Únor 2011

Kudy Do Švédska II. - Trajekt

27. února 2011 v 14:13 | Janah
Minule jsme dorazili do Rostocku, a po řádném odpočinku se nalodíme na trajekt.

Trajektů do Švédska jezdí povícero, my jsme jednou vyzkoušeli noční trajekt do Trelleborgu, a už nikdy víc. Trajekt měl jet asi šest hodin, ale měl více než dvouhodinové zpoždění, všechny kajuty byly obsazené, a tak jsme spali na židlích a rozhodně jsme se necítili být spánkem osvěženi, spíš naopak. Nemluvě o tom, kolik ta legrace stála.

Proto jsme začali jezdit trajektem do Dánska, konkrétně do Gedseru. Když přijíždíte k vstupním pokladnám, podívejte se nahoru na cedule, zda jedete na správný trajekt, na správný typ vozu ( je nepříjemné motat se pak mezi kamiony) a správný typ platby ( předplacené karty, platební karty, pokladna s asistencí - tu doporučuji). Ceny za trajekt se v průběhu roku pohybují nahoru a dolů, v rozmezí asi 80-160 Eur za osobní vůz a dvě osoby. Aktuální ceny a rezervace naleznete na Scandlines . Rezervace je rozhodně nutná v době před Vánocemi a v letním období (od poloviny června). Rezervaci (buď na jakýkoliv spoj v určeném datu, nebo levnější, na konkrétní spoj toho dne) lze provést pouze současně se zaplacením jízdenky, následný e-mail je dobré mít vytisklý s sebou.

Před Vánoci se nám stalo, že z důvodu velké nehody u Kodaně jsme nedojeli na trajekt včas, měli jsme rezervaci na určitou dobu, a tak jsme otráveně předpokládali, že budeme muset platit znovu, ale Scadlines se zachovala fér a vzala nás na jinou loď v jiný čas a další peníze po nás nechtěla.

Pak už si jen musíte zapamatovat číslo "lajny", kam se máte zařadit a čekáte na pokyn k nalodění.


Z auta jste na téhle cestě povinní odejít, udělejte to tedy urychleně, než vás všichni předběhnou ve frontě na jídlo/kávu. Všechny věci ( navzdory hlášení) ponechte v autě (zavazadla, pivo a český chleba) a vezměte si s sebou pouze doklady, peníze, osobní věci a manžela/ku. Tady je na místě výstraha nejvyššího stupně! - pokud si budete na palubě dávat obalovaný řízek, dejte si pozor, aby vám ho nepřelili omáčkou!


Na palubě jsou také obchody - specializované většinou na alkohol, čokoládu a parfémy. V kuřárně nabízí Poláci pod rukou cigarety (no, nekupte to!) Celá jízda na tomto trajektu trvá asi hodinu a tři čtvrtě, takže na průzkum budete mít dost času.


Samostatnou kapitolou jsou, hlavně v sezóně, toalety. Až po několika jízdách jsem zjistila, že občas jsou ještě druhé dámské na vyšší palubě a vřele vám doporučuji, zkusit je najít (a vynechat ty za parfumerií) . Loni v létě (alternativní toalety zavřeny) mě velice překvapila rumunská výprava sprotovkyň, které na toaletách zkoušely právě zakoupenou kosmetiku a nenuceně k tomu upíjely kávu a svačily, přičemž jim u nohou šplouchala voda z ucpaného záchoda.

Ale zpátky na palubu. Pokud jste unaveni, zkuste si najít nějaké měkké křeslo (většinou o patro výš než je občerstvení) a chvilku si pospat. Můžete se také samozřejmě kochat výhledem z otevřené paluby, ale na nějaký delší pobyt je většinou příliš větrno.


Naše cesta trajektem se pomalu krátí, a je potřeba jít zpátky do auta. Doufám, že jste si zapamatovali číslo (písmeno) svého východu, i když ani to vám nemusí být nic platné - jednou se nám stalo, že trajekt tak zaplnili, že nebylo možné se, jakýmkoliv východem, dostat k několika vozům, včetně toho našeho. Nakonec jsme to vyřešili tak, že jsme přelezli nákladní vůz naložený auty, skoro jak v té staré reklamě na Spearmint.

Auto nestartujte hned po přiražení k molu, chvíli počkejte, až se trajekt otevře, odsávání zplodin není silnou stránkou podpalubí. Také dávejte pozor, kde všude se vám při vyjíždění motá naváděcí personál, prý se dost často stane, že jim někdo přejede nohu nebo do nich vrazí. Nedávno se jeden z nich bouchl o zrcátko našeho vozu, když dal při navigování ruce prudce dolů.


Pak už se jenom vymotáte z přístavu a cesta na Kodaň je volná. Z přístavu až do cíle cesty dojedeme hned v dalším dílu. A ano, bude i mapa, stručný itinerář a pikantní podrobnosti.

Pozn. Pokud by byl trajekt plně obsazený, existuje ještě alternativní cesta z německého Puttgardenu do dánského Rodby, už jsme ji také museli podniknout, cena za trajekt je nižší, cesta trajektem kratší, ale ujedete navíc asi 200km.

Svátek všech srdcí

19. února 2011 v 20:14 | Janah |  Tradice
Zatímco půlka světa v pondělí 14.2. oslavovala sv. Valentýna, ve Švédsku jsme slavili Den všech srdcí.  Svátek se liší především názvem, vychází sice také z tradice sv. Valentýna, který potajmu oddával dvojice, ale historii má poněkud jinou.


Do Švédska tato oslava pronikla až kolem roku 1960, pod vlivem americké kultury a také z komerčních důvodů. Již dříve se  obchodní dům NK (Nordiska kompaniet) snažil zavést vlastní oslavy tohoto svátku, ale ty se omezily pouze na prodej želé bonbónů ve tvaru srdce.
Také díky těmto cukrovinkám se tady sv.Valentýn nazývá Den všech srdcí.

srdce


Po roce 1990 se svátek začal slavit ve větším rozsahu, a tak jak je zvykem i u nás. Svátek ještě více zkomercializoval (stejně hrozné, jako slovo samo :-)) a výrazně v tomto období stoupá prodej sladkostí, parfémů a květin.

Ve Finsku šli trošku jinou cestou - tento den se u nich nazývá Den přátel  a je hezkým zvykem, že tento den se oslavuje nějakou dobrovolnou prací pro potřebné.

Líbilo by se vám dát oslavám sv. Valentýna jiný  název a obsah? Jaký? Jsem zvědavá na vaše návrhy v komentářích.

Kudy do Švédska?

13. února 2011 v 17:03 | Janah
Poslední dobou se mě hodně lidí ptá, kudy že do toho Švédska jezdíme, a jestli bychom nemohli poradit nějakou vyzkoušenou trasu.

Od doby, kdy jsem psala tento článek už jsme ujeli mnoho kilometrů a postupně jsme trasu dolaďovali.
Protože v ČR bydlíme na trojmezí Čech, Německa a  Polska, tak cesta za hranice není až tak dlouhá, paradoxně jsme s tímto úsekem, tedy k nájezdu na první dálnici, nejvíce experimentovali. Jezdili jsme přes Německo a trávili drahně času kličkováním po silničkách, než jsme dojeli do Bautzenu (Budyšína) a tam se napojili na dálnici. Nebylo by to až tak hrozné, kdyby každou chvíli někde nebyla objížďka, jejíž značení končilo v lesích, a my se pak vynořovali na místech, které ani navigace neznala a slušná slova nepopsala.

na cestě

Teď si do výčtu zemí přes něž jezdíme přidáváme Polsko a na dálnici se připojujeme v Görlitz (resp. Zgorzelci, Zhořelci). Cesta také není ideální, a to kvůli katastrofickému stavu polských silnic, které Poláci opravují pouze značkami snižujícími rychlost a upozorněním na hrboly, což je v jejich podání eufemismus pro mamutí pasti.

V Německu už je nám hej, i když poslední dobou se na dálnici směrem na Drážďany vyrojilo mnoho značek s omezením rychlosti. U Drážďan pak zatočíme nahoru na Berlín a prakticky už celou cestu jedeme rovně za nosem na sever i na Sever.

Německo

V Berlíně se často ocitáme v noci a projíždíme osvětlenými tunely ve společnosti pánů ve fraku a dam ve večerních róbách.  Předjíždíme unavené taxikáře a u S-bahnu rušíme ze spánku  opilce a bezdomovce.  Ať jsme Berlínem projížděli v kteroukoliv dobu, nikdy nebylo v Berlíně ticho a prázdno.

Za Berlínem už naopak v noci klidno je, a moc aut tam za tmy nepotkáte. Bohužel ani benzínových pump, takže vřele doporučuji zkontrolovat si stav nádrže. To platí v obou směrech, na trase  Berlín - Rostock je prostě pump pomálu, ač je to v Německu netypické.
Když jsme měli nové auto a přešli jsme z benzínu na naftu, zakázal mi manžel v Rostocku (po cestě do Čech) natankovat s poukazem na to, že chce vědět jak dlouho nám jedna nádrž nafty vydrží a také proto, aby prý slyšel, jaký zvuk naše auto vydává, když přejde na rezervu.  No, nescházelo mnoho a mohl slyšet jaký zvuk vydávám já, když nám dojde nafta na opuštěné německé dálnici ve dvě ráno!   

Rostock

Tak jsme šťastně dojeli do Rostocku. Jsme asi v půli cesty, je pravděpodobně něco kolem šesté ranní a za chvíli se nalodíme na trajekt. Aby vás ta cesta moc nezmohla, tak si trochu odpočineme a příště vám popíšu cestu trajektem a jízdu přes Dánsko a Švédsko.