste to slyšeli?" zeptali se. Pokývali jsme, že o střílení z lovecké pušky víme. " Víte, ale my ani žádnou zbraň nemáme," snažila jsem se předejít obvinění. " O vás přece nikdo nemluví," přerušili má pracně naučená švédská slovíčka, "my víme kdo to byl! Udělali to vaši sousedi přes chodbu, ten jejich starší kluk." Překvapeně jsme na ně zírali. "No to je přece jasné! To jsou hrozní lidé. Představte si, že jsme jednou viděli toho kluka, jak snědl banán a slupku, frk! , jen tak pohodil na chodník! To musel střílet on!

Z toho plyne hned několik poučení - za prvé - jste sledováni a posuzováni a váženi druhými dnes a denně. Za druhé - vyplatí se chovat slušně a dodržovat pravidla, i když si myslíte, že vás nikdo nevidí. A za třetí nikdy, ale nikdy, neodhazujte ve Švédsku slupku od banánu!

Svátek světla 2011

14. listopadu 2011 v 15:21 | Janah |  Fotoreportáže
I letos se v městském parku konal takový malý protest proti tmě - Svátek světla. Ti z vás, kteří četli můj předchozí článek, jistě už tuší, že jsem si svátek světla nemohla nechat ujít.

Světelnou pyramidu jsme vám už předvedla tady a také v článku z roku 2009, takže aby se vám neokoukala, přináším vám ji letos v trochu netradiční podobě.



V parku letos svítilo přes 1500 svíček, kterým se tady říká "Maršál" a které vydrží svítit šest i více hodin.


Nesměl pochopitelně chybět tradiční světelný tunel v Růžové zahradě...


...a také ohňové koše při vchodu.


Celý park vyhlížel slavnostně a svíčky a pochodně mu propůjčily svatozář.


Aby byla letos slavnost skutečně pohádková, zasnažila se i lampa před vchodem do parku a nakreslila na jinak nudný chodník abstraktní obraz.


Po chodníku jsme vyšli do reálného světa a pospíšili jsme si domů, zapálit naše svíčky a zahřát se svařákem. Doma si budeme dělat slavnost světla častěji, abychom té tmě tady trochu zatli tipec!

Varování: Tyto dny vás mohou i zabít!

2. listopadu 2011 v 16:39 | Janah |  Tady a teď
Spolu s listopadem to přišlo - tmavé dny bez světla. Když je pod mrakem jako teď, je tu ve Švédsku celý den šero, šeré je ráno, šedivé dopoledne, tmavé odpoledne a ve čtyři hodiny sluníčko zaleze. A bude hůř. Ještě minulý týden nám bylo hej, protože sem tam se sluníčko ukázalo, teď už týden nic a na mě padla únava a nicota.


Je to stav do kterého vlastně upadám pravidelně touto dobou - stále se mi chce spát, ráno nemůžu vylézt z postele, což je umocněno tím, že nemusím do práce. Jsem bez energie, nic mě nebaví, nic se mi nechce dělat... Když už něco udělat musím, beru sama na sebe bič hodný otrokářů. A stále se ptám proč? Proč to všechno, k čemu? Proč se tak piplat s nicotnostmi a každodennostmi? Proč vlastně? K čemu do nekonečna opakovat úklid, vaření a praní? Má to vůbec smysl? Proč se mám takhle pinožit? Umím si živě představit, že u slabších jedinců to přeroste v otázky po smyslu života a, v případech nejkrajnějších, i k jeho ukončení.

Skandinávie patří k zemím s nejvyšším počtem sebevražd, a pokud tu člověk zůstane přes zimu, rychle pochopí proč. Někteří tohle období řeší alkoholem, v podstatě téměř u každého dospělého lze vysledovat cosi jako sezónní pití (podzim - zima) - někomu stačí večer pivo nebo sklenička, na někoho dolehne tmavé počasí nejvíc o víkendu, kdy nemusí do práce a skleničky pak nepočítá. Znám lidi, co jsou od pátku do neděle nepoužitelní. Když o tom tak uvažuji, nepoznala jsem ve Švédsku ani jednoho abstinenta, a to navzdory masivní osvětě.


Myslím, že nejnebezpečnější jsou tyhle dny pro lidi, co na ně nejsou zvyklí, proto doporučuji, aby na skandinávských hranicích každý cizinec vyfasoval brožurku s varováním, že tohle období vás může i zabít. Když varují na krabičkách i kuřáky... Možná by to varování mohlo být rovnou na láhvi, kterou byste k tomu dostali, něco jako první pomoc.


A teď mě omluvte, slunce co dnes nevyšlo, už zapadlo - jdu si dát panáka.