Duben 2010

Krokusový kopec

23. dubna 2010 v 0:07 | Janah |  Fotoreportáže
Minule jsem vám popisovala evropskou raritu - tisíce odpočívajících labutí.
Dnes se omezím na místní unikát - na Krokusový kopec.


Samozřejmě se tak nejmenuje, to jenom já jsem si ho tak pojmenovala. Hádejte proč?
krokusový kopec

Ale co já vím, třeba mu tak Švédi také říkají, protože jsou na něj patřičně hrdí.  Každé jaro se tu sejde tolik místních s fotoaparáty, že snad neexistuje jeden jediný krokus, který by si nezapózoval.
krokus detail

Když se loni konala soutěž v běhu, jejíž trať vedla okolo Krokusového kopce, nelenili organizátoři kolem krokusů vystavět zábrany, aby snad nebyly květiny v zápalu boje pošlapány.
hodně krokusů


Kopec je z nich vlastně utvořen, jako by byl do krokusů oblečený.
krok kopec


Krokusy jsou v této době také jedinou potravou pro čmeláky. Víte proč je každý čmelák zaprášen pylem od hlavy až k patě?
zapášený čmelák


Protože si tady z nedostatku jiných možností vynalezli techniku, jak z krokusu vydobýt co nejvíc - zavrtají se celí do květu, až jim kouká jen zadeček. Něco takového jsem u jejich českých protějšků nepozorovala.
čmelák

Kromě krokusů tu zatím jiné květy nerozvily, snad jen ladoňky. Asi mi nezbyde, než se krásou krokusů kochat i nadále, jiné květiny se do rozvinutí asi moc nepohrnou - včera nám tady totiž zase začalo sněžit.

Labutě v Tysslingenu

13. dubna 2010 v 22:05 | Janah |  Fotoreportáže
Tysslingen je malá, většinu roku nenápadná vesnice. No, vesnice, klasická švédská vesnice, takže vlastně dva statky se spoustou polí a pastvin kolem. Tahle vesnička je ze svého klidu pravidelně vytržena na jaře, s příletem labutí.


Labutě se zde zastavují na své cestě z Dánska do severního Finska a Ruska. Tysslingen je největší odpočinkové místo labutí v Evropě.

To bílé vpředu je sníh, ale všechny ty bílé tečky v pozadí to už jsou jen a jen labutě.
labutě uv Tysslingenu

V průběhu března a několika dnů na začátku dubna se v Tysslingenu zastaví na odpočinek více jak 8 000 labutí!

hodně labutí

Na labutě se každý rok přijede podívat více jak 40 tisíc návštěvníků z celého světa a je mezi nimi i mnoho fotografů a ornitologů.

diváci a labutě

K vidění jsou tu labutě mladé i labutě - veteráni. Tady se snaží získat pozornost skupinka labutích "puberťáků".

labutí mladíci

Kromě labutí jsou tu k vidění i divoké husy, kachny a racci, ale ti všichni tu mezi labutěmi úplně zaniknou. Zkuste ignorovat krásu labutě v letu.

labuť v letu

O labutě se v Tysslingenu také starají - ošetřují poraněné kusy, kroužkují je a získávají informace od těch už okroužkovaných. Labutě tu také krmí, ty spotřebují až tři tuny krmiva během několika dní.

dvě labutě

Obyvatelé nedalekého Örebra sem během sezóny labutí zavítají i několikrát, ověšeni dalekohledy a fotoaparáty. V tysslingenském divadle (bývalá stodola) od půlky března do půli dubna probíhá Labutí festival. Jsou na něm k vidění výtvarná díla, fotografie a dokonce i divadelní hry, které se nějak vztahují k labutím. Je zvláštní, že je ještě nenapadlo uvést Labutí jezero. Nejspíš to bude proto, že labutě tu odpočívají spíš na poli než na jezeře.

Než se vydají dál, za svým cílem.

letící labutě


Poslední fotohádanku jste vyluštili až příliš rychle, tak trochu přitvrdím:

Co je to?

hádanka
Mám na mysli "to něco" v popředí.


16.4. Hádanka vyluštěna - je to skutečně bludiště, jak říká Jana. Zde je fotka, která to potvrzuje:

rašelinové bludiště

Glad Påsk - Veselé Velikonoce

3. dubna 2010 v 21:26 | Janah
Teď už má každá řádná švédská rodina roští ozdobené barevnými peříčky, nakoupená papírová i slepičí vejce, šátečky pro děti a malé čarodějnice na ozdobu. Zítra to všechno vypukne na plno.

Velikonoční roští ( Švédi se ohradili proti mému pojmenování větvička) se zdobí pírky proto, že dřív  tu o Velikonocích nic nekvetlo a oni si chtěli do domů vnést trochu barev a jara.  

Já jsem na větvičky přidala ještě ptáčky, což místní nedělají.

ptáček na větvi


Dost jsem se podivovala nad množstvím, ale hlavně nad velikostí papírových rozevíracích vajec. I tahle záhada mi byla nakonec osvětlena - do malých se dávají dětem dobrůtky, do velkých se vejdou třeba i boty nebo šatičky pro maminku. Tomu říkám koleda! Hlasuji pro prosazení této krásné tradice i v Česku.
papírová vejce

Názvy velikonočních dnů máme významově někdy stejné, jindy ne. Znají tedy Popelečnou středu, ale Zelený čtvrtek už je Střihový, Utínající (zvonům zvuk).

Velký pátek je kouzelně přejmenován na Dlouhý, protože se o něm nesmělo nic dělat, hlavně nic veselého, hlučného a zábavného. Nesměla se pustit televize, nesměly se hrát hry, bylo zakázáno zpívat. Protože takový den byl k nepřečkání, vznikl z toho Dlouhý pátek. Aby Švédové tuto tradici nemuseli porušovat, mají na to státní svátek, jsou tedy doma celé čtyři dny.

Bílá sobota je Velikonoční předvečer, neděle je Den velikonoční a pondělí pak Další den Velikonoc.


(Pro zasvěcené - tady jsou ti mnou filtovaní/filcovaní/vyrobení zajíčci, celkem jich mám osm)
králíci s primulkou


Svými zajíci jsem sem vlastně vnesla cizí prvek, protože tady zajíčcí symbolem Velikonoc nejsou. Asi je to proto, že se zdaleka ještě nelíhnou. Pro Velikonoce jsou tu typická kuřátka, barevná vejce  (ale tak složitě a umělecky malovaná jako u nás je nečekejte, vedou jen jednoduše obarvená) a čarodějnice. Na beránka a zajíčky zapomeňte.

Čarodějnice si tu o Velikonocích vystavují jako symbol temna, ve všech významech toho slova. S Velikonocemi se totiž končí dlouhé zimní večery, tma,  úzkost a dřív i hlad. Všehna tato působení jsou připisována Ďáblu a temný mocnostem, a Švédové říkají, že v zimním období vládnou ďábelské bytosti, mimo jiné i čarodějnice.

Příchodem Velikonoc, ale jejich vláda končí a malé čarodějnice jsou připomínkou konce jejich kralování a symbolem toho, že letos jsme tohle temné období přežili.

S tím souvisí i to, že děti tu v pondělí chodí koledovat, převlečeny právě za čarodějnice. Neříkají koledy, jen zazvoní a požádají o sladkosti. Samozřejmě nemají ani pomlázku. Koleda je něco jako úplatek čarodějnicím, zato, že už nás nechají na pokoji.

Čarodějničky vypadají asi takhle:

carodejnicka

Na Velikonoce se tu nic zvláštního nepeče, mazanec, beránek ani jidáše jim nic neříkají. Ani nejedí nějaká zvláštní jídla, jen jehněčí si o Velikonocích dají.

Ale abych vás neošidila o recept, podělím se o jeden na jehněčí, který snad není typicky švédský, ale díky použitým přísadám by mohl být. Vymyslel ho Olof, manžel naší učitelky ŠJ a slaví s ním prý velké uspěchy:

Olofovo jehněčí: Maso prošpikujeme česnekem, osolíme opepříme, dáme péct. Asi půl hodiny před dopečením si uvaříme kafe s mlékem a cukrem. Popijeme a dvacet minut před koncem pečení polijeme jehněčí zbytkem naší kávy, tak jak stojí a leží. Dopečeme pokrájíme, servírujeme, prý prsty oblizujeme. 

Glad Påsk!

veslé Velikonoce

Veselé Velikonoce vám všem!

Velikonoční trh

1. dubna 2010 v 20:15 | Janah |  Fotoreportáže
Musím se přiznat, že jsem od trhu čekala víc, hlavně když jsem si přečetla v brožurce, že bude v souladu s tradicemi.  U nás jsou Velikonoce, spolu s Vánocemi, hlavními svátky roku, tady jsou spíš zastávkou v čekání na Midsommar v červnu.

Trh se konal ve skanzenu, ve Wadköpingu. A vše bylo sladěno, jako obvykle, do národních barev.

velikonoční trh

Stánky nejčastěji nabízely něco k snědku, třeba jehněčí klobásy. Pak také nějakou tu velikonoční výzdobu. Napříklat velikonoční roští - to jsou březové větvičky zdobené pírky.

větvičky s pírky

U dalšího stánku jste si mohli zakoupit další švédskou tradiční velikonoční výzdobu - kuřátka, zdobená vejce a čarodějnice.

velikonoční výzdoba

U dalšího cukrová vejce, nebo spíš takové jeskyňky z vajec, hodně uvniř nazdobené a plné kuřátek, slepiček a kytiček. Jak sladké, doslova. :-)

cukrová zdobená vejce

Nebo jste si v místním divadélku mohli vyrobit dekoraci vlastní.

Vytváření dekorací

Všimli jste si, že nikde ani stopy po zajíčcích a beráncích? Ty prý totiž do švédských Velikonoc nepatří. Někdy (zřídka) berou na milost zajíčky, hlavně v té čokoládové podobě, ale beránek je zcela zavržen. Naopak narcisky ke zdejším Velikonocům také patří, tady se po nich přímo jmenují - påsklilja - velikonoční lilie.

narcisy

Cestou z trhu jsem zjistila, že ani ulice Örebra nezůstaly bez výzdoby.

Velikonoční ulice

A  také, že ten ošklivý humus, co býval dříve sněhem, postupně odtává a vydává to, co si tak sobecky v době své nějvětší slávy zabral.

kola ve sněhu

V dalším  chystaném článku popíšu jak, co a proč se dělá, jí a nedělá a nejí o švédských Velikonocích.