Duben 2009

Koupím já si ... potraviny

23. dubna 2009 v 20:56 | Janah
Nakupování kdekoli v Evropě by neměl být problém, tedy za předpokladu, že máte peníze. Ale, nějaká malá "ale", se ve Švédsku také najdou.


První co nás zaujalo, byl užší sortiment v potravinových obchodech. Nejdříve jsme si mysleli, že je to způsobeno velikostí, nebo spíš "malostí", okolních prodejen, ale jak jsme se začali rozkoukávat a nacházet různá nákupní střediska, zjistili jsme, že je to jev jaksi obecný.


Jedna značka tvarohu, dvě různé úrovně tučnosti, dvě příchutě, šmytec. Několik málo druhů džusů a limonád - do nedávna jsem si tu nemohla koupit svůj oblíbený Ice Tea, teď už sice ano, ale jen jedné značky. Šunku rozlišují jen na vařenou a uzenou a je téměř nemožné ji koupit vcelku a tak dál a tak dál.







Jediné, čeho je dostatečné množství a druhů jsou ryby a rybí výrobky, včetně poměrně levného kaviáru. Ale nejen kaviárem je člověk živ, že? Jako přílohu asi, soudíc podle nabídky obchodů, Švédi nejčastěji používají brambory v různých variantách, ale český bramborák ani bramborový salát neznají. Brambor a bramborových příloh je na trhu rovněž dostatek, na druhém místě pomyslného žebříčku příloh se nachází těstoviny a posléze rýže.


Samostatnou kapitolou je chleba. Předčasně jsme si libovali v široké nabídce a zatracovali jsme Belgii (naše předchozí působiště), kde jsme se živili převážně bagetami. Po prvním ochutnání, na pohled s Českem identického chleba, jsme se zhrozili byl sladký!!! Ale to nic, utěšovali jsme se špatným výběrem, příště si koupíme jiný, nesladký. Ale zkrátím to - všechny chleby ve Švédsku, včetně toho, co má tu drzost se jmenovat ČESKÝ, jsou S L A D K É!! Takže jsme skončili na toustovém chlebu, bagetách a dvou typech celozrnného předraženého chleba, na kterém je výrazně uvedeno, že není přislazen ( zlatá Belgie). Samozřejmě, že je sladká i strouhanka, protože se vyrábí - hádejte z čeho? Naše první řízky ve Švédsku proto chutnaly jako hlavní chod s moučníkem v jednom.


Sladší než u nás jsou také sterilované okurky a řepa, jiná zavařovaná zelenina tu moc nefrčí, jen snad kukuřice a hrášek. Pokud chceme něco jiného, zachrání nás občas zahraniční koutek a polská čalamáda a kysané zelí. Ještě si tu Petr jednou koupil svůj oblíbený sterilovaný česnek s čili, ale čekalo ho nemilé překvapení, když zjistil, že nálev obsahuje nemalé množství medu. Takže si kromě piva z Čech vozíme i jiné plechovky.


S masem je to dost podobné - ne, naštěstí není sladké, ale sortiment je jiný, než jsme zvyklí a svá oblíbená játra tu koupím, tak jednou za kvartál. Rovněž Švédy podezírám, že zařadili krůty na seznam ohrožených zvířat, protože s krůtím masem, či s výrobky z něho, se tu setkáte jen velmi zřídka. Zase je potřeba říct, že hovězí maso není potřeba vařit tři hodiny a další tři hodiny kousat, jak se často stává v Čechách, a lze ho velmi dobře použít i na minutky, dokonce i podřadnější druhy.


Zmrazená zelenina tu také zdaleka nedosahuje v Čechách obvyklé šíře a hlavně zeleninu na svíčkovou si teď taky vozíme z domova. Vzhledem k výše řečenému - umíte si představit, jak se tváří celník na obsah kufru našeho auta, když jedeme z Čech? Ještě v tom kufru celník nalezne mák, protože ten tu prodávají jen v pidibalení jako koření, a co moje šišky s mákem a buchty?


Když už jsme u sladkého, se slzou v oku vzpomínám an čokoládové dorty v Belgii, na drobenkové německé koláče, na české buchty a ovocné dorty. Tady nic takového není, jediné co si lze dát ke kafi v kavárně (cukrárny tu nejsou!) je tvarohový koláč, když mám štěstí, tak je i s jahodami. Dorty, tak jak je známe tu nemají. Jedinou výjimkou je zmrazený německý dort ve dvou variantách, jinak nic. Kavárny nabízejí pouze vafle, koláče z plundrového těsta nebo švédské koláče, nízké kulaté a šíleně sladké. Většinu jsem okusila a poté zavrhla.






Ve známý sortiment jsem zadoufala, když jsem objevila Lidel, jedinou nám známou značku zde na trhu, ale bohužel se nabídka zcela přizpůsobila Švédsku. Sem tam se tam něco objeví, ale málo, velmi málo. Jsem zvědavá jaký sortiment bude mít v Čechách COOP - zde velmi rozšířený, ale sladký chleba si asi v jeho prodejnách nekoupíte, ne že by bylo o co stát.


Teď to asi vypadá, že jsme absolutně neadaptabilní rozmazlení jedinci, ale je pravda, že nám různé lahůdky z domova chybí čím dál míň. Některé si přivezeme, některé si užíváme doma (loupák se smetánkem, Petr sádlo se škvarky), na některé vzpomínky vyblednou. Nelze si však zvyknout na přeslazené výrobky - nechápu, že každý Švéd nad čtyřicet nemá cukrovku, mně by na to tady stačilo pár let. Sladké jsou tu totiž i neobvyklé potraviny - například mé oblíbené rybí saláty nebo masové paštiky. Švédové si navíc dost bezstarostně sladí nápoje, obzvlášť svoji oblíbenou kávu.


Nějak jsem z toho psaní vyhládlo, jdu si udělat něco k jídlu, a pak si dám výbornou brazilskou kávu, a věřte mi, že si ji neosladím o trochu víc. Když tak o tom přemýšlím - nemá Karel Gott nějaké švédské předky?



Čtěte příště: Vše o švédské televizi, co nevíte a bojíte se zeptat. Co sleduje v TV Amálka, jezerní příšera?