Rukověť návštěvníka švédského lesa I.

Středa v 20:21 | Janah
Hned v úvodu si vyjasněme jednu věc - zapomeňte na to, co vás učili ve škole nebo ve skautu. Pokud tady půjdete do lesa v maskáčovém oblečení a budete se chovat tiše a nenápadně, abyste mohli v klidu pozorovat zvířátka, tak se vám taky může stát, že se budete dívat medvědovi do očí sakra z blízka a selfíčko s ním si rozhodně nestihnete udělat.

Pokud se ve Švédsku nacházíte poprvé, a hrozně vás láká naštívit místní divoký les, tak vám doporučuji něco, co jsem pojmenovala "les pro začátečníky". Jsou to vlastně turistické okruhy lesem, občas špatně značené (takže se nemusíte bát, že si neužijete žádné dobrodrůžo) a informaci o tom, kde se nacházejí naleznete v turistických informacích nebo na webu příslušné oblasti.


Vzhledem k tomu, že to nejsou takové ty horské dálnice, co se bohužel rozmáhají u nás, doporučuji alespoň pro tentorát sundat z nohou žabky, tričko bez ramínek nechat doma a vzít si sebou mobil. I když jdete do lesa pro švédská batolata, poučte se před tím, jak na medvěda (viz můj článek zde) a jiná zvířátka, jejichž blízké setkání by mohlo být také vaše poslední.

Obecně se doporučuje obléknout do lesa výrazné oblečení, což je důležité hlavně na podzim, v době honů (pokud ovšem nemáte sebevražedné sklony). Pokud jdete do lesa na borůvky nebo morušky, tak si s sebou vezměte přehrávač nebo rádio a pořádně to osolte - švédští medvědi jsou známí tím, že nesnášejí diskotéky, takže se vám vyhnou. Pokud nemáte rádio doporučuje se například zpívat - to by třeba v mém případě fungovalo na jedničku, jelikož jsem svůj kdysi školený hlas nepoužila již patnáct let, a jen při mém zpěvu "Happy birthday..." zalézají hosti pod stůl, dorty se bortí a psi z celého dalekého okolí se snaží obšlehnout ty zajímavé zvuky. Ovšem klidně postačí povedete-li dostatečně hlučný rozhovor, takže doporučuji se dobře pohádat, zabijete dvě mouchy jednou ranou.


A propos borůvky. V Česku se pořád vedou učené debaty na téma vlochyně/borůvky. O tom, že jsou vlochyně údajně nejedlé a případně i halucinogenní, jsem se dozvěděla, až když jsem jich pozřela nemalé množství a použila je nejen pro vlastní potřebu. Já, moje rodina, ani moje čivava jsme žádnými příznaky otravy nebo těžkého žaludku netrpěli, a halucinace se taky nedostavily (takže ani nemá cenu to trhat :-) ). Když jsem se pak ptala Švédů, jestli je vlochyně jedovatá nebo halucinogenní, koukali na mě o čem že to mluvím, prý borůvka jako borůvka. Vzhledem k tomu, že tu dost experimentují s houbičkami, tak jim docela věřím.


Takže si napište do Lesních zápisníčků - poprvé jít do lesa pro začátečníky, obléknout se výrazně a hlučit a hlučit.
Za úkol máte naučit se, jak na medvěda (vlka, kance, soba), a ne abyste běželi do lesa hledat vlochyně.

Příště budeme pokračovat.
 

Tradiční trh v Mullhyttanu

26. července 2016 v 22:21 | Janah |  Fotoreportáže
Slovo "tradiční" v nadpisu neoznačuje jen roční opakování trhu, ale také jeho podstatu - trh tradičních řemesel. A nejen to, do malého městečka Mullhyttan se sjedou k tomu dni i veterány, prodává se domácí a bio potraviny z farem, z podia zazpívají zpěváci písně let minulých,... Prostě takové moderní retro.

Fotoreportáž začnu i skončím jedním parádním vozidlem. Tohle sice moc veterán není, ale tenhle "domeček na kolečkách" budil velkou pozornost. Retra se dočkáte v závěru článku, a to v podobě super Porsche! Ale teď se pojťte kochat!



Vše co se dá v Mullhyttanu dělat, se dozvíte z téhle inspirativní cedule. Autorem Allan från Mullhyttan.



Mlýn běžel naplno, mele se tu výborná mouka v bio kvalitě, navíc je naprosto čerstvá, často je umletá před pár minutami, protože místní mouka je docela vyhledávaná. Já sama si vždycky přivezu pár kilo do zásoby. Ta vůně!



A z čerstvé mullhyttanské mouky se tu hned peče i skvělý plochý chleba. Normálně kupovaný z obchodu ho nemusím, ale tenhle je skutečná delikatesa, a nikdy ho člověk nekoupí dost.



Tyhle fotografie musím trochu vysvětlit. Ten obrázek vlevo, to je automatická štípačka, nikoli pila, i když to funguje na stejném typu pohonu, jako i u nás rozšířené cirkulárky (viz Na samotě u lesa). Tady se ke kotouči přikládá dřevo z boku, na disku jsou v pravidelných rozestupech umístěny výčnělky, jakési "sekery", co následně prkno rozštípnou. Pracovat bych s tím moc nechtěla, protože udržet to dřevo ve chvíli rozštípnutí bylo docela náročné a myslím, že pán měl druhý den pěkně namožené ruce.
Na foto vpravo je soustružník, co obráběl na stařičkém stroji špalíky s takovým krásným soustředěním a láskou, až mi bylo líto, že s odchodem této generace nejspíš tahle řemeslná zručnost zmizí v nenávratnu. Jaká škoda.



No a nakonec to slíbené Porsche!



Věděli jste, že tahle značky vyrábí i traktory? Mně to tedy nějak uniklo, i když je Porsche liberecký rodák, jako já. Pozvánka na vyjížďku nabušeným červeným Porsche tímto získává zcela nový rozměr! Ode dneška se vždycky ještě musíte zeptat: "A myslíš to nízké sportovní AUTO, jo? "

Když je nouze nejvyšší...

27. května 2016 v 18:16 | Janah |  Facebookové echo
Znáte to, jste v cizím městě, a najednou se vám hrozně chce, no..., vite co... Co si pak počít?!
U nás v Örebru teď stačí otevřít si v mobilu aplikaci Airpnp. Je to podobná aplikace jako Airbnb, která zprostředkovává ubytování, ale tahle aplikace vám pronajímá jen (soukromou) koupelnu, a to na podstatně kratší dobu. Samozřejmě za poplatek, který se liší toaleta od toalety, výší poplatku si si určuje majitel.




Otázka na víkend zní - využili byste tuto aplikaci? A v jakém případě?
A taky naopak, byli byste ochotní pronajmout svou koupelnu někomu cizímu? A za jakých podmínek?

Další články


Kam dál

Reklama