Kapitán

25. ledna 2017 v 16:24 | Janah |  Vejrárna
Tak se stalo, že našemu známému v Česku, urazil nějaký "ohleduplný" řidič boční zrcátko. Následně se zjistilo, že koupit takové zrcátko, nebude až taková legrace, jelikož je to kousek vskutku originální a netypický. A v tuto chvíli napadlo našeho známého obrátit se na nás, neb auto vyrábí nejmenovaná švédská automobilka (nebudu Volvu dělat reklamu zadarmo!).

Strávila jsem na tom večer, jelikož zrcátko mělo navíc i specifikaci cenovou, ale nakonec se mi podařilo jedno takové objevit, a dokonce blízko nás, tak jsme se rozhodli pro něj přímo zajet.

Už samotný objekt nás zaujal - něco jako tři garáže vcelku, obklopené ojetými a bouranými auty ze všech stran. A všude led. Na budově nápis, že nám auto sešrotují bez poplatku (děkujeme nechceme). Uvnitř dva pracovníci, jeden důchodce s handsfree na hlavě a psem u nohy, a mladší, který tu fungoval jako prodavač/podavač. Ten nám také sdělil, že zrcátko mají, ale dosud se nachází na bouraném autě. Odvětili jsme, že tedy počkáme a zacouvali někam mezi autobaterie a výfuky, zatímco podavač zmizel někde na dvoře.

Když se vrátil, zeptal se ho starší, kdo to bude dělat? Ale prý: "Lars a Kapitán." "Hergot, když jsou na tom dva, to bude cvrkot," otočila jsem se na manžela. "Pokud si ovšem nebudou překážet," poznamenal lakonicky manžel (to je celý on). Mezitím dorazil další zákazník a dožadoval se karburátoru (či čeho). Mladík odběhl a staršímu hlásil, že se toho ujmul Mike, a Kapitán mu pomáhá. Po chvíli Mike přišel a předal tu divnou věc, ať už to bylo cokoliv, zákazníkovi, ten sotva zaplatil, a už se objevil nový žadatel o náhradní díl. Podavač/prodavač se vrátil, a hádejte - zase na tom dělal ten výkonný chlapík jménem Kapitán. Zjevně se tady bez něj nic nepohne a je duší podniku - naše úcta k němu začala vzrůstat. Navíc je evidentní, že jakmile odešel od "našeho" Larse, začal to Lars flákat, jelikož zrcátko pořád nikde. Ten samý dojem patrně získal i starší z mužů, a vyslal mladšího podívat se, kde to vázne. "Lars už jde," hlásil. "Řekni taky Kapitánovi," doporučil starší. "Je to docela dost unikátní díl," otočil se na nás a stáhnul si handsfree s mikrofonem frajersky dolů na krk, "víte, to?" "Áha, tak proto přijde Kapitán," pomyslela jsem si, a v duchu se mi vybavila vysoká autoritativní mužská postava a obvyklá spojení, jako - kapitán národního mužstva, kapitán lodi, kapitán průmyslu,...




...a pak přišel Lars a za ním - kocour!
Nebyl to ledajaký kocour - vypadal, jako když právě posnídal naši čivavu, a když plavně vyskočil na pult, co mi dosahoval k hrudi, pult to rozhodně pocítil. Pes u nohou staršího muže se vmáčkl hlouběji pod stůl. Ale pořád jsem nemohla uvěřit svým očím a s nadějí vyhlížela ke dveřím, když Lars řekl: "Uhni Kapitáne, ať to mám kam položit!" Kapitán si nejdřív s Larsem vyjasnil, kdo to tu vede (jasně že on), a pak mi blahosklonně nabídl svůj hřbet k pohlazení. Poté pozoroval celou naši debatu, souhlasně mhouřil oči, když Lars popisoval v čem je zrcátko unikátní, a že ač použito, je v bezvadném stavu. Ostřížím zrakem pohlédl na moji platební kartu (asi je-li pravá), a přísahám, že nepatrně zavrtěl hlavou a protočil oči, když jsem kartu poprvé nevložila správně. Když jsme za oboustranného přání hezkého dne odcházeli, Kapitán nás zdvořile doprovázel až k autu (anebo se jen chtěl ujistit, že už konečně vypadneme z jeho pozemku).
Inu Kapitán!
 

Ukradené přání

19. prosince 2016 v 17:07 | Janah
Ke konci minulého týdne kdosi za temné noci odcizil 4 000! vánočních pohlednic. Všechno to byly pohlednice, co měly být doručeny nám, obyvatelům Örebra. Pachatel neznámý. Rozruch veliký, protože Švédi si na pohlednice velmi potrpí (čtěte zde).

Na socálních skupinách poprask, stovky zděšených a nenávistných komentářů. Na odeslání nových pohlednic času málo. Na Facebooku vznikla skupina, která chce vymáhat po poště odškodné za vzniklou škodu i újmu. Na poštu nebylo možno se dovolat, každý chtěl vědět, jestli mezi těmi ukradenými byly i ty jeho pohlednice. Na poštovním oddělení stížností nikdo nechtěl směnu - několik dní tam stála naštvaná a negativně naladěná fronta.

A pak se stalo, že u našich dveří zazvonil známý, co nám každý rok posílal vánoční pohlednici, ale dlouho jsme se neviděli. Prý nejspíš to jeho přání bylo v těch ukradených, tak se zastavil osobně, aby nám popřál. Nezůstalo jen u přání a strávili jsme hezkou chvíli povídáním u kávy. Při odchodu jsme zjistili, že jsme vlastně i rádi, že tu pohlednici někdo ukradl, nebýt toho, asi bychom se ještě dlouho neviděli.
Podobnou zkušenost učinilo mnoho lidí z našeho okolí. Když nepřišli odesílatelé osobně, alespoň zavolali a s adresáty si tak popovídali. Nárůst telefonních hovorů a návštěv, v době, kdy nikdo "nemá čas", byl obrovský.


A jaké že z toho plyne poučení? Nenechte si ničím a nikým ukrást Vánoce, ty chvíle pohody strávené s vašimi blízkými. Ano, mohou vás okrást o vánoční přání, mohou vám dokonce sebrat peněženku, nebo vám na poště ztratí balíček s dárky. Ale to, jak strávíte Vánoce, je jenom na vás. Co myslíte, prožijí hezčí Vánoce ti, co po poště vytrvale vymáhají peníze, nebo ti, co se rozhodli nahradit svá pohlednicová přání osobním setkáním?

Takže i já Vám tímto přeji, aby Vám byly pohlednice ukradené, a abyste strávili co nejvíc příjemného času se všemi, se kterými chcete být. Veselé Vánoce! God Jul! Vaše Janah

Šestihodinová kachna

14. prosince 2016 v 20:47 | Janah
Larsi, ty pracuješ jen šest hodin denně? "Ne". "A vy, Sáro, Mio, Björne a Ole, pracujete jen šest hodin denně?" "Ne. Proč?" "Protože to o vás píše český web Happymag!"

Tak nějak by mohla vypadat moje konverzace se švédskými kamarády po dnešním dni, kdy mi z Česka přišlo mnoho dotazů, jestli je to pravda. Můžu vás všechny uklidnit, zdaleka to tak není, a vybalte si zase ty kufry sbalené na cestu do Švédska!

Pravda je, že původní článek, ze kterého zřejmě jmenovaný web čerpal, už je docela vousatý. Poprvé o zkrácení pracovní doby psal tuším nějaký britský deník, a pak se to lavinovitě začalo šířit dál. Pokud mne paměť neklame, bylo to už v roce 2014, ne-li dříve. Pak kdosi článek vzkřísil vloni, a zase se rozšířil. Dokonce i do Čech. Prostě čas od času někdo tento výtvor zrecykluje.
Článek byl mnohokrát uveden na pravou míru. Dnes tak činím i já.

Ve skutečnosti se opravdu se šestihodinou pracovní dobou ve Švédsku experimentovalo. Nevylučuji, že se dokonce někde pracuje šest hodin i v tuto chvíli. Podstatné je to slovo "experiment". Někde už od toho ustupili, někde to tvrdošíjně zkoušejí znovu. Někde se dočasně pracuje na zkrácený úvazek, protože je krize, a pak firma nemusí propouštět. Ruku v ruce s tím ale jde snížení platu.

Švédi ani netráví v práci nejmíň času z EU, to si mohou připsat Němci. (Viz tabulka, Švédsko červeně)



Ale ano, existují tu zkrácené úvazky například pro matky s dětmi, ale není to tak častý jev, jak byste možná ve Švédsku čekali. Hlavní roli hraje opět krácený plat. Pokud máte děti, potřebujete tu většinou dva plnohodnotné platy, abyste se uživili.

Týdenní pracovní dobu Švédů ukazuje tento graf. (vlevo úředníci, vpravo dělníci, timmar = hodin)




Jak je z grafu zřejmé, téměř 97% Švédů pracuje 40 hodin týdně, tedy 8 hodin denně. Údaje jsou sice z minulého roku, ale průběžné statistiky naznačují, že se letošní rok nebude moc lišit.

Takže je mi líto, že vás musím zklamat, ale ani tady nelétají pečení holubi do huby, a všude chleba o dvou kůrkách, jak by řekla teta Kateřina. Tak běžte vybalit ty kufry a odvolat stěhováky.

A sledujte tento blog. Až tady tu šestihodinovou pracovní dobu mít budeme, určitě o tom napíšu. Slibuju!

Další články


Kam dál

Reklama