Červenec 2009

Nakupování II.

20. července 2009 v 21:57 | Janah
Zatímco minule jsem se věnovala nakupování potravin čtěte zde. Dnes se zaměřím na všechno ostatní zboží - pro domácnost, elektro, počítače,...

A zase si, jako u potravin, musím postěžovat na úzký sortiment. Například v prodejně kuchyňských spotřebičů najdete 3 sporáky, 2 myčky, 2 mikrovlnky a nějakou tu lednici a mrazák. Vše se to vejde na rozlohu asi tak panelákového pokoje.

Nějaké zboží lze ještě doobjednat podle katalogu, těmi jsou místní prodejny proslulé.Tyto obchody tisknou každý rok dva až čtyři obsáhlé katalogy, které pak zdarma rozdávají zákazníkům. No asi to taky trochu leze do peněz, ale nemusí řešit problémy se skladem a stačí jim jeden centrální, neplatí tak vysoké nájemné, protože jim postačí malý obchůdek.


Pro zákazníky už to tak skvělé není, zboží ze skladu chodí náladově, někdy něco potřebujete nebo chcete ten den, v tu chvíli, ale místo toho třeba týden čekáte. Tak proč chodit do prodejny a zboží si rovnou a rychleji neobjednat na internetu? Ale tradiční obchody přetrvávají, statistiky prodejů přes internet nelámají rekordy. Nechápu. Navíc tady na internetu máte stejná práva jako v kamenném obchodě, a na rozdíl od Česka jsou dodržována.

A že to nejsou práva lecjaká! Nejvíc nás zaujaly reklamace. Reklamovat tady můžete cokoli, kdykoli, ale jen jeden rok od nákupu(vyjma jídla samozřejmě). Byli jsme poučeni (a velmi překvapeni), že tu lze reklamovat počítač poté, co jste si vy sami vylili kávu na klávesnici, jogurt, který máte týden doma a on vám zplesnivěl, boty, které vám rozkousal váš vlastní pes, sražené nebo obarvené šaty při praní atd. atd.

Ne, že bychom to nějak hojně využívali, jen nám praskla umělohmotná poklička na skleněný pekáč a šlo to jak na drátkách-"Chcete vyměnit celé zboží nebo jenom víko, chcete vrátit peníze?" Nic z toho nebyl problém, přestože jsme neměli originální balení a pekáč už byl použitý. Za pět minut jsme byli z obchodu venku s novým pekáčem a novým záručním listem. V Čechách jsem nic podobného nezažila. Prý je to proto, že konkurence je veliká a obchodníci se musí snažit- dohadování se zákazníkem jim nestojí za to, aby ho ztratili. Nemohli by to nějak naznačit českým obchodníkům a firmám!!!!???

A co vy? Jaké máte zkušenosti s reklamací zboží u nás a ve světě? Zažili jste už nějakou podobně pohodovou reklamaci? Podělte se se o své zkušenosti v komentářích pod článkem.

Téma nakupování je tak široké, že se k němu ještě zcela jistě vrátím.



Čtěte příště: Nákupy máme za sebou, ale co služby, jak ve Švédsku fungují či nefungují? A co Amálka, místní jezerní příšera, dočká se, když jí v zimě zamrzne potrubí?







Poslední zvonění na švédský způsob

2. července 2009 v 23:41 | Janah |  Fotoreportáže
A je tu začátek prázdnin, tedy v Čechách, tady mají děti prázdniny od 15.6. do 15.8. Mají ten termín zjevně promyšlený a odzkoušený, protože loni, jakmile se děti vrátily do škloních lavic, začalo podzimní počasí.

Tyto termíny ovšem neplatí u těch starších. Letos jsme tu navíc začátkem června zažili něco, co bych nejspíš přirovnala k našemu "Poslednímu zvonění" maturantů. Trochu jiné "Poslední zvonění".

Začne to tím, že den před dnem s velkým "D" rodina maturanta vyzdobí vchod do domu, balkon nebo okno.



Den "D" se pak odehrává na nákladních vozech, tedy hlavně na nich.

Jako vozidlo ale může posloužit i normální osobní vůz, motorka, rikša... nebo třeba traktor!


Na každém vyzdobeném vozidle je napsán název třídy, vyvěšena hesla a legrácky. Každý maturant je oblečen v tmavším obleku s bílou košilí, maturantka má na sobě bílé šaty a oba mají na hlavě bílou kšiltovku, jejíž podšívka je vyvedena v národních barvách, tedy ve žluté a modré. Na takřka námořní kšiltovce má každý maturant vytištěné své křesní jméno a rok maturity, tedy něco jako naše šerpa.

Tabla tu v naší podobě také neznají, mají každý svoje individuální "tablo" s fotografií z mládí :-)

Podívanou si samozřejmě nenechají ujít příbuzní a zvědavci jako my, takže ulici, kterou několikrát za sebu vozidla projedou, lemují davy lidí.


Nevíc si to samozřejmě užívají hlavní aktéři podívané. Posilují se slabými alkoholickými nápoji, skandují hesla, kluci pokřikují po hezkých dívkách. Lidé z davu jim házejí květiny a dárečky.

Převládají ovšem opět národní barvy. Dárečky, většinou plyšové hračky a talismany, jsou přivázány na modrožluté stužce, aby si ji obdarovaný mohl zavěsit na krk a neztratil ji. Některé třídy si s sebou na voze vezou osoního DJ a tančí tak divoce, že je div, že se s nimi korba nepřevrhne.


A takhle to vypadá, když konečně maturant stane na zemi. Ověšen dárečky, ruce plné květin, úplně vykřičený (a někteří i lehce podnapilí), ale šťastný čeká na své rodiče. Většinou ho ještě čeká dobré jídlo a oslava s příbuznými.


Pomalu utichne křik, hudba a všechen ryk. Do ulic zasypaných květinami, plyšáky a krepovým papírem za chvíli vyjedou úklidové vozy. Ještě odjede poslední kabriolet, a zase za rok si to můžeme zopakovat.