Listopad 2009

Kurz máčení svíček

23. listopadu 2009 v 21:40 | Janah |  Fotoreportáže
Když jsem kolem sebe všude viděla krásné svíčky (i tady na blogu), tak jsem se rozhodla, že se přihlásím na kurz máčení svíček a nějakou hezkou a jedinečnou si taky vyrobím.

Pravda, chvíli jsem váhala, protože na kurzy mě měly zavézt dvě anglicky mluvící známé a na kurzech se zase mělo hovořit pouze švédsky, ale nakonec jsem se rozhodla do toho babylonu vstoupit, a nelitovala jsem.

Kurz probíhal ve vesnici kterou tvořil jeden statek. U "naší" budovy rostla několik století stará douglaska, domek sám byl jen o málo mladší. Ve vchodu stojí jedna z mých kolegyň, a když se řádně podíváte, tak vlevo jsou zavěšeny moje výtvory - chladnou před další vrstvou.

Nejdřív jsem je jako ostatní zavěšovala na stojany vevnitř, ale pak se tam udělalo víc teplo a musela jsem na každou novou vrstvu dlouho čekat, protože se svíčka či svícen musí nechat před další vrstvou vychladnout.

Na kurzech nás bylo asi třicet, však se advent kvapem blíží. Nádoby s voskovou směsí neměly šanci si oddychnout.

Někdo si vyráběl obyčejné bílé svíčky (podle množství soudím, že tak roční zásobu) Jiní se pustili do složitějších výtvorů.

Také jsme dostali vánoční oběd, který se skládal z tradiční rýžové kaše (je úplně stejná jako ta naše všední, jen si to mléko lijí ještě i na ni), šafránového koláče a ze švédského chleba s mrkvovou marmeládou. Nesmím zapomenout na silné kafe, bez kterého by snad Švédové nepřežili.

Fotky z občestvení bohužel nemám, jelikož jsme jedli v poměrně stísněných prostorách a připadalo mi neslušné mávat spolustolovníkům fotoaparátem před pusou.

Po "fika"(tak se tady říká svačině nebo občerstvení) jsme se začali pomalu blížit k cíli.

Moje jazykové obavy se nepotvdily, jen jsem pak zase doma skoro neuměla česky. Byla jsem příjemně překvapena, že moje švédština už na pochopení instrukcí stačí (na co ne, to jsem okoukala).

Užila jsem si tvořivou sobotu ve společnosti příjemných lidí, kteří si mě vzájemně předávali se slovy: "To je návštěva až z Čech! To je pro nás pocta!" (hodně jsem se snažila nepoškodit mezinárodní vztahy) a domů jsem si odnesla dva vlastnoručně vyrobené adventní svícny a kroucené svíčky(viz foto níže).Svíčky jsem ještě nezapálila (ani pro vás), čekají na advent.

Příští rok jdu zase, vždyť jsem srdečně zvaná!

Festival světla

12. listopadu 2009 v 0:29 | Janah |  Fotoreportáže
Protože je ve Skandinávii na podzim a v zimě více tmy, než je v Evropě obvyklé, snaží se Švédové proti naprosté tmě všemožně bojovat. (více viz můj článek Světlo je opak tmy).

Jeden z protestů proti naprosté tmě, se konal tuto neděli a nazýval se Festival světla.


Cedule vás vyzývá, abyste se vydali po stopách světla, ale nejdřív jsem si to omylem přeložila jako "jít do světla" a chvíli jsem uvažovala nejedná-li se o nějakou úplně odlišnou výzvu. V den (vlastně spíš večer) jsem se ale hned u vchodu do městského parku přestala bát. Přivítala nás totiž světelná pyramida.

Při vstupu do restaurace vyrostla mezi květinami asi dvoumetrová světelná draperie. Vypadala trochu jako obrovské poupě.

Svíčky vyrůstaly všude kolem nás, ze země, z truhlíků, z květináčů, celý vchod do restaurace jen zářil.


Po dobré kávě jsme se občerstveni vydali po stopách světla do parku.


V dálce jsme zahlédli pohybující se světlo a vydali jsme se za ním. Zjistili jsme, že je to jakýsi žonglér s ohněm, kombinovaný s tanečníkem.

Ale za chvíli bohužel ukončil své vystoupení, a mě zaujala červená záře z podstromů.

Červené světlo propůjčovalo listům vzhled rubínů.V tom jsme zaslechli slabounký zpěv, který se zvláštně prodíral mlhou u jezírka. Vydali jsme za ním. Prošli jsme bránou,...

...a vstoupili z tajemného světa záře zase zpátky do normálního světa s pouličním osvětlením.

Aby ten přechod nebyl tak prudký, zaposlouchali jsme se ještě chvíli do skladeb v podání místního vokálního souboru. Zaposlouchejte se chvíli s námi...


Když jsem šel z hub

4. listopadu 2009 v 12:49 | Janah
"No, ne?!", podivila jsem se, když jsem v knihkupectví spatřila švédský atlas hub, tak třeba to s tím jejich houbařením nebude tak hrozné. Ale bylo.

Atlas byl kapesní - a to doslova. Měl asi jen dvacet stran (počítaje v to desky), pět stran zabíralo upozornění, jak jsou neznámé houby nebezpečné, a jak si musí dávat pozor, na dalších pěti stranách byly vyfocené druhy lišek ( překvapilo mě, že je jich tolik, já znám asi tři) a na zbytku byly vyfocené ty neznámé potenciálně nebezpečné houby- jako třeba křemeňák, kozák a různé druhy hřibů. Několikrát bylo zdůrazněno, že si je lze splést s hřibem satanem. Na poslední straně jsou popsány příznaky otravy, a co se má v tom případě dělat (kupodivu volat lékaře). No, pokud by mi jako Švédovi zbyl alespoň zbytek soudnosti, tak celý atlas zahodím a radši budu dál sbírat jen to co znám - lišky.



Lišky jsou totiž jediné houby, co Švédi sbírají. Když s nimi mluvíte, tak vám ještě budou tvrdit, že sbírají hřiby, ale většinou jen vědí, že to je další jedlá houba, ale sami ji raději moc nezkoušejí (rozumím tomu, viz atlas). Takže jistě chápete jaké tušené obzory se tu průměrnému českému houbaři otevírají. My bereme vše.


Moji první zkušenost se sběrem hub ve Švédsku nemůžu popsat jinak než "utržená ze řetězu". Původně to vlastně měla být jen procházka lesem, ale nějak se to zvrtlo. Po prvotním nadšení (asi po cca 10 kilech hub) jsme si zakázali sbírat houby mimo lesní cestu, ale i tak jsme nasbírali další papírovou tašku z Ikea! Obávám se, že chvílemi jsem byla duševně zcela mimo a zažívala cosi jako svaté vytržení - o hřiby jsme doslova zakopávali!

Poučeni jsme příště zavedli přísné limity - houby je možno sbírat jen z lesní pěšiny ( minimálně jedna noha na ní musí spočívat, jen při vyjímečné houbě lze zažádat o vyjímku), houby musí být bezvadné, mladé a pokud se jeden druh "přemnoží" je nutno ho vyřadit. Přesto jsme doma čistili houby přes tři hodiny...

Občas jsme se v lese potkali se Švédy (mimochodem taky se tu na odlehlých místech zdraví), kteří hleděli poněkud vyděšeně na křemenáče a kozáky v našem košíku. Někteří se snámi pokoušeli zapříst řeč, a vysvětlit nám, že jediné pravé houby jsou lišky, jiní si dělali starosti s tím, jestli TY houby určitě dobře známe. Ujistili jsme je, že ano, a že jsou to mnohem lepší houby než lišky, na což se tvářili značně pochybovačně, ale vám nemusím nic vykládat, že?

Po několika výpravách jsme zjistili, že tu rostou i velmi vzácné houby, v Čechách se už nevyskytující( včetně hřibovitých) Také jsem tu poprvé od svého dětství zase spatřila bedlu jedlou velikou jak slunečník. Také se tu bez problémů dají sbírat ocťáci (malé hříbky k naložení). Samozřejmě, že tu rostou i houby, které v Čechách nenajdete, ale většinu jich přece jen známe.



Pro Čechy je Švédsko houbařský ráj. Zatímco v Čechách mi příjde přiléhavé označení "hledání hub", tak ve Švédsku by se velmi dobře vyjímalo "sklízení hub"(dědeček tomu říkal chodit na houby s kosou). Jestliže někdo tvrdí, že se na Čechy dívali divně kvůli jejich plným košíkům, tak se domnívám, že se spíš Švédové podivovali nad obsahem než nad množstvím. Několikrát jsme totiž viděli jak vlečou z lesa tašky plné lišek. Hub je tu totiž dost pro všechny. Zatím. Po zveřejnění tohoto článku už to není tak jisté.



Čtěte příště: O prasečí chřipce ve Švédsku. Může se jezerní příšera nakazit prasečí chřipkou?