Září 2011

Trh v Noře

30. září 2011 v 21:48 | Janah |  Fotoreportáže
Možná se všechny trhy na světě vzájemně trochu podobají, tedy minimálně prodejem nějakého zboží, že? Švédské trhy jsou s těmi našimi v něčem stejné, v něčem zase ne. Neliší se všelijací vyvolávači a prodavači TV produktů, jen mám pocit, že ti švédští jsou se zbožím pozadu, to co u nás bylo "in" před pár lety, prezentují jako žhavou novinku. Na druhou stranu jen ve Švédsku jsem u stánku poprvé platila kartou (30 SEK), a navíc bez takzvané "žehličky", ale poctivě čipem. Také jsem u nás na trhu ještě neviděla prodávat šicí stroje v hodnotě blízké sto tisícům korun.

Když jsem vás minule do Nory zavedla, slíbila jsem vám, že se sem vrátíme na vyhlášené trhy, svůj slib plním, prosím následujte mě.

Tady vám představuji prodavače lepidla, co slepí vše na světě, a ještě trochu víc. Povšimněte si, že vše je vyvedeno v národních barvách, a to včetně mikrofonu, pán je ekologicky zelený.


Že by něco k jídlu?

Kdepak! Jen bio mýdla, ale podle vůně by se člověk snadno spletl.

K mlsání je lepší tohle....


...nebo třeba tohle. Žížalky nejsou jenom sladké, ale například jsou vyrobené z lékořice s chilli, s hot chilli! Žížalky jsou vlastně spíš takové malé hadice, váží i přes 300g.


Na každém trhu si můžete koupit něco vkusného na výzdobu domova, trh v Noře nebyl výjimkou. Zde nabízím trpaslíky na švédský způsob.


Pojďme si spravit chuť něčím vkusnějším, třeba krásnými košíky.


Nebo starým kočárkem, který ale nebyl na prodej, sloužil jen jako upoutávka na starožitnictví.


I tato dáma, která prodávala klobouky, je jak vystřižená za starých časů.


Zato tahle paní mě rychle vrátila do doby moderní, všechno je vzhůru nohama!


Zkrátka trh v Noře se letos zase vydařil. Máme všechno? Nezapomněli jsme něco?


Jo! Domluvit se, že se tu zase za rok sejdeme.

Strömstad - safari a odjezd

5. září 2011 v 16:12 | Janah |  Výlety
Po prospané noci, která kupodivu na takový kemp (viz předchozí článek), byla nezvykle klidná, jsme šli od chatky odevzdat klíče a velmi nás překvapilo, že po nás nikdo chatku nezkontroluje, ba že můžeme klíče klidně vhodit do připravené krabice a v klidu odjet.

Loď na safari byla v přístavu už hodinu před vyplutím, sympatický starší mořský vlk nás srdečně přivítal a my začali vybírat místo. Když byla loď zaplněná německými turisty (nám to tak připadalo, ale byla tam jen jedna rodina, co ale vydala za deset švédských) vypluli jsme a já se odebrala ven na příď, abych náhodou nepodlehla pokušení použít těch pár slov, co z němčiny znám.


Venku byl navíc lepší vzduch a zevnitř nešlo dobře fotit, takže příď byla jasná volba. Safari bylo zaměřené hlavně na lachtany, ty jsme zatím viděla jen jezdit na skluzavce v ZOO, tak jsem byla natěšená, až je uvidím v jejich přirozeném prostředí. Cesta za lachtany byla dlouhá, hodně jsme míjeli majáky, tu staré ....

...tu nové, moderní.

Zprvu jsme se drželi pobřeží, i když to je tak členité, s tolika ostrovy a ostrůvky, že s ním vlastně nikdy neztratíte kontakt.

Vousatý mořský vlk nám začal cestu i oblast popisovat, ale vzhledem k větru, vlnám a mým znalostem jsem z jeho dlouhé řeči pochytila jen málo. Projížděli jsme přírodní rezervací, ale zatím jsme viděli jen všeliké ptactvo,...

...které v těchto místech mělo neobvyklou tendenci se řadit do fronty.

A pak nám bylo řečeno, že už jsme v lachtaní oblasti a musíme být tiše a pozorně hledět. Hleděli jsme hleděli ... a hleděli ...a hleděli a... nic!
Mořský vlk zasakroval, odplivnul si do moře a prohlásil, že je to prekérní situace, protože normálně tu prý bývají desítky, ba co dí, stovky! lachtanů, jen právě teď tu není ani jeden. Nálada na lodi poklesla, děti se začaly nudit, psi výt a já jsem si přestala lámat hlavu s tím, jestli všechny ty lachtany narvu do foťáku.
Mořský vlk to zaregistroval, a navrhnul, že jestli nám nevadí si safari prodloužit asi o hodinu, takže nás vezme ještě jinam. Všichni souhlasili, a tak jsme vyrazili mezi skály.

Všichni jsme viseli přes palubu a v každé vlnce, v každém šplouchnutí, v každém kameni jsme začali vidět lachtany. Loď se nakláněla hned na tu, či onu stranu, podle toho, jestli byl vykřikující fantasta na levoboku nebo na pravoboku. Připadala jsem si jak námořník, co po dlouhé době na moři vyhlíží vytouženou zemi. Po další půlhodině, kdy už jsme všichni propadli depresi a otupělosti, se konečně lachtani objevili. Nebyli jich stovky, ba ani desítky, ale tady je všechny, oba dva, máte v plné kráse a na špatné fotografii. Kvalitu fotografie prosím omluvte, musela jsem kvůli ní riskantně vylézt na bok lodi a nenechat se shodit dětmi, co po mně šplhaly a snažily se mě všemi prostředky svrhnout do moře. Mí první lachtani ve volné přírodě! Tady jsou.

(Nápověda: ty dva hnědé válečky v popředí). Dojatý mořský vlk si oddechl, otřel si své orosené čelo modro-bíle pruhovaným šátkem, a vyrazili jsme na cestu zpět, stejně jako tenhle racek.

Safari se nám ze dvou hodin protáhlo na více než tři, ale všichni jsme byli spokojení, alespoň nějakého toho lachtana jsme viděli, i když to byli asi největší troubové z celého svého společenství, protože před námi nezmizeli v moři, a nebo to možná byli největší exhibicionisté a nebo hluší staříci, kdoví, ale mořský vlk i my jsme měli splněno. Doufám, že někdy příště spatřím ty desítky, ba co dím, stovky lachtanů, musí to být krásný zážitek, když už jen kvůli dvěma jsme prožili extázi.

Na cestě zpět kolem nás proletěl katamarán - místní autobus. Rozhoupal loď, a následná obrovská vlna plácla přes pusu ukřičené turisty, kteří díky tomu konečně zmlkli, už ani to moře to nemohlo vydržet!

Na pohoupaný žaludek jsem si dala lososa v místní restauraci, a protože se počasí začalo rychle zhoršovat, a také kvůli problémům s ubytováním, jsme se rozhodli, že svůj pobyt ve Strömstadu ukončíme. Ale také, že se sem rozhodně ještě vrátíme na trochu delší dobu ( a s dopředu objednaným ubytováním).

Tentokrát jsme se domů vraceli přes Norsko, přes osamělé farmy a statečky, od Osla jsme byli asi padesát kilometrů. Říkali jsme si, jaké to asi je žít takhle daleko od civilizace, od všeho toho ruchu a problémů, a do toho nám cvrkali cvrčci... Bylo brzké ráno, 22.7. a nedaleko nás se právě Breivik připravoval na svou zvrhlou misi, která navždy změnila Skandinávii.




Aktualizováno 13.9. 2011- Ze spolehlivých zdrojů jsem se dozvěděla, že pozorovaní byli tuleni, jelikož se nepohybovali pomocí velkých předních ploutví - jednoduše proto, že je neměli. Lachtany ale v textu ponechávám, vzhledem ke komentářům a vrozené nechuti zasahovat do starších článků.