Smrkati zakázáno!

30. listopadu 2016 v 15:28 | Janah |  Vejrárna
To jsem tak jednou byla v hobby obchodě, venku bylo zima, vevnitř teplo, a tak se mi celkem logicky spustila rýma. Vytáhla jsem tedy kapesník, přiložila ho k nosu, lehce se nadechla a ...v tu chvíli vybuchla v obchodě puma!
Nebo alespoň myslím, že musela, soudíc podle reakcí ostatních zákazníků.


Po mém, podotýkám, že decentním vysmrkání, se totiž všichní vymrštili zpoza regálů jak vyplašená surikatí směčka. Vyděšenýma očima na mne hleděli a odhadovali, co se bude dít dál - povraždím je všchny ukrutným a hrozným způsobem? Vezmu si je jako rukojmí a budu chtít výměnou letadlo? Zavřu je ve skladu a nechám je tam zemřít pomalou smrtí vyhladověním? A budu se navíc ďábelsky smát?



Ač jsem to tehdy ani zdaleka netušila, moje vysmrkání je zjevně k takovým truchlivým úvahám opravňovalo. Ve Švédsku se totiž nesmrká, tečka. Je to vrchol nevychovanosti, znak potomků barbarů a cesta k vydědění ze společnosti. Ve Švédsku si leda tak POTICHU! můžete utřít nos. Ještě lepší je otřít si ho decentně otočen k nějaké stěně, aby nikdo ani jen koutkem oka nezahlédl bílou barvu, jasně signalizující, že jde o kapesník.

Kupodivu tu není nijak trestné popotahování, takže jaro a podzim jsem si tu pro sebe přejmenovala dny popotahujících nosů a dlouhých nudlí. Nudle různé délky se tu běžně objevují u dětí, protože je vlastně nikdo neučí smrkat. Smrkání je přeci neslušné. Obzvlášť za chladných dnů se v obchodech, kavárnách a úřadech ozývá symfonie synchronizovaného frkání, občas akcentovaná kýchnutím. Mimochodem, kýchá se tu do ohbí lokte, pokud nechcete být úplně společensky vyděděni.

V důsledku výše popsaného se ze mne stala flexibilní akrobatka, přičemž si ke své exhibici vybírám temná zákoutí supermarketú a obchodů, následována povětšinou podezřívavou ochrankou. Ve vrcholném čísle pak visím jako netopýr pod regálem, držíc se ho jednou rukou a druhou...jaká hrůza, smrkám (tiše) do kapesníku!
Ano, ač se v této společnoti pohybuji už dlouho, stále mám zábrany hlasitě popotahovat a nudle u nosu mi vadí ještě víc. Asi si budu muset najít nějakou podpůrnou skupinu anonymních smrkačů. Ahoj, jmenuji se Janah a SMRKÁM!
 

Rukověť návštěvníka švédského lesa II.

26. října 2016 v 17:50 | Janah
Minule jsme si vysvětlili, že do švédského lesa je vhodné se neoblékat střízlivě, vlochyně, naopak, že vás střízlivé ponechá, a že se nemáte v lese chovat jako střízlík. Střízlivě vzato.


Pokud vás už přestane bavit Les pro začátečníky (viz předchozí díl), doporučuji nějakou z delších cest v místních přírodních parcích. Ale trasu si řádně dopředu nastudujte, zjistěte si kde jsou sruby, přístřešky a zdroje vody, zvláště pokud jdete na výšlap trvající několik dní. Do batohu tentokrát nezapomeňte přihodit i kompas. Na určování stran podle lišejníku zapomeňte, ten se v nouzi nejvyšší hodí spíš k jídlu, než k určení severu. Mobil naopak můžete směle ponechat doma, protože signál v lese není ani v okolí Örebra, natož v nějaké liduprosté krajině (a ne, nemyslela jsem lihuprosté!).


Do batohu přibalte i zápalky, ale vařič můžete nechat většinou doma. Mimo rezervace lze oheň rozdělávat kdekoli, v rezervacích na vyznačených místech, kde vám k tomu přidají ještě i dřevo, protože se tam nesmí kácet. V obou případech je samozřejmě žádoucí dodržovat bezpečností pravidla, a tady, konečně, zužitkujete i své české skautské dovednosti. Kromě jiného, oheň drží nežádoucí zvěř v přijatelné vzdálenosti (v kombinaci se zpěvem, zvláště neumělým, spolehlivě odradí zvěř v okruhu několika kilometrů).

Když už jsme u těch kilometrů - ve Švédsku máme takovou specialitu - švédskou míli. Takže se vám lehko stane, jako nám, že si vyšlápnete na procházku, jen tak pro zmrzku, vždyť je to za rohem, jen 2 míle, a ono šlapete, šlapete a najednou je to 20 kilometrů. Ano, míle je tu 10 km, takže neplést si to s tou anglickou (tedy 2 míle nejsou 3km a kousíček). Značení v mílích se tu často využívá na severu a všude, kde jsou velké vzdálenosti mezi obydlenými místy. Setkáte se s nimi i na silnicích. Asi že to opticky tu vzdálenost zkracuje.


Doufám, že jsem vás nevyděsila natolik, že radši zůstanete doma a v posteli, než abyste jeli do Švédska, natož se toulali po místních lesích.
Ale to by byla škoda, navíc tady se najde něco zajímavého pro každého - výlety na běžkách? Už ať jste tady. Lovení lososů a jiných ryb? Kde jste, včera bylo pozdě! Chcete vidět polární záři? Chcete zajít za polární kruh? Švédsko na vás čeká. Pozorování zvířat v divočině? Losi, bobři, lišky, vlci, medvědi se na vás těší (vyberte ale dobrou agenturu, aby se to nezvrhlo v krmení divokých zvířat). Možnosti jsou prostě nekonečné.

Tak si to zopakujeme - do lesa se pořádně obléknout, a nebát se barev, ani těch neonových (hlavně v době lovů), v lese hlučet, mít pořádnou obuv (kvůli nohám a zmijím) naučit se jak na medvěda, nastudovat trasu. Do batohu přihodit kompas, zápalky a KPZ (krabička poslední záchrany). Na místě dbát řádu chování v rezervaci, v horách (i když nejen tam) se nestydět najmout si průvodce. V době lovů se doporučuje zdržovat se v lese nejdéle do 16 hodin. Neriskujte, nepřeceňujte své síly, jen tak se nepřidáte k více jak stovce! lidí ročně, co se nenávratně ztratí ve švédských lesích.


Pokud dodržíte základní pravidla, nic vám nebrání v poznávání švédské přírody, která podle mne patří k těm nejkrásnějším na světě a získáte tak zážitky na celý život.

Rukověť návštěvníka švédského lesa I.

21. září 2016 v 20:21 | Janah
Hned v úvodu si vyjasněme jednu věc - zapomeňte na to, co vás učili ve škole nebo ve skautu. Pokud tady půjdete do lesa v maskáčovém oblečení a budete se chovat tiše a nenápadně, abyste mohli v klidu pozorovat zvířátka, tak se vám taky může stát, že se budete dívat medvědovi do očí sakra z blízka a selfíčko s ním si rozhodně nestihnete udělat.

Pokud se ve Švédsku nacházíte poprvé, a hrozně vás láká naštívit místní divoký les, tak vám doporučuji něco, co jsem pojmenovala "les pro začátečníky". Jsou to vlastně turistické okruhy lesem, občas špatně značené (takže se nemusíte bát, že si neužijete žádné dobrodrůžo) a informaci o tom, kde se nacházejí naleznete v turistických informacích nebo na webu příslušné oblasti.


Vzhledem k tomu, že to nejsou takové ty horské dálnice, co se bohužel rozmáhají u nás, doporučuji alespoň pro tentorát sundat z nohou žabky, tričko bez ramínek nechat doma a vzít si sebou mobil. I když jdete do lesa pro švédská batolata, poučte se před tím, jak na medvěda (viz můj článek zde) a jiná zvířátka, jejichž blízké setkání by mohlo být také vaše poslední.

Obecně se doporučuje obléknout do lesa výrazné oblečení, což je důležité hlavně na podzim, v době honů (pokud ovšem nemáte sebevražedné sklony). Pokud jdete do lesa na borůvky nebo morušky, tak si s sebou vezměte přehrávač nebo rádio a pořádně to osolte - švédští medvědi jsou známí tím, že nesnášejí diskotéky, takže se vám vyhnou. Pokud nemáte rádio doporučuje se například zpívat - to by třeba v mém případě fungovalo na jedničku, jelikož jsem svůj kdysi školený hlas nepoužila již patnáct let, a jen při mém zpěvu "Happy birthday..." zalézají hosti pod stůl, dorty se bortí a psi z celého dalekého okolí se snaží obšlehnout ty zajímavé zvuky. Ovšem klidně postačí povedete-li dostatečně hlučný rozhovor, takže doporučuji se dobře pohádat, zabijete dvě mouchy jednou ranou.


A propos borůvky. V Česku se pořád vedou učené debaty na téma vlochyně/borůvky. O tom, že jsou vlochyně údajně nejedlé a případně i halucinogenní, jsem se dozvěděla, až když jsem jich pozřela nemalé množství a použila je nejen pro vlastní potřebu. Já, moje rodina, ani moje čivava jsme žádnými příznaky otravy nebo těžkého žaludku netrpěli, a halucinace se taky nedostavily (takže ani nemá cenu to trhat :-) ). Když jsem se pak ptala Švédů, jestli je vlochyně jedovatá nebo halucinogenní, koukali na mě o čem že to mluvím, prý borůvka jako borůvka. Vzhledem k tomu, že tu dost experimentují s houbičkami, tak jim docela věřím.


Takže si napište do Lesních zápisníčků - poprvé jít do lesa pro začátečníky, obléknout se výrazně a hlučit a hlučit.
Za úkol máte naučit se, jak na medvěda (vlka, kance, soba), a ne abyste běželi do lesa hledat vlochyně.

Příště budeme pokračovat.

Další články


Kam dál

Reklama