Chvála oblačným dnům!

12. dubna 2018 v 17:36 | Janah |  Výkřiky
Už zase svítí sluníčko, a den je jako malovaný. Prostě hrůza! Jestli se vám na mém hodnocení něco nezdá, ráda vám to vysvětlím.

Narodila jsem se a vyrostla v drsném podhůří Liberce. Slunce zde svítí pomálu, oblaka a mraky se tu zabydlují snáz, protože dokud nevyprší, drží si je okolní hory v náručí. Když byl týden absolutně bez deště, znamenalo to, že právě proběhlo (a skončilo) léto. Ne nadarmo se Liberci říká "nočník Evropy".

Vychována v těchto nehostinných podmínkách, podědila jsem nemilý zvyk, který mi za slunných dní nedá spát. A to téměř doslova. Jakmile v Liberci vysvitne slunko, všichni vyběhnou z domu, a snaží se těch pár chvil vyžít naplno: ryjí se záhonky, seká tráva, prořezávají stromy, vytrhává plevel, sází se a seje, myjí se okna, opravují se ploty, zametá se, sklízí se úroda, opravuje se střecha a okapy, optimisticky se věší prádlo ven a tak dál, a tak dál.

Pokud už náhodou máte všechno splněno (o čemž pochybuji), tak se hezké počasí musí nutně využít k výletu nebo k grilování. A to máte: nakoupit maso, naložit maso, zjistit, že doma nemáte dřevěné uhlí a zajet pro něj, založit oheň, najít grilovací mřížku, opravit venkovní nábytek,... Podobným procesem projdete i při odjezdu na výlet. Snažím se tím naznačit, že jakmile na Liberecku v okruhu 20 kilometrů od vašeho bydliště kdokoli uzří, byť i jeden, sluneční paprsek, neustáváme v horlivé činnosti, dokud ten zase nezmizí.


Na jihu Švédska moje genetické nastavení horala hanebně selhalo. Copak v Örebro, tam to bylo Liberci podobné, a moje nutkavé vybíhání ven tam zapadlo, ale průšvih nastal po přestěhování. Jih Švédska je, nejenže kupodivu dost teplý (pěstuje se tu i víno, meruňky apod.), ale vyskytují se tu i dlouhé řetězce slunných dní. Například dnes už je to 14. den, co slunko svítí.

Ubývají mi prudce síly - pudově jsem nucena být stále venku a něco dělat. Už mám zrytou celou zahradu, a vlastně už vůbec všechny práce na zahradě mám hotové, prádlo mám vyprané třikrát, okna se blýskají (a to máme prosklenou zimní zahradu), chodníčky umetené,... A já jsem úplně grogy. Nemůžu si pomoct, ale za svitu sluníčka je pro mne svatokrádež odpočívat. Odpočívá se přeci jen za deštivých, oblačných dní! Tak jsem od dětství nastavena. Nemohu v klidu číst, háčkovat nebo psát - musím přeci být venku a NĚCO dělat! Děsím se léta a jeho bílých nocí - vražedné kombinace slunce a světla do deseti hodin v noci! Já chci déšť! Nebo aspoň zataženo!

Naštěstí si svůj problém zcela uvědomuji, zklidňuji se, a začínám to mít pod kontrolou.

A teď mne omluvte, ten oblak, co mi umožnil napsat tenhle článek, je pryč, venku svítí slunce, a já musím jít umýt auto, shrabat trávu (podruhé), umýt venkovní terasu a ...
 

Pan IKEA

5. února 2018 v 17:15 | Janah
29. ledna zemřel Ingvar Kamprad, zakladatel firmy IKEA. Jeho cesta životem byla tak zajímavá, že by vydala na knihu, takové ambice ovšem nemám - budu se snažit vybrat pro vás to nejdůležitější.

Malý Ingvar se narodil 30. března 1926 nepříliš movitým rodičům. Od malička se musel pěkně otáčet, aby rodině přispěl svým dílem - chytá ryby, roznáší po sousedech zápalky, co vyrábí jeho otec, a sousedům za drobný peníz vyřizuje pochůzky. Malý poslíček si tak už v 17 letech zakoupí starý mlékárenský vůz, aby mohl doručit více pochůzek. Jeden z obyvatel městečka mu nabídne do komise nábytek, který vyrábí. A z toho vznikne značka IKEA - zkratka z prvních písmen Ingvar, Kamprad, Elmtaryd, Agunnaryd. Jméno a bydliště, tak jednoduché.




Po dvacítce si Ingvar kupuje první prodejnu s nábytkem - v blízkém městečku, které je ovšem uprostřed lesa. Zatím, co se mu ostatní vysmívají, vyjedná si kvůli poloze minimální nájem a nízké nákupní ceny od místních truhlářů. A tak vlastně vzniknou, dodnes tradované, IKEA víkendy. Kupci přes týden nemají čas zajet si někam do lesů pro nábytek, ale zase je tam táhnou skvělé ceny. Takže o víkendu parkoviště před obchodem praská ve švech. Navíc majitel sám obsluhuje, a na místě řeší problémy a požadavky zákazníků.

Pak přijde zásadní zlom - truhláři se cítí vydíraní (Ingvarovi se daří nad poměry dobře), a tak začnou stávkovat. Ingvar musí vymyslet, co dál. Nejdříve začne nábytek sám vyrábět a sestavovat, ale zabírá mu to hrozně času, ale hlavně místa. Neví, co s tím, nemá sklad, a nový si u prodejny postavit ve své situaci nemůže; pokud montuje ve staré kůlně doma, tak zase nestíhá prodejnu zásobovat... Co s tím?

A napadne ho, že nesložený nábytek zabírá jen velmi málo místa. Od toho už je jen krok k IKEA, tak jak ji známe dnes. Místo stávkujících truhlářů osloví větší manufaktury, které pro něj vyrábí pouze díly, ty pak, zabalené s návodem na sestavení, dodává zákazníkům. Prodejna opět prosperuje - rodiny si udělají výlet do IKEA, nají se v nové samobslužné jídelně, zakoupí nábytek a ten pak v neděli společně smontují. Ideální rodinný víkend!




Pobočky IKEA začínají růst po celém Švédsku, a protože úspěch se neodpouští ani tady ve Švédsku, začne mít rychle bohatnoucí Ingvar po roce 1960 problémy. Konkurence zaplatí štvavou mediální kampaň, ve které ho napadají jako fašistu a odmítají dávat zakázky továrnám, které s ním spolupracují. Ty, pod tlakem, spolupráci s Ingvarem ukončují. Dosáhnou však jedině toho, že se z IKEA stane mezinárodní podnik a vyrábět začíná mimojiné i v Polsku.

IKEA nadále prosperuje, a to konkurenci nedá spát, a už nejen konkurenci - Ingvar Kamprad se totiž stává nejbohatším mužem Švédska! Vlastně kvůli němu vzniká nový daňový systém, který bohatým lidem prakticky odebírá celý zisk. (Jako vše se to pak zvrhne, a vysoké daně už platí prakticky všichni, až spisovatelka Astrid Lindgrenová, tomu učiní přítrž poté, co je v roce 1976 donucena zaplatit 102 % (!!!) na daních). Ingvar to vyřeší emigrací do Švýcarska, kde založí první pobočku mimo Skandinávii. Peníze převede do nové společnosti v Nizozemí, a daně tak Švédsku neplatí žádné.



A dál už to asi všichni znáte - pobočky IKEA vyrostly po celé Evropě (v Česku trochu později), pak se začaly budovat po celém světě, včetně třeba Číny. Katalog IKEA se stal nejčtenější "knihou" světa. Sám Kamprad se ale až do konce svého života nezastavil, v IKEA pracoval až do své smrti, a nikdy neměl pocit, že je jeho práce u konce. Doufejme, že stejně smýšlejí i jeho synové - bez IKEA by nebylo nakupování nábytku přinejmenším tak zábavné.

Pozitivně pro Česko

23. prosince 2017 v 11:59 | Janah
Nemohla jsem si nevšimnout, že tady v Česku panuje poslední dobou "blbá nálada". Půdu pod nohama jakoby začali ztrácet i zarytí optimisté. Nelze se podívat na jedny zprávy, aby se člověk necítil úplně "vycucaný", a o reakcích a komentářích na Facebooku už radši nemluvím. A pak, aby toho nebylo málo, začaly negativní zprávy okupovat i média a sociální sítě našeho švédského městečka.

Tu se psalo o krádežích, tu o potyčkách, co se odehrály na náměstí, tu, že nefunguje tohle a támhleto. V důsledku toho, se začal vylidňovat střed města a sociální sítě se hemžily negativními komentáři. Své polínko si s radostí přiložili i obyvatelé okolních měst, jen aby si potvrdili, že to jejich městečko je mnohem lepší, hezčí, bezpečnější. Kdo neplivnul na naše město nebyl prostě "cool" a "in". Trápilo mne to, naše město rozhodně není o nic horší, než ta ostatní v kraji, má nádherný park, přírodní rezervaci na ostrově v moři, a všichni naši sousedé jsou hrozně fajn lidi.

Naštěstí se ukázalo, že to nedělalo vrásky jen mně - na Facebooku se v době nejhoršího hanobení, objevila skupina Pozitivně pro město, která si dala za úkol nacházet na našem městečku to hezké. Nejdřív jsme jen vkládali hezké fotky, psali o oceněních místních sportovců a o tom, proč se nám zrovna tady líbí. Skupinka se utěšeně rozrůstala, a když přesáhla tři tisíce členů, rozhodli jsme se přejít od slov k akci.

Naše vánoční trhy v důsledku negativních kampaní umíraly na úbytě, tak jsme se rozhodli s tím něco udělat - sehnali jsme tomtena (vánočního skřítka), někdo nabídl poníky na projížďky dětí, někdo bleskurychle domluvil sponzoring od nákupka, abychom měli ceny a dárky pro děti,... Každý se zapojil, jak mohl, já jsem akci fotila, abychom měli záznam, a jiní zase jenom na ten trh přišli a vzali s sebou rodiny. Jindy pomalí Švédi se vybičovali k akci. Bylo to všechno hrozně narychlo, ale bylo to úspěšné. Náměstí bylo plné rodin s dětmi, důchodci s pejsky, tančilo se, zpívalo, povídalo se sousedy,... Akce si všimla i místní média, a začala o nás psát. Spoustu lidí se k nám nadšeně přidalo, a už plánujeme, co vše uděláme v příštím roce.


Stačilo málo, a z odstrkovaného městečka se stala hvězda kraje, lidi se vrátili do centra, místní obchodníci si mohli oddychnout a zahodit formuláře o ukončení podnikání, lidi ve městě se zdraví s úsměvem na tváři. Ve chvíli, kdy jsme si my, obyvatelé, vzali zpátky svoje městské centrum, nekalá individua se stáhla kdoví kam.

Asi už chápete, kam tímhle článkem mířím - ano, je to jenom na vás. Jestli to je všechno na baterky, život je těžký a situace hnusná, a nikde není vidět to pověstné světlo na konci tunelu - zažehněte ho vy. Když budete chtít podpořit svého kandidáta na prezidenta, neházejte špínu na jeho protivníky, ale popište, proč je právě ten Váš kandidát ten pravý. Otočte to, nenechte se vtáhnout do toho kola negativity, co tu kolem nás všude víří. Začněte ve své rodině,ve své ulici, ve svém městě. Nepouštějte si domů negativní zprávy, zaměřte se hlavně na to, co je kolem vás dobré a krásné (a že toho tady v Česku je!). A usmívejte se - na tatínka, na souseda, na prodavačky, když vytrváte, ostatní už se přidají. Když to dokážou chladní odtažití Švédi, dokážeme to určitě i my.


S širokým úsměvem na tváři, přeji Vám, moji milí přátelé, veselé Vánoce a krásný a jasný nový rok!

Další články


Kam dál

Reklama