Srpen 2010

Račí slavnosti

28. srpna 2010 v 22:56 | Janah |  Fotoreportáže
Trochu mi vrtá hlavou, proč se to jmenuje Račí slavnosti, protože raci si jich ani tak moc neužijí, spíš naopak.

Vše začíná už na jaře, kdy můžete požádat o zařazení do slosování o místo podél řeky, kde budete raky chytat. Žadatelů je několik set, míst několik desítek. Losování se tedy jeví jako dobrý způsob výběru a aspoň si nikdo nemůže stěžovat. Pokud se na vás štěstí usměje, získáte do pronájmu asi deset metrů břehu řeky Svartån.

Vše ale vypukne až první pátek po 20. srpnu, kdy je, po dlouhé době půstu, lovení raků konečně povoleno. K večeru se na břehu řeky sejde celé Örebro. Břeh je celý rozparcelovaný a šťastní výherci si staví přístřešky, rozkládají křesílka a kladou pasti.

(Povšimněte si kolíků vlevo, na nich jsou navázané sítě- pasti.)

altán, kola

Ti co se na ně nedostalo chodí okolo povídají si s ostatními, zjišťují kdo kolik raků už ulovil  a/nebo si uspořádají v přilehlém parku piknik.

piknik

Raky ten den mají na svém jídelníčku všechny slušné restaurace, v každé rodině oblíznou alespoň klepítko. Zde nabízejí Račí talíř - 5raků,chléb a nealko pití za 100SEK.
račí slavnost


Raci se loví do zvláštních sítí- pastí, do kterých se umístí návnada. Co za návnadu slouží jsme se nedozvěděli, často jde o rodinné, střežené tajemství, ale cítili jsme kuřecí maso a někde snad i sýr.??
Tady jedna taková klec je - spolu s jedním úlovkem(vlevo dole), uprostřed je návnada. 

račí klec


Aby tomu ulovenému nebylo smutno, ve žlutém vědru už na něj jeden čekal.Přišlo mi zajímavé, že v nádobách na raky nikdo neměl vodu, byli tam jen tak, na sucho.

raci říční

Tady ti pánové v loďce, to je něco jako račí hlídka nebo račí pohotovost. Veslují po řece sem a tam a  každý si je může zavolat, aby mu pomohli, když se mu zasekne klec, zamotá provázek nebo mu uplave prut, kterým se klec vyndává z vody.

račí hlídka

Lovci se dělí na ty, co ulovené raky na místě lačně snědí a na ty, co si je nechávají na chlubení. Tací většinou snědí koupené raky (většinou čínské provenience)  a s těmi ulovenými se předvádějí (hlavně když jich uloví hodně). Tohle byl ten druhý případ.(Povšimněte si, že děti mají plovoucí vesty- měly je všechny, tady se na bezpečnost myslí stále)

holčičky s rakem

Nebyli bychom ve Švédsku, aby všude nebylo spoustu kol a svíček.
(Svíčky se rozzáří hlavně po setmění, ale to už zase nejsou vidět raci. )

Kola


Na raky čekal se stojickým klidem i Budha.

Budha

Jestli se dočkal těžko říct, ale určitě by ho nejedl a vrátil by je do vody, zrovna tak, jako mnoho těch, co je ten den ulovili.

Rak říční


-------------------------------------------------

Jak jsme jedli raky

Raci se tu prodávají běžně v obchodech v týdnech před slavnostmi, jejich nabídka vrcholí. Nejvíce se prodávají čínské, protože jsou nejlevnější. Dají se samozřejmě koupit i lepší(dražší) nebo místní, ale koupit si raky za 600SEK/ kg, jsme odmítli s tím, že když nevíme jak to chutná zkusíme nejdříve levnější.
Při našich prvních slavnostech nastal problém - co s nimi? Raci byli zmražení a v koprovém nálevu. Na řadu přišel slovník - ale stále se mi nechtělo věřit, že je jen máme nechat rozmrazit a pak konzumovat. Nakonec jsme to riskli, vytáhli jsme raka z nálevu vytrhli ocásek vyndali maso z klepítek, vyškrabali kousíček z hrudi a konec! Víc v něm nebylo, ať jsme ho zkoumali, jak zkoumali. Byli jsme celí opatlaní od nálevu, dva z nás měli zafačované prsty (rozbíjení krunýřů není jen tak a klepeta jsou ostrá :-D), všude kolem se povalovaly račí schránky a papírové ubrousky a kručelo nám v břiše. :-)
Nebyla to nejlepší první zkušenost, ale zkoušíme to každý rok, jsou jídla ke kterým se člověk musí projíst, třeba to přijde, ale zatím stále upřednostňujeme krevety a kraby.

Pokud chcete jíst raky jako praví Švédové, tak si k nim připravte ještě bagetu, majonézu a bílé víno. Nepoužívejte změkčile kleštičky, ale maso vyškrabávejte zásadně račím klepítkem. Dobrou chuť!

Královská rodina v Örebru

22. srpna 2010 v 19:47 | Janah |  Tady a teď
Včera 21.8. 2010 Örebro slavilo. Slavili jsme 200. výročí založení královského rodu Bernadotte, jehož počátky byly více než zajímavé.

V roce 1806 porazila napoleonův maršál Bernadotte Prusy a také Švédy, kteří jim přišli na pomoc. Maršálovo chování k zajatcům je velkorysé, skoro přátelské. To ještě netuší, jak se mu to vyplatí.

Za nedlou poté sešvédské království rozhlíží po novém králi a na koho si nevzpomněli než na maršála, který se tak hezky zachoval k poraženým. Pak už jde vše rychle za sebou  a 21.srpna 1810 se maršál Bernadotte  v Örebru stává švédským králem Karlem XIV.

Ke králi Karlu XIV. se váže jedna pikatní historka - prý měl - vzhledem ke své Jakobínské minulosti na hrudi vytetován nápis. "SMRT KRÁLŮM!"  

Jaké tedy plyne z historie poučení? Chovej se velkoryse i ke svým nepřátelům a nenechávej si nic tetovat na hruď. Amen! :-)

Jak už avízuje nadpis, na oslavy do Örebra přijela celá královská rodina spolu s několika francouzskými příbuznými. Do Örebra všichni přijeli po poledni, ale skutečné oslavy začaly až slavnostní mší v kostele sv. Mikuláše. Dočetla jsem se, že po mši bude král a jeho rodina kynout svým poddaným, a u toho jem nemohla chybět.

Půl hodiny před koncem mše už ale byla obsazena všechna strategicky výhodná (vyvýšená) místa.

davy v Örebru

Šťastni ti, co bydleli poblíž. (Zároveň si povšimněte důkazu, že je to foceno skutečně v Örebru.)

vyhlížení z okna


Někteří z nás zvolili taktiku vyčlenění se z davu, aby na nich spíše spočinuly zraky krále,  tahle dívčina byla skutečně k nepřehlédnutí, alespoň ze zadu.

vlasy v modro žluté

Možná byl mezi námi i budoucí král! (Stačí, když se odnaučí cucat si prsty :-))

dítě s královskou korunou


Pak proběhlo davem vzrušení - "Už jedou! Už jedou!!!"

královský kočár


Pak kolem nás projela královna Silvia s Králem Carlem Gustafem ( jméno Karel se v rodině evidentně nosí i po dvou stoletích)

švédská královna Silvia a král Karl Gustaf


...  v těsném sledu následovala princezna Victoria s  princem Danielem.

princezna Victoria a Daniel

švédská princezna Victoria


Poté, co celá královská rodina zasedla do lóže, aby si vyslechla slavice a následný koncert, byli jsme i my vpuštěni do prostoru za mostem, kde jsme mohli dění sledovat na obřím monitoru.Bylo nám řečeno, že ve chvíli kdy králoská rodina vjela do Örebra, přestalo pršet. Jo, jo králové a princezny vždy rozjasní jinak šedivý den! :-)

monitor s královskou rodinou


Nesměla chybět ani švédská ikona IKEA, ta je vždy všude a nikdy nechybí ani její "jídlo za málo peněz" jak inzerovala ještě před začátkem oslav. 

ikea food (mat)

Oslava v Örebru byla také prvním oficiálním vystoupením prince Daniela na veřejnosti, v rámci královské rodiny. Všichni ho chválili, jak se toho zhostil se ctí, a vtipkovali, že král Karel XIV. také nejdříve ve své funkci  dorazil do Örebra. Danielovi se zjevně chvála líbila.

Daniel a Victoria

Pak jsme ještě vyslechli krále, jak nás má všechny rád, a když spustila opera, zmocnila se některých účastníků únava, možná rozčarování,...

královská oslava

My jsme té únavě úspěšně čelili v místní, slavnostně vyzdobené hospůdce. Jen víc takových oslav!!!

švédský pub

--------------------------------------------------------------------

Jak jsem fotila slavnost

Jak jsem napsala v úvodu, když jsem přišla, všechna dobrá místa k focení už byla obsazena, ale prošla jsem celou ulici a objevila takový ten chránič stromu, vysoký je asi metr a půl, a ve výši asi 30cm od země bylo místo ještě tak asi na jednu nohu (už tam byly tři). Nemohla jsem tam (ani nikdo jiný) stát stále, protože postranní kovové sloupky mi trochu drtily nohu.Manžel navrhoval, ať si vylezu až nahoru, že už tam (na jiném stromě) stojí jedna holčička a ještě ji ochranka nesestřelila. Netroufla jsem si to udělat, přece jenom musím mít ohled na strom, a hlavně - byla bych pro policejní ostřelovače lepší cíl.  A tak, když se ozvalo zvolání - "Jedou", sloupek se i spolu se stromem zhoupl, jak jsme se na něj všichni vyšvihli, vlastně vyšvihly. Dívčina přede mnou ale na chvíli zaváhala, snad se jí vyzula bota nebo co, a už se zpátky na strom nevrátila, slabší články prostě odpadnou. Pak se přiblížil první kočár - foťák nastavený na sériové snímání byl k uzoufání pomalý a královna se dívala někam jinam... Ale povedlo se, alespoň pár jakýs takýs snímků jsem v té pozici zblblého netopýra zvládla.  Po odjezdu kočárů jsme ze stromu opadaly jak přezrálé ovoce a manžel pohrdlivě konstatoval na adresu královské ochranky: "Šakal by zajásal!" (viz film Šakal, o atentátníkovi).

Znovu po schodech pro vrcholné umění

17. srpna 2010 v 21:09 | Janah |  Fotoreportáže
V červnu jsem  pro vás vystoupala po skoro 500 schodech, abych pro vám zprostředkovala výstavu pod širým nebem - Umění na vrcholu

Nedávno jsem se tam vrátila(opět obětavě vyšla/vyfuněla schody) a připravila jsem pro vás nové přírůstky výstavy a exponáty, na které se minule nedostalo.

První je chata v podobě vikigské lodi, uvnitř je celá zahmyzená - je tam spostu brouků z kovu a plastu, kteří lezou po stěnách. Teď tam dokonce nějaký vtipálek poblíž umístil sprej Raid - zabiják hmyzu.

chata- loď


Kousek dál po cestičce je zbrusu nový exponát - Lidé na lavičce. Jsou tak realističtí, že vám až za chvíli dojde, že je něco špatně. Po straně je ponecháno místo, abyste se s usedlíky mohli vyfotit. Tak do toho!(Pán vlevo vyhlíží lepší zítřky, ještě, že je umělý - možná se dočká).

lidé na lavičce


Lidé na lavičce hledí přímo z kopce přes dva kameny z mramoru. Něco jako naše Panna a Baba na Troskách, nebo třeba taky Předtím a Potom :-D ) Nebo zkouška, jestli se protáhnete do hladomorny (viz předchozí článek)

dva kameny


Mezi chatou a kameny jsme ve stráni objevili nový exponát - sluneční pumpu. Hlavice pumpy je napevno přimontována k zemi, tak jsme se nemohli tím sluncem napumpovat. Smysl exponátu nebyl jednoznačný, a tak se nám postaral o živou diskusi, když si každý hájil svůj názor - od plýtvání energií přes vyčerpání zdrojů, až po nesmyslná ekologická řešení.

sluneční pumpa


Po takové výměně názorů vyschne v hrdle, a tak jsme se osvěžili v místní kavárničce s výhledem na kámen (vpravo), tedy rovněž uměním které vzbuzuje otázky.

kavárna


Od kávy (která je ve Švédsku všudypřítomná a dobrá) jsme přehlédli i krajinu pod námi, od minula už trochu dozrála.

krajina pod kopcem


Mezi chatou a hladomornou se objevilo nové asi sedmimetrové dílo, které jsme pracovně nazvali Hromosvod.  Všichni se odmítli  pod ním nechat vyfotit. Nevíte proč?

hromosvod


Minule vzbudil váš zájem kostel. Ještě stále stojí, tak nabízím trochu jiný pohled.

kostel


Poslední součást výstavy  je stavba, o jejímž účelu jsme vedli dlouhé debaty, protože jsme ale nedošli k žádnému uspokojivému závěru, nechám to na vás - k čemu má sloužit, případně co toto umění symbolizuje? (Malá "nápověda"- za každými dvířky jsou malé komůrky). Své názory vyjádřete v diskusi, moc se na ně těším.
stavba

Risebergský klášter

11. srpna 2010 v 22:42 | Janah |  Okolí Örebra
Klášter byl založen někdy kolem 12. století a sídlil v něm ženský řád cisteriánů.  Dnes už z něho tedy moc nezbývá, spíš než klášter je to zřícenina.

klášterní stěna


Zachovaly se z něho jen základy a jedna štítová stěna, ale v době své největší slávy to bylo na švédské poměry skoro malé městečko. Takhle asi nějak vypadalo.

RK Plánek


Hospodařily tu řádové sestry -vykonávaly domácí práce, pěstovaly pro sebe potraviny hlavně fazole a řepu, něco brambor, ale těmi rozmazlovaly jen nemocné jeptišky. Také sázely a sušily léčivé byliny, kterými zásobovaly sebe i okolí, nedílnou součástí jejich dne byly samozřejmě modlitby. 

RK se zvonky

Život v klášteře nebyl v té době jednoduchý, přesto nebyla přijímána každá zájemkyně. Každá jeptiška byla nejdřív prověřena po stránce víry a poté navíc musela (ona nebo její rodina) složit slušný obnos peněz, ty jí pak měly stačit na živobytí do konce života.

Klášter skončil svoji činnost v roce 1546, kdy jej zasáhl blesk a do základů vyhořel. Nikdy už nebyl obnoven a kameny z kláštera byly použity na stavbu nedalekého kostela. Takový je světa běh, šeptají nám dnes klášterní kameny.

RK kameny

Součástí rozsáhlého areálu je dnes i  lesní divadlo.

lesní divadlo

Konají se v něm představení kulturní akce a shromáždění občanů z nedaleké Fjugesty, dočetli jsme se, že se tu každý rok odehrává i předávání vysvědčení ( nejspíš ho nesmí psát inkoustem, co kdyby pršelo - to by se pětkaři radovali! :-))

Zvláštností divadla je, že stojí na soukromém pozemku a všude kolem nás cedule žádaly, abychom to respektovali  a chovali se slušně. Tak se zařídíme podle toho a tiše se vytratíme...

amfiteátr