Prosinec 2008

Ty, ty, ty, ty to budeš platiti

20. prosince 2008 v 17:19 | Janah
Ve Švédsku jsou některé věci kolem placení a peněz stejné jako u nás, a některé úplně odlišné.

Stejně jako u nás, se ve Švédsku platí korunami (byť švédskými= SEK) a stejně jako u nás se k nim nelze dostat nijak snadno :-). I ve Švédsku mají na bankovkách významné osobnosti - spisovatelku, operní zpěvačku a státníky.

Rozdíly začínají u mincí - mají je pouze v hodnotách 1 koruna, 5 a 10 korun. Mají také poměrně neoblíbený padesátník(50 öre), který Švédové dost často nechávají pokladní. Bankovky mají hodnotu 20,50,100,500 a 1000 korun.

Mince mají nelogickou velikost - pětikoruna je mnohem větší než desetikoruna, v důsledku čehož jsem nevinnou prodavačku jahod obvinila z toho, že mi nevrátila správně. U nás řada mincí roste spolu s hodnotou. Ve Švédsku nikoli.

Na obrázku je vidět rozdíl mezi pětikorunou a desetikorunou:





Jinak, jako všude v Evropě, je normální platit kartou, a narozdíl od Čech se nikdo netváří kysele, i když se kartou platí i menší částky, přestože bankomaty jsou na každém rohu.Platební karty tu ovšem vydávají pouze dospělým, protože se používají v automatech, ke kterým by podle Švédů neměly mít přístup děti a mladiství, tedy například automaty na prezervativy, na žiletky(?) apod. Tyto věci normálně volně v obchodě nekoupíte, i v supermarketu stojí v drogerii automat na platební kartu.

Platby kartou u pokladny provádíte téměř vždy sami, nikdo vám kartu nevezme z ruky, obsloužíte se sami. Dost často je možné zaplatit kartou, jen co pokladní začne markovat - s kartou dávno v peněžence potvrdíte na konci nákupu pouze částku. U nás se častěji potvrzuje částka před transakcí, tedy před zadáním PINu. Je zvláštní, že transakci potvrzujete stisknutím klávesy "KLAR", což mně jako znalkyni jazyků ( :-)) hodně mátlo, myslela jsem, že to znamená něco jako "clear", tedy čistý, tedy jsem to chápala jako ukončení transakce.

Pokud platíte kartou bez čipu, nebo nevlastní-li obchod odpovídající terminál, vždy po vás budou žádat občanku, i kdybyste platili směšnou částku.



Přístup ke kartám je ve Švédsku celkově přísnější a opatrnější.Z vlastní zkušenosti vím, že jestliže 3x zadáte špatný PIN, karta je nevratně zablokována a banka vám pošle novou kartu s novým PINem, který si již jistě dobře zapamatujete. Na druhou stranu i případný zloděj má jen tři pokusy, a konec.

V obchodech s potravinami a v občerstveních se, zřejmě z hygienických důvodů, platí pomocí přístroje, kterému říkám tobogan. Aby pokladní nesahala na mince, vhazujete je do takového trychtýře, který je pohltí, pokladní posléze potvrdí částku, a případný rozdíl vám vypadne dole v násypce, kde si je vyberete. Taky to docela uspíší provoz, protože pokladní pracně neodpočítává drobné, které má vrátit. Přístroj to provede za ni.

Na švédský systém placení se dá velmi rychle zvyknout, nyní mám zase problémy s placením v Čechách - přetahuji se s pokladní o platební kartu, nejsem zvyklá, že na provedení platby se čeká a čeká...
a na nedůtklivé pohledy prodavaček a někdy i ostatních zákazníků, když chci zaplatit kartou částku nepřesahující 200 korun, nedej bože 100 Kč. Ale jen ať si zvykají, jde to jinde , půjde to i u nás.


Příště čtěte: Až po Vánocích, takže vám všem přeji krásné svátky.

Jaké svátky slaví Švédi v prosinci? Jak je slaví? Co jedí na Vánoce? Pečou cukroví? A co Amálka- jezerní příšera- dává si na Vánoce smaženého kapra?

Světlo je opak tmy

8. prosince 2008 v 22:13 | Janah
Světlo je opakem tmy. Ale co šero? Je to menší tma a nebo menší světlo? Stačí mi k životu jen trochu světla, hodně šera a kus tmy?

Takové otázky jsem si kladla, než jsem se sem přestěhovala. Moje úvahy byly ve větší míře vyprovokovány dotazy typu:"Jak budeš ve Švédsku zvládat tu tmu v zimě? Nezblázníš se z toho?" Pak se ukázalo, jak už to tak bývá, že všechno je jinak.

Do Švédska jsme se přistěhovali těsně před letním slunovratem, tedy před midsommardagen. Tady se to slaví jako velký svátek, srovnatelný snad jenom s Vánocemi. Život v zemi se úplně zastaví už den před svátkem a vzpamatovávají se z něho ještě dva dny po něm. Z toho jsem usoudila, že světlo a sluníčko je pro Švédy důležité a vzácné, a začala jsem se bát toho, co přijde v zimě.

Zatím jsem si užívala takzvaných bílých nocí, které ale pro mne osobně byly velkým zklamáním, protože nebyly bílé, ale šeré. Je pravda, že když jsem si šla o půl dvanácté v noci do knihovny vybrat knihu, přečetla jsem všechny tituly bez rozsvěcení. Ale rozhodně mi světlo v noci nebránilo usnout, jak jsem si původně představovala.
Bílá noc je vlastně způsobena tím, že slunce úplně nezapadne. Respektive zapadne, ale určitou dobu po západu ještě zůstane zbytkové světlo, které je ve Švédsku vystřídáno světlem počínajícího východu slunce. Jednoduše řečeno, slunce vlasně přes léto nikdy zcela nezapadne.
Vypadá to asi takhle:



S tím se pojí ještě jedna věc. Už od začátku léta jsem byla celá nesvá, protože mozek mi signalizoval jiné roční období, ale přičítala jsem to bílým nocím. Pak jsem ale zjistila, že slunce tu v létě svítí pod jiným úhlem než v Čechách, asi tak jako u nás na podzim. Slunce prostě nevystoupí tak vysoko nad horizont jako u nás, ale ani tak "hluboko" nezapadne. Prostě se celý den ochomítá kolem horizontu.


Podzim pak přišel docela rychle, už v srpnu, asi proto tady končí prázniny v jeho půlce. Řekla bych, že vše je tu asi o měsíc dřív ( uvidíme, jestli to tak zafunguje i na jaře).
Světla pak začalo docela rychle ubývat. Takže teď, téměř v půli prosince, zapadá slunce po třetí hodině odpolední a vychází až po osmé hodině ranní. ( Švédsko je ve stejném časovém pásmu jako ČR.)


O moc horší to už asi nebude, protože 13.12. tu slaví Svátek světel (svátek sv.Lucie) a o ní se u nás praví, že: "Lucie noci upije". Tak jsem zvědavá jestli popíjí i tady (doufám, že tma má méně než 3,5 % alkoholu, jinak tu má Lucie vážný problém a bude muset do Systembolagetu :-) ). Ale pokud tady Lucie noci neupije, přichází před Vánocemi zimní slunovrat, a pak by mělo být světla každým dnem o něco více.


Švédové se navíc snaží tmu všelijak zmírnit, takže tu všude svítí pouliční osvětlení, doplněné svíčkami a světly v oknech. Nyní samozřejmě i vánočními světly, na které si zde velmi potrpí.



Svíčky jsou tu oblíbeným prodejním artiklem a koupíte je téměř všude, třeba i v některých obchodech s oblečením. Zrovna tak světla a světýlka, která používají celoročně, ne jenom před Vánoci. Jen se samozřejmě mění motivy, nikdo v létě nesvítí sněhulákem.


Ve Švédsku přetrvává tradice rozsvěcování lampy v okně. Původně se dávaly do oken svíčky nebo petrolejky, aby pocestný za nečasu našel cestu do úkrytu. Dnes si všichni dávají do oken lampičky, a to i v paneláku. Ve městech se už původní důvod rozsvěcování vytratil, ale přetrvává prý na odlehlých místech, a kdybyste tam za sněhové bouře zabušili na dveře, rádi vám poskytnou přístřeší. ( Nevím, vyzkoušeno nemám a k sousedům, přestože mají lampu v okně, teď raději zvonit nepůjdu :-))



Život ve tmě zatím snáším lépe, než jsem si myslela. Upadla jsem sice do zimního spánku, ale to se mi stávalo každoročně i v ČR. Rozdíl mezi nejdelšími nocemi u nás a tady není zase tak velký, jak se z Čech zdá. Rozhodně to zvládám lépe než kamarádka z Jihoafrické republiky, tu upřímně lituji.
Ve městě se navíc kvůli množství osvětlení tma snáší lépe než někde na samotě u lesa, kde jediným světlem je svit v očích lišky, co vám dává dobrou noc.

No, a zatím jsem se z toho ani nezbláznila, pokud se tak už nestalo, a já nesetrvávám v blažené nevědomosti...




Čtěte příště: Mají Švédi nadité peněženky? Je velká mince větší? Návod jak platit a jak ne. Má Amálka (místní překřtěná jezerní příšera) důvěru ve švédské banky, nebo si schovává poklad pod hladinou a ještě pod kameňom?

Zamyky, zamyky na čtyři kolíky

7. prosince 2008 v 22:44 | Janah(napsáno 26.11.2008)
Švédi mají k zamykání, pro nás pro Čechy, poněkud zvláštní vztah. Nejsou prý tak daleko doby, kdy jako na Islandu nezamykali své domovy vůbec a dodnes je to ještě trochu znát.

Když jsme se nastěhovali do našeho nového bytu ve Švédsku utrpěli jsme mírný šok - v bytě se nešlo zamknout, respektive zamknout a nechat klíče v zámku, protože na nás z vnitřní strany dveří koukalo tohle:




Tedy jenom klička, třeba jako na wc. Z druhé strany se odemyká klíčem, ale z vnitřní nikoli.

Moc nás neuklidnilo ani to, že druhý den si byt odemkli dělníci, co nám montovali skla na balkon. Polooblečená jsem běžela do ložnice, zatímco se omlouvali, že jim nikdo neřekl, že už v bytě budeme. Tak jsme měli zjistit, že náhradní klíče jsou u správce domu.

Jistě má tohle zařízení i své výhody - pokud budu ležet v mrtvičném záchvatu na podlaze v kuchyni, rychlá lékařská pomoc se ke mně bez problémů dostane. Zrovna tak když praskne v mojí nepřítomnosti vodovodní potrubí, není problém ho opravit a zamezit tak větším škodám. Nicméně my bychom asi dali přednost vyraženým dveřím.

Také jsme se domnívali, že událost s dělníky byla ojedinělá, protože byt byl ještě prázdný, tak proto jim tedy správce poskytl klíče. Bohužel to byla další věc, ve které jsme se mýlili.
Když jsme na chvíli odjížděli do Čech, přišlo nám upozornění, že cosi budou montovat v koupelnách. Co přesně to bude jsme ve švédštině neporozuměli, zato jsme jasně pochopili, že pokud nebudeme přítomni, bude nám to namontováno i tak! Když jsme se snažili protestovat, aby se v našem zařízeném bytě pohybovali opraváři bez naší přítomnosti, vyvolali jsme tím u Švédů veliký údiv - Co nám na tom vadí? Měli bychom být rádi, že u toho nemusíme být. Budeme prostě pryč a vrátíme se do opravené koupelny. Co s tím máme za problém? Naše vysvětlování o ochraně soukromí a o strachu z neznámých dělníků v našem bytě očividně nechápali. Ve Švédsku je to běžná praxe.
Když jsme přijeli zpátky, měli jsme kryty na koupelnovém topení a na podlaze v předsíni byl papír, že toho a toho dne, ten a tento dělník provedli montáž v obou koupelnách. Podpis.

Po těchto zkušenostech mi dlouho trvalo si na život bez zámku zvyknout. ( Bez hradu to jde, ale co bez zámku :-)) Pořád jsem měla pocit, že pokud nevyskočím na první zazvonění u dveří, tak někdo vejde dovnitř. Měla jsem strach, že dělníci si udělají kopii klíče a někdy v noci, když jsem sama, se přikradou. Když po mě některý z dělníků hodil očkem, už jsem si přestavovala, jak se mě snaží znásilnit po odchodu manžela do práce. Ano, přiznávám byla jsem trochu paranoidní, ale jenom na švédské poměry, na české už myslím tolik ne.

Po několika měsících, kdy se mé černé obavy nenaplnily, jsem se trochu uklidnila - už nechodím otevírat na první zazvonění ( ale na druhé :-) ). Už jsem si zvykla, že to tady tak bez problémů funguje - zatím. Většina dělníků totiž není místní, ale z chudších států Evropy, je jen otázka, kdo se komu přizpůsobí...


Ale stejně, není nad to se pořádně hezky česky zamknout!



Příště čtěte: Kdy je v zimě tma? Je někdy v létě tma? A co světlo? Co dělá za tmy Amálka- místní jezerní příšera?

Nechoď dcero na jezero...

7. prosince 2008 v 22:39 | Janah(napsáno 18.11.2008) |  Fotoreportáže
Pokud by se tím švédská dívka řídila důsledně, nemohla by chudák vytáhnout paty z domu - ve Švédsku je celkem přes 90 tisíc jezer, a to nemluvím o nějakých loužích, ty se nepočítají.

jezero Hjälmaren

Jezero u kterého bydlíme se jmenuje Hjälmaren, a je to čtvrté největší jezero ve Švédsku. Samotné jezero je 58km dlouhé a 18km široké. Nejvíc nás překvapila průměrná "hloubka" jezera je to pouhých 6 metrů. Chudák jezerní příšerka Amálka(=český překlad Åmmelången) musí být asi hodně placatá. Nejhlubší místo je 20m pod hladinou. Takže je to vlastně taková trošku větší kaluž.

jezero Hjälmaren 2

Na jezeře je mnoho ostrovů, největší z je Vinön,na který se jezdí na výlety. Nebo si na něj můžete zajet půjčenou nebo vlastní lodí, lodní doprava je na Hjälmarenu hodně rozšířená. Víked na lodi je pro Švéda asi totéž, jako pro Čecha pobyt na chatě.

chata- loď

Lodí se dá z Örebra dojet až do Baltského moře. Je to možné díky Hjälmarenskému kanálu, který je nejstarším vodním dílem ve Švédsku. Dal ho v roce 1639 vybudovat král Gustav II. Adolf. Kanál je dlouhý 13km a úroveň hladiny je regulována v Örebru.

U Örebra se v celé oblasti kolem jezera rozprostírá přírodní park.
V celém parku je zakázáno rozdělávat oheň, což je jinak hojně využíváno, tak aby snad občané neutrpěli ve svých právech, jsou místa k rozdělávání ohně určená, udržovaná a vždy u nich najdete dostatek suchého dřeva a mnohdy i grilovací mřížku. Teď v listopadu začali dřevo balit do nepromokavých pytlů.



V rezervaci žije mnoho chráněných i obyčejných zvířat, samozřejmě, že nejvíce jsou zastoupeni ptáci.
Na podzim se sem slétavájí divoké husy, ale ty brzy jezero opustí. Kdo tady naopak zůstává přes zimu jsou labutě.

labuť v trávě

Volavky se tu a tam objeví a zase rychle zmizí z dohledu, jsou dost plaché a na tenhle snímek jsem čekala hodinu, a to jsem měla štěstí.

volavka

Do parku kupodivu můžete i se svým psem, ale musí být celou dobu na vodítku - někteří psi proto, aby nelovili, někteří, jako ten náš (čivava), proto, aby nebyli uloveni.

racek


Rezervace je oblíbeným místem pro vycházky, cyklistiku, běhání a jiné sporty. Když se udělá jen trochu hezky je odpoledne u jezera půl Örebra.

cesta přes jezero

Mnozí lidé si sem přinášejí jídlo na piknik a využijí připravené stoly a ohniště. Někdy přijdou jen s prutem, a právě ulovenou rybu si hned na místě opečou a snědí. Hodně lidí sem ke stolečkům chodí pracovat. To se to tu potom hemží netebooky, knihami a sešity, viděla jsem tu cvičit klavíristu na na namalovanou klávesnici, cosi tu zkoušela i nějaká tanečnice - prostě je tu veselo. Pokud je hezky a teplo, tak se zábava protáhne i dlouho do noci.

noc u jezera

Jezero je zdrojem inspirace pro malíře a fotografy(jak vidno). Doknce tu prý žije jeden fotograf, který se prý jen focením jezera a jeho okolí živí. Asi se tím dá uživit docela dobře, protože ateliér, a snad i byt, má na místním zámku.

Taky často fotím jezero, takže až se budu stěhovat, dám vědět. :-)

Čtěte příště: Zamykají se Švédi? Kdo má ode všeho klíče? A co Amálka (jezerní příšera), odemkne nám svoje tajemství?

Není Švéd jako Čech

7. prosince 2008 v 22:35 | Janah(napsáno 5.11.2008)
Není Švéd jako Čech, jednoznačně platí. Co už tak úplně neplatí je, že není Švéd jako Švéd. Ba naopak, snahou většiny Švédů je, aby Švéd byl jako Švéd. Snaha o to, nikde nevyčuhovat a nevybočovat je tu zjevná.

Začíná to oblečením - nepříliš nápadné barvy, nepříliš nápadité střihy, nepříliš odhalující. Dokud jsem to netušila, udivovalo mě, že ve mně Švédové ihned odhalili cizinku - aby ne, v mém jasně červeném saku s výstřihem!

Pokračuje to hlasovým projevem - kromě dětí tu nikdo není na veřejnosti hlučný. Než by na sebe volali, raději běží, aby tu "svoji" osobu dostihli. I puberťáci jsou tu oproti našim utlumenější, a pokud ne, okamžitě je stíhají rozhořčené pohledy kolemjdoucích, případně jim domlouvá policie. Vrcholem neslušnosti je tu hlasitě kohokoli osočovat na veřejnosti nebo mu snad proboha nadávat. Naše učitelka švédštiny se sem přistěhovala z Mauritia, a kvůli nějakému omylu jí začal soused na chodbě domu nadávat - do měsíce ho ostatní partaje vyštípaly a musel se odstěhovat.

Jediné, co tady hlasitě zní, jsou zvonky na kolech. Nikdo na vás nikdy nezavolá: "Pozóor!", ale zazvoní na zvonek, a to ještě když už není vyhnutí, doslova. Zpočátku mi to navozovalo stavy blízké mrtvici, když v tom klídku zaznělo:"Crrrrr!!", ale už si zvykám.

Švédská snaha nevybočovat má i své záporné stránky - nikdo se nedokáže bránit, když mu někdo omezuje jeho práva nebo když někdo páchá na veřejnosti (tiché) nepřístojnosti. Pod naším bakonem máme fontánu a v létě k ní pravidelně přicházel asi dvanáctiletý kluk "hrát si" - nabíral plnými hrstmi hlínu a házel ji do fontánky, kterou tím pokaždé beznadějně ucpal. Zmítala mnou bezmocnost, protože jsem uměla švédsky jenom pozdravit nebo poděkovat, ale už jsem uviděla přicházející manželský pár: "počkej ty spratku, ty ti zatnou tipec", pomyslela jsem si a nestačila se divit, když šokovaní manželé pouze prošli kolem, ačkoliv se jim jednání mladíka zjevně nepozdávalo. Jindy své hrátky vykonával za tichého nesouhlasu zahradníků, kteří po něm pak fontánku vždycky čistili!

Snaha nevybočovat také komplikuje jednání o více lidech, protože sejdou-li se protichůdné názory, nelze je většinou řešit jednoduchým kompromisem, což je ale cílem jakéhoko-li švédského jednání a vyjednávání. Hlavní je nikoho se nedotknout, nikomu neříct na jeho návrh přímé "ne". V důsledku toho se jednání často vlečou a konce nemají, nebo Švédi doufají, že to za ně "rozsekne" nějaký "nevychovaný" cizinec.

Švédové se prostě snaží, aby všichni měli všeho stejně, a ve všem stejné podmínky. Historicky to prý vychází z dob Vikingů (kupodivu nikoli ze socialismu), kdy se jedlo z jednoho hrnce a všichni si hlídali, aby se každý najedl a měl dost, zároveň ne však víc než ty ostatní.

No, my v Česku jsme taky dlouho jedli z jednoho hrnce, jenom někteří měli ten hrnec trošku větší než ostatní. Zaplať pánbů, že je to za námi, a že se nestydíme za to, že ten náš hrnec je s kytičkami a ČERVENÝ.



Čtěte příště: Je jezero Hjälmaren poloviční moře? Kolik je švédských jezer? A co jezerní příšera Åmmelången(dále jako Amálka),nevyčuhuje a je tichá a průměrná?

Var bor ni? No přece v Örebru!

7. prosince 2008 v 22:22 | Janah (napsáno 29.10.2008)
Örebro je sedmé největší město ve Švédsku. Leží v jeho střední části, na pomezí průmyslové a zemědělské oblasti, nebo jak to bylo dříve - na pomezí hornické a zemědělské oblasti.


Přirozeným středem města je zámek- Örebro slott ze 14.století. My bychom ho spíš tipovali na hrad, ale je to zámek. Původně to totiž byla tvrz, která do zámku tak nějak dorostla. Zámek vybudovali Vasovci na ostrůvku řeky Svårtan. Proslavil se především tím, že v něm zasedal říšský sněm, protože z odlehlého Örebra prý tak snadno neunikaly informace z jednání. Je tedy s podivem, že tu nezasedá vláda dodnes. Obvzláště ta česká.




Z mostu u zámku lze zahlédnout vodárenskou věž Svampen, na kterou jsou místní hrozně hrdí, protože se princi Faisalovi ze Saudské Arábie zalíbila natolik, že si ji okopíroval a postavil ve svém rodném Riádu. My bychom po něm spíš žádali autorské poplatky.


Co už více stojí za zmínku, je nádherný městský park o rozloze několika hektarů, jehož součástí je i skanzen Wadköping (čti vadšépink). Do Wadköpingu byly přeneseny staré dřevěné domky a dvorce z okolí. Nejstarší z domů pochází ze 16.století a přenocoval v něm sám král Karel IX.




Za zmínku snad ještě stojí náměstí Stortorget (dlouhé jak Lovosice) s kostelem sv. Mikuláše (Sankt Nikolai kyrka) a se sochou lidového hrdiny z 15. století, kterého občas rádi oblékají náštěvníci nočních klubů. Takže už jsme ho spatřili s mnoha vlajkami kolem krku místo šály, ale nikdy to nebyla švédská. Českou ještě neměl - v nočním klubu jsme tu ještě nebyli.


Ve městě je ještě lékařská univerzita s nemocnicí, a také technická univerzita, která spolupracuje s českými školami, a dokonce přímo s libereckou vysokou školou. Takže je možné, že se tu courá ještě další Liberečák a baví se naším otevřeným hovorem, protože si myslíme, že nám tu nikdo nerozumí.




Čtěte příště: Jací jsou Švédi? Čím se liší? A čím ne? Jsou studení, zmrzlí,vřelí nebo teplí? A zasedala Åmmelången(místní jezerní příšera) v říšském sněmu?



Gde Proboha Su? aneb trochu zeměpisu

7. prosince 2008 v 22:07 | Janah(napsáno 20.10.2008
Při troše dobré vůle a důvěře v naše školství, předpokládám, že Češi vědí, kde leží Švédsko. (Na mapě je to tam nahoře, takže na severu.) Viz obrázek:



My bydlíme v oblasti středního Švédska, na stejné zeměpisné šířce jako je Stockholm a na stejné délce jako je Liberec, odkud pocházíme. Město se jmenuje Örebro a má asi 120tis. obyvatel, i když nevím, kde všichni ti lidé jsou, protože tu bývá rušno asi jako v Kolíně na náměstí, v neděli, a navíc v pravé poledne. Nic proti Kolínu.



Městem protéká řeka Svartan, a na východě se rozprostírá jezero Hjälmaren, které je kanálem spojeno se Stockoholmem, a tudíž i s Baltickým mořem. V zimě, když jezero zamrzne, toho prý využívají bruslaři a za příznivého větru během jednoho dne, dobruslí až do Stockholmu (cca 200km).



Do Stockholmu je to tedy zmiňovaných 200km, do Osla (Norsko) je to asi 330 km a domů do Liberce je to něco přes 1250 km, 5 kafí, 1 bratwurst, 1 řízek na lodi a 100% agonie ( přes Dánsko a s dvěma trajekty).





Čtěte příště: Jak jsme se tu vlastně ocitli? A co tu děláme? Jací jsou Švédi? A co na to místní jezerní příšera?