Červen 2010

Midsommar - svátek letního slunovratu

28. června 2010 v 22:37 | Janah |  Fotoreportáže
Midsommar je svátek slunovratu a slaví se vždy první pátek (a sobotu) po svátku svatého Jana. Je to jeden z nejdůležitějších svátků roku, stejný význam mají už asi jen Vánoce.
Nejčastěji ho Švédi oslaví tím, že započnou svou dlouhou dovolenou, a pokud to není možné, tak alespoň opustí město na prodloužený víkend.

Město je vylidněné a všechny obchody jsou zavřené. Bolestivě jsme to pocítili hlavně první rok pobytu, kdy jsme potřebovali koupit jednu zapomenutou součást naší postele a i Ikea! měla zavřeno. Ikea, která prakticky nikdy nezavírá a otevřeno má i na Vánoce!

V pátek se ale přece jen ten zbytek lidí sejde u Midsommarstång, což je obdoba naší májky. Ta je ozdobena květinami a listy. V Örebru se scházíme ve Wadköpingu (skanzen).

oslava midsommar

Na začátku nám soubor písní a tanců, předvedl místní kroje. Tady páni,

pánské kroje

...tady dáma (spíš selka),

kroj selka

...tady dvojice,

kroj dvojice

...a nakonec tančící dvojice.

tančící dvojice vkroji


Jak už je z předchozí dvojice patrno, nezůstalo jen u předvádění krojů, ale také se tančilo. Soubor předváděl  staré a lidové tance. Pro mě byla překvapením polka - k nepoznání, a mazurka, z níž se nějak Švédům vytratilo okénko úsměv, okénko úsměv :-) 

Některé děti už to trochu nudilo, jako tuhle holčičku.

nudící se holčička

Čekala totiž na to, až si bude moc sama zatančit. Však také na hlavě měla věnec z kvítí (správně by měl být z květin trhaných o svatojanské noci), ten by na hlavě měli mít všichni tanečníci okolo májky, ale nyní ho nosí spíš už jen děti.

mimi s věncem

Pak se konečně holčička a všichni okolo dočkali, byli vyzváni k tanci. Tančilo se v několika kruzích, aby se na všechny dostalo. Tahle dívenka byla krásná a bílé šatečky a květiny na ní jen zářily.

dívenka v bílém

Všechny tanečky předváděly uprostřed kruhu členky souboru, protože některé pohyby byly dost náročné na zapamatování, a také proto, aby si mohl zatančit každý.
Všechno se to dělo pod (při midsommaru) všude přítomnou švédskou vlajkou.

švédská vlajka

Ale všechno má svůj konec. Po tanci si ještě všichni vyfotili své děti pod májkou, a já vám odtajním tváře dívek, co celou akci hudebně doprovázely (žádný playback). Moc jim to slušelo!

hudebnice

Umění na vrcholu

24. června 2010 v 21:57 | Janah |  Fotoreportáže
Konst på hög je vlastně taková slovní hříčka o několika významech. Znamená to umění na vrcholu, ale také vrcholné umění, ale také sbírka umění.

Jak známo cesta k vrcholu není nikdy lehká, a vy to také pocítíte - nahoru k umění vede 200 metrů dlouhé (vysoké) schodiště, které je se svým 427 schody nejdelším dřevěným schodištěm v Evropě (pohled shora dolů - lépe vynikne délka).

schodiště

Na každém schodu je štítek se jménem sponzora a s pořadovým číslem toho kterého schodu (což vám asi tak kolem 212. schodu začne hrozně lézt na nervy, protože máte mžitky před očima, supíte jako mašina,  a to jste teprve v půlce!). Nabízím důkaz o délce schodiště se jmény posledních dvou sponzorů, poslední  427. schod, kdoví proč, očíslován není. Nějací zájemci o sponzoring? :-)

schody 425-7


Když popadnete dech, zrak a sluch po výstupu do schodů, objeví se před vámi Kostel, tak trochu z chytré horákyně - průhledný neprůhledný, prázdný zaplněný, skutečný neskutečný,... Z každého úhlu vypadal jinak.

kostel
Hned kousek za ním po chvíli v hromadě dříví rozpoznáte Tvrz, do které se dá vlézt, což jsem ihned udělala, a pak jsem se vzhledem ke stavu prken modlila, aby totéž nenapadlo pána, co stál poblíž a vážil kolem metráku.

tvrz


Po kostelu a tvrzi přišla na řadu pikantnější část výstavy. Nejdříve mísa, stvořená ze samých ženských ňader...

mísa z naděr

...a hned vedle ní nahá dvojice, vyvedená velmi naturálně. Musel jí sochat muž, protože dle jistých "detailů" u sochy muže usuzuji, že pokud tyto spatří nevinné dívky předtím, než uvidí nahého muže z masa a kostí, budou chudinky v životě šeredně zklamány.

dvojice


Po cestičce jsme došli k Rotundě. O její funci jsme se chvíli dohadovali, než jsme přišli na to, že je to rotunda odtučňovací - tlouštík se pomocí jeřábu spustído rotundy, dokud nevyhubne natolik, aby se protáhnul škvírkou (asi 30cm). Troufám si tvrdit, že je to sice drastický způsob diety, ale zase bude stoprocetně fungovat! :-D

rotunda


Pak jsme se na chvíli ocitli v Egyptě. Kdoví proč jsem si ale vzpomněla na našeho starého jezevčíka.

jezevčíci


Nakonec jsme se  kochali výhledem na kraj, jen nám v něm překážel takový na první pohled nezajímavý exponát, který jsme nazvali trychtýřem.

trychtýř

Ani jsem k němu nechtěla jít blíž, protože  to zavánělo takovým tím průmyslovým uměleckým nesmyslem, ale když už jsem vyšla ty schody... A dobře jsem udělala, vlezla jsem dovnitř a byla jsem unešená!

průhled


Moje fantazie začala pracovat na plné obrátky a fotoaparát se přehříval. Strávila jsem  v trychtýři skoro hodinu a stále nacházela nové a nové záběry. Už dlouho jsem se tak nevyřádila. Fotografové mezi vámi pochopí, ostatní prominou. 


Jako tečku za návštěvou na vrcholu nabízím jednu Nebeskou fotografii z trychtýře. Ani se nám pak nechtělo dolů mezi "obyčejné smrtelníky".

nebeská

Královská svatba podruhé

20. června 2010 v 22:08 | Janah |  Tady a teď
Nejdříve to vypadalo, že Švédi o svatbu nejeví velký zájem (dokonce byly zrušeny speciální svatební vlaky a vypraven byl jen z Göteborgu), ale pokud jste šli včera odpoledne po ulici, začali jste se tam sami bát. Ulice byly prázdné, město jakoby mrtvé a vylidněné - všichni seděli u televize.

Nejspíš u televize popíjeli kafe z hrníčků s portréty Victorie a Daniela, ženy se zasnívaly, muži možná také, ale z jiných důvodů ( proč jen já nedělám ve fitku!).

Všechna města ve Švédsku mimo Stockholm byla velmi zranitelná, protože pochybuji, že tu v Örebru zůstal jeden jediný polista či voják schopný stát na nohou bez opory. Vojáci byli ti, co v hustých řadách překáželi divákům ve výhledu a policisté byli ti, co stáli k lidu čelem, a projíždějící pár tudíž vůbec neviděli, divákům překáželi rovněž.

Na svatbě mě zaujalo několik okamžiků -

-podivné řazení na modrém koberečku vedoucího do Stora Kyrka (Velký kostel). Šli vedle sebe dva páni či pár, a za nimi vpozadí vlála žena, která mnohdy nestála komentátorům ani za zmínku.

- genderová vyváženost, vždy a všude -svatba - biskup a biskupka(sice 1: 3, ale tak vysoko postavenou ženu v církvi mají asi jen jednu)  bodyguardi běžící vedle kočáru - muž a žena, "lokajové" sedící vzadu na kočáru - muž a žena, Jezdci na kočárových koních - muž a žena, ve švédské jízdě a hradní stráži mnoho mužů a mnoho žen.

-šaty princezny mě (a mnoho Švédů) zklamaly, mnohé nadchly svou jednoduchostí. Celá ta svatba se snažila balancovat na tenké hraně mezi královsko-aristokratickým přepychem a lidovstí.

-Danielova matka byla z prostředí celá nesvá ("taktně" bylo připomenuto, že je poštovní úřednice, i když ne na modrém koberci, ale dřív), Danielův otec si slávu užíval a málo scházelo, aby si mnul ruce.

- Daniel je trošku ještě neobroušený diamant (česky buran), když při nasedání do kočáru princezně vůbec nepomohl a navíc na ni (a na nás) vystrčil své pozadí. Abych mu úplně nekřivdila -podržel jí kytku.

- stará aristokracie, a tím myslím dříve narozené, se ještě umí chovat a má v sobě jakousi grácii, která většině mladých aristokratů zcela chybí. Nevím, jedině snad princ Carl Philip, ale tam jsem se moc nesoustředila, protože je to hezký kluk a navíc svobodný, to pak člověk lehce něco přehlédne :-)

- Victoria svého (nyní již) prince miluje a cítí se být šťastná, však to z ní přímo sálá. Dojemné bylo, že Daniela při obřadu přemohlo dojetí a po mužné tváři mu sjela slza(feministky jásaly). Milé a moc dojemné bylo, jak se Victoria snažila, aby Daniel obřad přestál bez úhony, a jak mu stále oddaně hleděla do očí. To už přišlo i dojetí na mě.

Moje nejoblíbenější fotografie ze svatby:
švédská svatba
Tuto fotografii jsem nalezla na Hellomagazine.com   najde tam i další klíčové fotografie ze svatby.

Tak to byla královská svatba z mého pohledu. Pokud si žádáte něco vydatnějšího, obraťte se na Pozitivní noviny nebo opět na Ducii.

Královská svatba

17. června 2010 v 22:03 | Janah |  Tady a teď
Nemůžu se vyhnout tématu, které teď hýbe Švédkem a vyskakuje na mě zpoza všech, i nečekaných rohů - královské svatbě. Čím víc se termín blíží, tím více  se svatbou setkáváme, teď už prakticky na každém kroku.

Jdete nakoupit potraviny? Už na vás jukají speciální jídla a laskominy v podobě Priceznina dortu, Pricezniných sušenek a bonbónů. Pokud nejsou princezniny, tak jsou svatební nebo, ještě lépe, královsko-svatební. (pozn. svatba se řekne bröllop)

svatební bonbóny

Jeden nejmenovaný supermarket šel ještě dál a prodává speciální královskou edici - čokolády, sušenky a dorty, které prý budou mít Victorie a Daniel na své svatbě, ale to není vše, nabízí i repliky Victoriiny výbavy - deky, hrnky s podšálky, sklenky  (vše s dost zvlášním designem) a dušují se, že nevěsta bude mít nemlich to samé, co vy. Takže když koupíte, neprohloupíte!

královské náušnice

Svatebnímu šílenství neuniknete ani v bižuterii - bižu podobná té co má Victorie nebo v podobě královských korun ( těch na hlavu), pro děti aspoň sponku do vlasů s motivem korunek,  v drogerii nabízejí královské mýdlo, na ulici králoskou zmrzlinu.

korunky do vlasů

Pozadu samozřejmě nezůstávají ani média. Televize nás už týdny masírují příběhy princezen, od těch kreslených přes Deník princezny, až po romantické filmy čtvrtého řádu.V den svatby začíná TV přímý přenos v 7.55 a končí až kolem 20 hodin.  Na stáncích je přinejmenším pět časopisů, keré jsou výhradně věnovány svatbě, ostatní alespoň pokaždé přidají o svatbě několik stránek,  nezaostává ani denní tisk. Viděla jsem i  celou knihu. Po svatbě bude hůř.

Téma svatby na mě vyskočilo jako čertík z krabičky i v obchodě pro kutily, v turistickém centru, v lesní chatě a v elektru, zkrátka každý se snaží ze svatby utrhnout, co to jde.

Ale nemyslete si, že vy toho zůstanete plně ušetřeni, od blogerky Ducie, která píše o monarchiích (jejíž blog je zde) vím, že přenos, zřejmě kratší můžete sledovat na ČT24. Takže si, pokud máte zájem, nezapomeňte 19.6. pustit televizi.

časopis s Victorií a Danielem


Pokud vás toto téma zajímá více do hloubky, odkazuji vás právě na Ducii. A nebojte, dám když tak taky vědět, jak to dopadlo :-)

Časné jaro u jezera

7. června 2010 v 19:44 | Janah |  Fotoreportáže
Jen co vysvitnou první paprsky a ohřejí zkřehlé rostlinky, jezero zázračně ožije. Podle toho se vždy v Örebru pozná, že přišlo jaro.


Nejdřív ale musíte projít vstupní branou...
vstupní lávka


... a pak už se můžete kochat.
jezero

Slunce maluje svoje minuatury podél vody.
podběl


Labuť pokouší střípky ledu.
labuť na ledě

Na vodu se vydali i nedočkaví sportovci.
kajaky

Z pohledu na zbytky ledu ještě trochu zebe.
poslední led

Ale racci se už činí a hledají dobroty, kde se dá.
racek přelet


A kačka si trhá podběl na ozdobu mezi pírka.
kachna s podbělem
(pozn. Fotografie vznikly v dubnu).